Říká se, že to nejlepší přichází obvykle na konec a v naší rubrice to platí stoprocentně. Fotbalista, jehož styl hry těžko popisovat pouhými slovy. Kdo ho neviděl hrát naživo, nebude moci dokonale posoudit, jak výjimečný typ fotbalisty se v šikovném Italovi skýtal. Třetí „flek“ v útoku a poslední pozici v nejlepší sestavě Chelsea od roku 1992 po současnost je kdo jiný než Gianfranco Zola.

Narodil se 5.července 1966 v italské Olieně, na ostrově Sardinie a první profesionální kontrakt podepsal coby 18letý talent jen o pár kilometrů dál Nuorese. Nepobyl tam ovšem déle než dva roky a už si balil kufry znovu. Stěhoval se do nejstaršího sardinského klubu Torres a hned v první sezoně mu pomohl k postupu do třetí nejvyšší italské soutěže. Záhy poté ale neodolal vábení první ligy a mířil vstříc prvnímu velkému angažmá – vyhlídla si ho Neapol.

Také týmu z jihoevropské metropole přinesl štěstí hned v prvním ročníku, tedy 1989/90. Nastoupil sice jen k 7 zápasům, i tak ale pomohl Neapoli v čele s Maradonou k zisku Scudetta a italskému superpoháru. Právě od božského Diega se prý Zola učil fotbalu a pozoroval především jeho přímé kopy. „Vždy, když Maradona kopal na tréninku trestňáky, hltal jsem každý jeho pohyb, chtěl jsem se naučit vše z jeho techniky kroucení míče,“ pronesl později.

V roce 1993 přestoupil do Parmy. Také zde získal během tříletého angažmá cenné trofeje, vyhrál italský pohár a Pohár UEFA. V každé sezoně nastřílel 19 gólů a získal pověst skvělého střelce a technicky vyspělého fotbalisty. Přesto se musel pakovat, v létě 1996 si neúplně padl do oka s nově příchozím manažerem Carlo Ancelottim a tak ho za 4,5 milionu liber koupila londýnská Chelsea.

Z teplé Itálie do deštivé Anglie

Coby 30letý mazák na Stamford Bridge okamžitě zapadl. Zářil hlavně v FA Cupu a svůj celek v něm dotáhl až k trofeji. Znovu v první sezoně. Skvělé výkony předváděl i v Premier League, pomohl Chelsea na šesté místo a byl vyhlášen nejlepším hráčem klubu. Výtečnou sezonu navíc korunoval vítězstvím v hlasování novinářů o nejlepšího hráče ligy.

Sezona 1997/98 pak patřila k jeho nejúspěšnějším. Jestliže loni táhl Blues FA Cupem, tento rok to bylo v Poháru vítězů pohárů. Ve finále dokonce utkání rozhodl několik vteřin po příchodu na trávník. Proti Stuttgartu utkání dlouho směřovalo do prodloužení, když na právě 21 sekund hrajícího Zolu vymyslel báječnou přihrávku Wise a geniální Ital proměnil pas ve zlato. Dodnes se o tomto esu z rukávu hrajícího trenéra Gianlucy Vialliho mluví jako o jednom z nejpovedenějších střídání v historii evropských soutěží.

Ještě předtím dovedl Gianfraco Zola Chelsea k vítězství nad Middlesbrough ve finále League Cupu. Ve stejné sezoně navíc vstřelil svůj první hattrick v profesionálním fotbale. Třikrát pokořil brankáře Derby County – v listopadu 1997.

Na začátku následující sezony pak dovršil další skvělý rok trofejí z evropského superpoháru nad slavným Realem Madrid. Svůj ligový střelecký účet 1998/99 načal v zářijovém vítezném utkání s Nottinghamem, v němž se trefil už po 24 vteřinách hry. O týden později pak v Blackburnu pomohl k výhře 4–3 fantastickým přímým kopem. O Vánocích hlavně díky němu Chelsea ligu vedla. Nakonec nastřílel v Premier League 13 gólů a Blues udrželi 3.místo zajišťující účast v Lize mistrů na rok 1999/00.

Rozpačitý vstup do nového tisíciletí

V následující sezoně se stal kvůli zvýšení počtu zápasů součástí výrazně rotujícího systému v týmu a velký počet utkání tak začínal na lavičce. Trefil se hned v úvodním ligovém kole, jenže pak zůstal v Premier League bez gólu až do poloviny dubna. Střelecký půst tak držel celých 8 měsíců. Kompenzoval si to však v ostatních soutěžích, v Champions League skóroval třikrát, včetně okouzlující čtvrtfinálové branky proti Barceloně. Ani ten však Blues k postupu mezi nejlepší čtyři nepomohl, Chelsea padla v odvetě na Nou Campu po prodloužení.

Chuť si spravil v FA Cupu. V nejstarší fotbalové soutěži došel znovu do finále, tentokrát narazil na Aston Villu. Rozhodl jediný gól Roberto Di Mattea, na nějž z volného kopu nahrával Zola. Stejně jako před třemi roky, kdy Chelsea v poháru triumfovala, i na milénium vybojovali „Modří“ i anglický superpohár, Community Shield.

V úvodu sezony 2000/01 opustil kormidlo Blues Gianluca Vialli a nastoupil zkušený manažer Claudio Ranieri. S ním přišel do týmu nizozemský bijec Jimmy Floyd Hasselbaink a společně vytvořili takřka dokonalé útočné duo. Zola v sezoně zaujal fanoušky 10 góly a především posezónní zprávou o dvouletém prodloužení smlouvy. Ve věku 35 let.

Nicméně s Ranierim došla k Chelsea ruku v ruce i obměna kádru, který nutně potřeboval omladit. Dobrou formu navíc chytl mladík Eidur Gudjohnsen a na veterána Zolu tak často zbývalo jen místo na lavičce. I přesto dokázal vstřelit nevídanou branku patičkou v FA Cupu proti Norwichi, po němž ho italský manažer označil za kouzelníka.

Nejlepším hráčem na stará kolena

Do své poslední sezony 2002/03 vcházel Zola s odvážným prediktem. Oznámil, že se nastálo prosadí do sestavy a předvede gólovou smršť. A skutečně, do prvního zápasu ligového ročníku nastoupil v základní sestavě místo Gudjohnsena a odvděčil se gólem. Nastartoval tak skvělé období, v sedmatřiceti chytil „druhou mízu“ a se soupeři si dělal, co chtěl. Byl také po právu oceněn jako nejlepší hráč Premier League měsíce října.

Občas během sezony působil dojmem, že své soupeře přehraje i jednou nohou, což v nadsázce potvrdil proti Birminghamu, když skóroval i přes zranění po ostrém zákroku. Na jaře jeho střelecká fazona trošku vyprahla, nicméně i nadále byl velkou osobností týmu.

Nezapomenutelný je i jeho poslední gól v modrém dresu. Na Velikonoční pondělí proti Evertonu přispěl brankou k výhře 4–1 famózním lobem přes brankáře Toffees Richarda Wrighta. Taktéž jeho závěrečný zápas za Chelsea si odbyl proti liverpoolskému týmu. V posledním kole sezony, v němž se zároveň přímo rozhodovalo o postupujícím do Ligy mistrů, nastoupil proti Reds na závěrečných 20 minut a stihl i nevídanou kličku u rohového praporku, po níž se vymanil z obklíčení tří hráčů soupeře. Po sezoně byl zvolen nejlepším hráčem Chelsea roku 2003.

Jelikož mu končila smlouva, rozhodl se pro návrat na rodnou Sardinii a ještě dva roky hrál v Cagliari. Kariéru ukončil v 39 letech. Velkou kariéru, kterou spojil s modrým dresem Chelsea a byl mužem, jenž fanouškům londýnského klubu zajistil úžasné chvíle a spoustu získaných trofejí. Kariéru tak úžasnou, že byl zvolen do nejlepší sestavy Blues od samého vzniku klubu. Jako třešnička na dortu pak přišlo vyhlášení nejlepšího hráče historie Chelsea, které opanoval znovu Zola, načež bylo jeho číslo 25 navždy vyřazeno a žádný hráč klubu ze Stamford Bridge už ho nikdy neoblékne. Takový to byl hráč.