Máme za sebou brankáře, obrannou i středovou linii a nyní logicky přichází na řadu ofenzivní trio. Prvním útočníkem nejlepší sestavy Chelsea od roku 1992 po současnost je tmavý, silově fantasticky vybavený forvard s výjimečnou ránou, čichem na góly a neobvyklým druhým jménem. Fotbalový světoběžník Jimmy Floyd Hasselbaink.

Jimmy se narodil v Paramaribu, hlavním městě Surinamu, jihoamerické kolonii Nizozemska. Do Holandska také záhy zamířil, velký fotbal začal hrát klubu Telstar, odkopal však pouze 4 zápasy a už mířil do AZ Alkmaar. Podepsal smlouvu na tři roky a doufal v dobrý start úspěšné kariéry. Po skončení kontraktu ovšem nabídka na prodloužení nepřišla a Hasselbaink dva následující roky strávil mimo světla reflektorů mezi amatéry v jedné z nižších nizozemských lig.

Odtud si ho v srpnu 1995 vyhlédl portugalský Compomairorense. V provinčním klubu z jihu Evropy dokázal nastřílet v první sezoně 12 gólů a už se stěhoval za lepším do Boavisty Porto. Ani zde se ale nezdržel dlouho, po skvělé sezoně, v níž nasázel 20 branek, kterými pomohl klubu k výhře v domácím poháru a superpoháru, zamířil za špičkovým fotbalem v tom pravém slova smyslu – na Ostrovy.

Co třeba Británie?

První zastávkou byl Leeds United. Tehdy top britský klub si od nizozemského bijce sliboval spoustu gólů a nelitoval. Hasselbaink se v novém působišti dokázal okamžitě prosadit a ve své první sezoně pokořil gólmany soupeře dvaadvacetkrát. Příští ročník dal jen o dvě branky méně, stal se nejlepším střelcem Premier League a fanouškům začínal pořádně přirůstat k srdci. V květnu však překvapivě nesouhlasil s novou smlouvou a vydupal si přestup do teplých krajů.

Leeds nakonec kývl na nabídku Atletica Madrid a 12 milionů liber putovalo do Anglie. Naopak do Pyrenejí mířil s puncem ostrostřelce Jimmy Floyd Hasselbaink. Klub z hlavního města se potýkal se starostmi o udržení Primera Division a ani 24 ligových zásahů nové posily jim k záchraně nepomohlo. Ambiciózní Holanďan se s druhou ligou smířit nechtěl a tak se znovu stěhoval. Tradičně – již po jedné sezoně.

Jeho cena se po parádní sezoně pochopitelně zvýšila a do londýnské Chelsea zamířil za 15 milionů liber. Chelsea se snažila útočníka podepsat už o rok dříve, tehdy však dal přednost Atleticu. Hned v debutu zazářil. Proti Manchesteru United v Community Shield vstřelil branku a výrazně se tak zasadil o výhru 2–0 a první trofej ve svém novém působišti. Ve výtečných výkonech pokračoval, dál dával gól za gólem, proti Coventry se prosadil dokonce čtyřikrát. Není tak divu, že se nakonec stal s 23 brankami nejlepším střelcem soutěže. Podruhé ve třetí sezoně v Premier League. Blues díky jeho zásahům vybojovali šestou příčku zajišťující evropské poháry.

V Chelsea bude blaze

V sezoně 2001/02 vytvořil takřka dokonalé útočné duo s Eidurem Gudjohnsenem. Jejich vzájemná spolupráce vynesla ve všech soutěžích v součtu neuvěřitelných 52 branek, z nichž 29 obstaral Hasselbaink, z toho 23 v lize, stejně jako minulý rok. Tato sezona se z pohledu Chelsea nesla především ve zvuku pohárových tažení. V League Cupu Blues došli až do semifinále, kde se jim postavil do cesty Tottenham. V úvodním zápase na Stamford Bridge Chelsea zvítězila, Jimmy dal dvě branky a vše vypadalo na finálovou účast. V odvetě však dominovali Spurs a rozdrtili Londýňany 5–1. Hasselbaink byl navíc v utkání vyloučen.

Odplata přišla o šest týdnů později. Když Chelsea v rámci čtvrtfinále FA Cupu přijela na White Hart Lane, očekával se podobný výprask jako v prvním domácím poháru. Jenže chyba lávky, svěřenci Claudia Ranieriho smetli Tottenham z vlastního stadionu 4–0 a slavili postup do semifinále. Vše navíc korunoval další zápas těchto nesmiřitelných celků o tři dny později v lize, jenž skončil stejným výsledkem 4–0 a Jimmy Floyd Hasselbaink pomohl k výhře hattrickem. Závěr sezony byl pro Jimmyho hořkosladký. Chelsea sice postoupila v FA Cupu po výhře nad Fulhamem do finálového boje, avšak Hasselbaink se zranil při rozcvičce na utkání v Middlesbrough a sen o vítězném finále se mu rozplynul. Blues nakonec bez něj nedokázali vzdorovat Arsenalu a prohráli 0–2.

Kvůli zranění propásl značnou část přípravy na následující sezonu 2002/03. Stejný osud paradoxně postihl i jeho kolegu z útoku Gudjohnsena. Tato skutečnost jej pochopitelně mírně zabrzdila ve skvělé formě, kterou se mohl chlubit v posledních letech a přestože se nakonec v průběhu sezony dostal znovu do střelecké pohody, stihl nastřílet v 44 zápasech „jen“ 15 gólů. Pro Hasselbainka zklamání. V létě 2003 přišel do dluhy zmítané Chelsea ruský oligarcha Roman Abramović a začalo se spekulovat, že tehdy 31letý Nizozemec by mohl být po řadě drahých nákupů v Londýně přebytečným. Jimmy ovšem na zlé zvěsti zareagoval po svém, postupem času si vydobyl místo v sestavě a celou sezonu nakonec zakončil s puncem nejlepšího klubového střelce. A to i přesto, že v klubu od začátku ročníku působily talentované hvězdy jako Hernan Crespo či Adrian Mutu.

Všechno to začalo v prvním ligovém zápase v Liverpoolu, kam Chelsea rozhodně nejela jako favorit. Hasselbaink nastoupil do utkání jako náhradník a v posledních minutách vítězným gólem rozhodl o senzační výhře Blues. Od té doby se v sestavě usadil a góly táhnul západolondýnský tým za úspěchem. Poprvé se trefil i v Lize mistrů, gólem zařídil remízu se Žilinou.

Fotbalovou veřejnost zaujal kromě gólů i oslavou branky. Takzvaného „běžícího muže“ poprvé předvedl po parádní trefě v ligovém poháru proti Notts County. Za připomenutí stojí i jeho trefa patičkou proti Liecesteru. Důležitější však byl jeho zásah v Champions League proti Besitkasi, jímž stanovil konečnou výhru Chelsea 2–0 a postup do vyřazovací fáze. Zde se Blues dostali přes Arsenal až do semifinále, kde však překvapivě nestačili na Monaco. Odvetný zápas s francouzským týmem byl zároveň jeho posledním v Chelsea, jelikož ho pro zranění nedohrál a do konce sezony se již dohromady dát nestihl.

Čas dát Londýnu definitivní vale

Na konci ročníku 2003/04 měl stále ještě jeden rok v na Stamford Bridge smlouvu, avšak po dohodě s klubem opustil Chelsea už nyní jako volný hráč. V modrém dresu dokázal nastřílet 87 branek ve 177 zápasech a do paměti fanoušků se vryl především jako kat nenáviděného Tottenhamu. Severolondýnskému rivalovi stihl v osmi utkáních nasázet 10 gólů, podobnou bilanci po něm dokázal napodobit pouze Didier Drogba proti Arsenalu.

Po čtyřech letech se s Chelsea nicméně rozloučil a zadarmo si to zamířil do Middlesbrough, kde podepsal na dvě sezony. V severoanglickém klubu dokázal navázat na střeleckou potenci z předchozích působišť, v první sezoně se v lize trefil třináctkrát. V roce 2006 navíc pomohl týmu k postupu do finále Poháru UEFA. Tam však nestačili na Sevillu a prohráli 0–4. V červenci poté kývl na nabídku Charltonu, odkud po jedné nepříliš povedené sezoně zkoušel štěstí ještě ve druholigovém Cardiffu.

V klubu z Walesu také nakonec ukončil kariéru. Kariéru plnou přestupů, ale hlavně velké spousty parádních branek, kterých dokázal podle některých informací nastřílet přes 300. Ve svém přebohatém fotbalovém životě vystřídal 10 profesionálních klubů, v žádném z nich ovšem nevydržel tak dlouho jako v Chelsea. Svoji kariéru na 4 krásné roky spojil s klubem ze západu Londýna a každý fanoušek Blues, hráč, funkcionář, nakonec i on sám musí být se svým působením nanejvýše spokojen. Však také byl jedním z nejgólovějších hráčů v historii klubu a celkově devátý nejlepší střelec v historii Premier League. Všechna čest Jimmy!