Životopis

Kontroverzní přestup, kontroverzní osoba oblíbená naším kontroverzním trenérem. Michael Essien skrývá mnohá tajemství a jako hráč nás nikdy nepřestane překvapovat.

Narozen v Accře, Ghana. Jako většina mladých afrických kluků snil o kariéře v Evropě. Začal hrát za místní Liberty Professionals FC a čekal na svou příležitost. Ta přišla poměrně brzo, v sedmnácti letech odletěl s výběrem své věkové kategorie na mistrovství, které se konalo na Novém Zélandu. Od té chvíle nedal skautům z Evropy spát.

V osmnácti letech se upsal Bastii SC. V základu pevnou pozici neměl. Hrál, kde bylo potřeba. V obraně vystřídal všechny fleky, až se zranil spoluhráč ze středu pole a před Mikou se otevřeli nové dveře. Chtěl hrát a tak místo v záloze musel vzít. A začala se rodit legenda..

Z prachu a popela se zrodil nový Michael Essien, jehož nezastavilo nic. Opanoval zálohu francouzské ligy a svým nenapodobitelným způsobem doslova dovlekl Bastii až do Poháru UEFA. Protihráči se při jménu Essien otřásali a spousta klubů z Francie pochopila, že je lepší mít Essiena při než proti sobě.

Hlásil se PSG, Marseille, Lyon a kluby z Merseyside. Můžeme jen děkovat Paní Prozřetelnosti, že Liverpool s Evertonem nakonec zanechaly námluv. Bastia sice kývla PSG, ale Michael si vybral nejlepší klub v celém hexagonu – Olympique Lyonnais.

Záhy se stal důležitým článkem klubu z Aix- en- Provence. Stal se defenzivním štítem s bizoní sílou a pomohl Lyonským k dvěma z jejich mnoha titulů. V roce 2005 byl zvolen nejlepším hráčem v Ligue 1 a o jeho síle se mluvilo v celé Evropě.

Pak přišlo přestupové okénko v roce 2005 a gentleman v kabátě od Armaniho, který byl zvyklý na to, že jeho boss mu koupí kohokoli. A tento elegán si ukázal na Michaela.

Lyon i Michael se vzpouzeli. Pak Michael chtěl, pak zas nechtěl, pak řekl, že Chelsea je strašná a že za ní nikdy hrát nebude. A nakonec tvrdošíjně prohlásil, že jestli ho Lyon nepustí, nebude hrát. A tak se jedna z nejdelších, nejkontroverzněj­ších přestupových ság uzavřela šťastně pro modrý klub. Ale Lyon se mohl radovat také, dostal za mladého Afričana 24,4 milionů liber. Essien byl tak dražší než Drogba a v ceně ho překonal jen Ševčenko.

Byl to Mourinhův miláček. Nedal na něj dopustit, všude ho bránil a jako poklad ho nepřetržitě leštil. A vybrousil ho v přenádherný diamant. Stal se věrným leníkem klubu a vynikajícím hráčem. Po pramálo měsících to nebylo Lampard a Essien, nýbrž Lampard – Essien.

Michael však zažil i černější období. Ze začátku ho fanoušci odsuzovali kvůli jeho dřívějším výrokům proti Chelsea. Pak však pochopili, že novináři jsou ochotni si vymyslet a překroutit cokoli. Velice rychle si zvykl na anglické prostředí a na styl hry, ale párkrát to opravdu přehnal. Doteď ho nesnášejí fanoušci ostatních klubů za vyloženou prasárnu, kdy skolil Hamanna (který pak přijal veřejnou omluvu).

Párkrát tam také byla aférka, že Mika řídil opilý atd. Věc s Hamannem mu oplatil tenkrát kapitán West Hamu Reo – Coker, když museli Essiena odnést z hřiště a ten byl tři týdny zraněn. S góly se roztrhl pytel až po zápasu s Tottenhamem v březnu 2006. A doteď máme jistě všichni v paměti jeho dělovku, která přesně zapadla do sítě Arsenalu.

V sezóně 2006 / 2007 byl jeho výkon naprosto nepředstavitelný, dokonalý, nenapodobitelný, nenahraditelný. A dostal cenu fanoušků za Chelsea hráče roku a cenu za gól proti Gunners. Mika se naučil bránit jako rozený bek, vbíhat do útoku z druhé vlny, hlavičkovat jako nejostřílenější útočník a pálit jako kanón.

Může se zdát, že neočekávaný odchod Josého Mourinha zamával s Essienovou psychikou. Ale i pod Avramem Grantem pokračoval v senzačních výkonech. Fanoušci Blues nebyli úplně nadšení z toho, že kvůli nedostatku pravých beků musí Bizon promrhávat svůj talent v obraně (kde nastoupil i v nechvalně proslulém finále Ligy mistrů), i odtud však Michael patřil k hlavním motorům mužstva.

Po příchodu Josého Bosingwy a Luize Felipe Scolariho to vypadalo, že Essien se s velkou parádou vrátí na svůj oblíbený post v záloze. Jenže přišlo reprezentační utkání za Ghanu, přetržené vazy v koleně a minimálně půlroční pauza…

Když se Michael vrátil na trávník, Chelsea už pod Guusem Hiddinkem bojovala o postup z osmifinále Ligy mistrů s Juventusem. A Bizon ji k tomu pomohl nesmírně důležitým venkovním gólem. I do konce sezóny předváděl nenapodobitelné výkony ve středu pole a pomohl svému týmu k zisku FA Cupu.

Příchod Carla Ancelottiho Essienovu pozici neohrozil, i italský kouč si byl vědom toho, že má k dispozici jednoho z nejlepších záložníků anglické Premier League. Jenže v prosincovém utkání Ligy mistrů se Michael zranil, uzdravil se akorát včas pro africký pohár národů a tam vydržel 45 minut. Poraněné koleno ho stálo zbytek sezóny včetně mistrovství světa.

V roce 2012 poslední den přestupového okna jej zlákal do svých řad znovu José Mourinho, tentokrát kouč Realu Madrid. Essien odchází na pro některé trochu nepochopitelné roční hostování bez opce.

V létě 2013 se společně s José Mourinhem dle očekávání vrací na Stamford Bridge. Už z něj však zdaleka není tak klíčová postava, jako dříve. Přesto na podzim zasáhl do několika zápasů.