Životopis

Narodil se v hlavním městě Španělska – v Madridu. Konkrétně ve čtvrti Fuenlabrada. Jako malý capart si začínal rozumět s merunou v malém klubu Parque 84. Leckoho možná překvapí, že to zprvu zkoušel v bráně. Až postupem času trenéři objevili jeho talent na střílení branek. V jedné sezóně dokázal nasázet soupeřům úctyhodných 55 gólů. Tímto činem si vysloužil pozornost skautů Atlética Madrid, jehož akademie se mu v 11 letech stala novým fotbalovým domovem.

Již v 15 letech podepsal první profesionální kontrakt a bylo jasné, že tento blonďák to může dotáhnout hodně daleko. Dva roky poté si připsal svůj premiérový start v A týmu a časem se i pro budoval do základní sestavy Los Colchoneros. Ve svém prvním ročníku v La Lize vstřelil 13 branek a o rok později už dokonce dostal i kapitánskou pásku.(!) V devatenácti letech v tak velkém klubu!

Něco takového pochopitelně nemohlo ujít ještě větším evropským gigantům než je Atlético. Spekulovalo se především o zájmu z Anglie a nakonec to tak i dopadlo – v roce 2007 se stal za částku 20 miliónů liber novou akvizicí Liverpoolu. Hned v první sezóně dokázal nastřádat 24 ligových tref! V druhé sezóně nebyl střelecký výkon čerstvého evropského šampióna i vinou častých zranění natolik perfektní, avšak i 14 branek v nejlepší lize světa určitě nelze jen tak opomenout. V následujícím ročníku sice svoje konto branek znovu vylepšil, ale ani jeho 18 zásahů nestačilo Liverpoolu na víc než 7. místo v tuzemské soutěži a nepostup ze základní skupiny Ligy Mistrů. Po nepovedeném roce odchází trenér Rafa Benítéz do milánského Interu. Na lavičce jej nahrazuje zkušený Roy Hodgson, který v uplynulé sezóně překvapivě dokázal dovést Fulham až do finále Evropské ligy.

Třiašedesátiletý kouč s Reds ale žádné zázraky nepředvedl a ani samotnému Fernandovi se příliš nedaří i vzhledem ke zraněním buď jeho nebo útočného parťáka Gerrarda. Výkony se výrazně nelepší ani po další výměně manažera, na Anfield přichází legendární Kenny Dalglish. Návrat krále nepomohl a Fernando José Torres Sanz odchází 31. ledna 2011 do konkurenční Chelsea za neuvěřitelných 50 milionů liber. Za hráče, který v posledních měsících rozhodně neměl nikterak oslnivou formu, docela slušná darda. Tento ostře sledovaným transfer se stal největším historie v rámci Velké Británie.

Velké peníze = velká očekávání. To se dalo čekat… 9 zápasů trvalo než El Niňo zaznamenal svůj první střelecký úspěch. Bylo to v 84. minutě domácího utkání proti West Hamu a i když gól znamenal jen zvýšení na 2:0 a pojištění tří bodů, na stadionu mezi fanoušky i hráči vypuklo nadšení srovnatelnému s jeho vítěznou trefou ve finále EURA 2008. Na konci sezóny byl v kolonce vstřelených branek v dresu Chelsea stále jen ta jedna.

Experti se shodli: „Dejte mu čas“. Dobře, dle fanoušků čas vypršel. Začíná nová sezóna 2011/2012 a příznivci Blues čekají starého dobrého „Nanda“, jakého ho znali z Liverpoolu. První ligové utkání Chelsea na hřišti Stoke City skončilo bezbrankovou remízou, Torrese vystřídal v 89. minutě Benayoun. Posila za 50 melounů se trefila až 18. září 2011 na Old Trafford. Bohužel, tato branka znamenala pouze snížení na 1:3. Nutno říct, že ještě aspoň dvě čisté šance spálil, zahodil či promrhal. Štěstí při něm rozhodně nestojí, obávaný zabiják už si asi ani nepamatuje, jak to pověstné štístko vypadá. A to přitom stačí jen najít čtyřlístek…

Každopádně, co se týče týmových úspěchů, lepší sezónu v životě ještě nezažil a málokterému fotbalistovi se něco podobného podařilo. Fernando se po odchodu portugalského stratéga Villase Boase ocitl pozici střídajícího hráče a především v důležitých zápasech dostával přednost tank Drogba. Chelsea se v lize vůbec nedařilo a jediné, co mohlo zachránit zpackanou sezónu, byly poháry. Tým převzal dosavadní asistent a klubová ikona Roberto Di Matteo. 5. května nastoupily proti sobě ve finále nejstarší klubové soutěže na světě Chelsea a Liverpool. Pro Torrese tedy velice pikantní mač. Na hřiště se ale vůbec nedostal. Zápas rozhodl konkurent Drogba a první trofej v sezóně byla na světě. Ve finále Ligy mistrů to dopadlo podobně – opět byl hlavní hvězdou večer Drogba. Oproti FA Cupu už byl ale Torres alespoň i chvíli na hřišti. K míči se v penaltovém rozstřelu však nedostal.

"Byl jsem plný touhy a ambicí a nakonec jsem byl na lavičce. Když jsem viděl základní sestavu, bylo to pro mě obrovské zklamání. Možná největší zklamání v životě. Byl jsem připraven hrát a pomoct týmu,“ oznámil novinářům španělský útočník. "Ano, chtěl jsem kopat penaltu, ale nepustili mě.“

V létě už měl španělský hroťák úplně jiné myšlenky. Čekalo ho Mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině. Do nominace se nakonec dostal, i když během kvalifikace nepatřil ke stálicím. Španělé nakonec turnaj vyhráli a Torres tak získal třetí velký pohár v sezóně. Navíc přidal i velké individuální ocenění. Získal zlatou kopačku pro nejlepší střelce Mistrovství Evropy. Na to mu stačily jen tři branky, podobný počet sice zaznamenalo více hráčů, ovšem při shodě jsou kritéria asistence a počet odehraných minut. V nich mnohokrát zmiňovaný kanonýr z jeho konkurentů vyšel nejlépe. Objektivy fotografů při oslavách triumfu přitahoval Fernando promenádující se po trávníku se svým synem Leem a dcerou Norou…

Nadcházející sezóna 2012/2013 byla zatím jeho nejúspěšnější v modrém dresu. Za 62 zápasů dal 21 gólů. Vrchol přišel při finále Evropské ligy 2013. V 60. minutě se po prodlouženém výhozu Petra Čecha dostal k míči a v tváří v tvář brankáři Arthurovi, podobně jako proti Valdésovi, vstřelil důležitý gól. Blues tak nakonec přidali do sbírky další cennou trofej.

Od léta 2013 zkouší Torres přesvědčit o svých kvalitách Josého Mourinha. První rok se rovnocenně dělil o minuty se Samuelem Eto'em za občasného doprovodu Demby Ba, další sezónu už mu však vzešla obrovská konkurence v podobě Diega Costy, který si okamžitě vydobyl místo v základu. Torresovi začal dýchat na záda dokonce i navrátilec Didier Drogba, a tak byl Španěl odsunut na vedlejší kolej.