Postavou malý, charakterem, bojovností a hlavně nezdolnou vůlí po vítězství jeden z největších. Nesmazatelně se zapsal do historie Chelsea, vedl ji jedním z nejkrásnějších období s kapitánskou páskou na ruce a stejnou rukou zvedl více trofejí, než jakýkoli předchozí kapitán Blues. Jedním ze dvou středních záložníků v nejlepší sestavě Chelsea od roku 1992 po současnost je Dennis Wise.

Ač se narodil na západě Londýna, první fotbalové krůčky udělal v Southamptonu, kde prošel celou mládežnickou akademií. Nebylo mu však ještě ani 19 a pohádal se s manažerem Saints Lawriem McMenemym, za což byl z klubu vyhozen. To se psal tok 1985.

V březnu téhož roku se ho ujal Wimbledon, odkud byl obratem poslán na půlroční hostování do švédského Grebbestads IF. Ihned po odkroucení podzimu na severu Evropy se vrátil do tenisového města, kde strávil dlouhých pět let. Klub byl právě v rozletu – za poslední čtyři sezony se z Division Four dostal až do nejvyšší anglické soutěže, kde se i s Wisem usadil. Největším úspěchem Wimbledonu v dobách působení ikony Chelsea a zároreň v celé historii klubu je vítězství v FA Cupu 1988. Tehdy podceňovaný „Crazy Gang“ (tak byl tým nazýván pro výstřední až agresivní chování a hojné používání kanadských žertíků) došel až do finále, kde ve Wembley před 98 tisíci fanoušky porazili 1–0 mistry z Liverpoolu.

Domů, do Londýna

Z Wiseho pohledu klíčovým se ovšem ukázal být rok 1990. V červnu tehdy přestoupil do Chelsea a vrátil se tak zpátky ke svým kořenům. Západolondýňané za něho zaplatil 1,6 milionu liber, což byl tehdejší klubový rekord. Jeho debut v modrém dresu byl skvělý, v úvodním utkání sezony 1990/91 zářil a na okamžik se stal hrdinou. Jen o tři dny později ale neudržel na uzdě svůj temperament a při zápase s Crystal Palace byl vyloučen za rvačku s Andy Grayem.

Po konzultaci s manažerem a odpykání trestu se ovšem vrátil k dobrým výkonům a stal se oporou mužstva. V dubnu 1991 však přišel menší výkonnostní propad, na „Wiseyho“ se okamžitě snášelo velké množství kritiky a na krátkou dobu vypadl ze sestavy. Překvapivě právě v tuto nevlídnou dobu přišla první pozvánka do reprezentace. 1.května nastoupil poprvé za Albion proti Turecku a při svém debutu dokonce skóroval.

Tento zápas jako by znovu nastartoval jeho formu a v posledním měsíci sezony byl znovu jedním z nejdůležitějších hráčů Chelsea. Další skvělou zprávou pro kariéru Dennise Wiseho byl přestup z jeho starého známého z Wimbledonu Vinnieho Jonese (nyní herce, kterého můžete znát například z filmu Eurotrip, coby kápa fanouškovského gangu Manchesteru United) k Blues. V sezoně 1991/92 se Wise potýkal se skvělou formu a nastřílel 10 branek. Za zmínku určitě stojí rovněž jeho heroický výkon na stadionu Liverpoolu, kde díky němu Chelsea poprvé po 60 letech zvítězila. „Wisey“ pak byl jako první hostující hráč v historii jmenován na Anfield Road mužem utkání.

Nový kapitán

Dobrý úvod do následujícího ročníku dával Chelsea naději na umístění někde v elitní šestce a úspěch v pohárech, nicméně o Vánocích přišlo Wiseho zranění a Blues v jeho nepřítomnosti nezastavitelně klesali tabulkou a vypadli i z FA Cupu a League Cupu. Do sezony 1993/94 Chelsea převzal jako hrající manažer Glenn Hoddle a resultovala z toho velmi slabá úvodní forma a umístění ve spodní části tabulky (což však bylo pravidlem v každé Hoddleově sezoně za palubovkou Chelsea). Paradoxně právě Hoddle probudil ve Wisem velkolepou formu, dal mu kapitánskou pásku a Dennis se zapsal jako jeden z nejlepších záložníků v Premier League. Byl to právě Wise, kdo táhnul Blues z pásma sestupu a až do finále FA Cupu, kde ovšem skončili na kopačkách Manchesteru United.

Sezona 1994/95 byla pro Wiseho plná rozporuplných okamžiků. Na jedné straně stojí skvělá herní výkonnost, překrásná branka proti Man City, či ještě hezčí proti Viktorii Žižkov. Na straně odvrácené však stojí například další vyloučení za nesportovní chování proti Newcastelu, médii valně propíraná hádka s taxikářem v Londýně a z ní plynoucí ztráta kapitánské pásky, kterou mu Hoddle po těchto extempore uzmul. Léto po sezoně je navíc klíčové i z pohledu Chelsea, jelikož přišla jména jako Gullit, Hughes a na západě Londýna se začalo blýskat na lepší časy…

Gullit se navíc od sezony 1996/97 stal hrajícím manažerem a přivedl si další hráče jako Roberta Di Mattea, Gianlucu Vialliho, Gianfranca Zolu nebo Francka Leboeufa, tedy jádro úspěšné Chelsea z konce 20.století. Dennis Wise se jako správný kapitán nových posil ujal, vzal je pod svá ochranná křídla a pomohl jim při učení angličtiny. Tým navíc ještě více semkla tragédie, jež postihla viceprezidenta klubu Matta Hardinga, jenž havaroval se svoji helikoptérou v říjnu 1996.

Plodné období

Hráči Chelsea tím dostali další silný podnět k výborným výkonům a snaze vyhrát pro Hardinga nějakou trofej. Blues navíc stoupali i ligovou tabulkou, porazili Liverpool, uhráli remízu v derby na Highbury a dokonce udolali Manchester United v „Divadle snů“ na Old Trafford. Honba za trofejí však probíhala jinde. Přes WBA, Liverpool, Liecester City, Portsmouth a Wimbledon se Chelsea probojovala až do finále FA Cupu, kde narazila na Middlesbrough. Severoanglický klub ale na rozjetý modrý vlak nestačil a podlehl 0–2. Dennis Wise tak mohl jako první kapitán Chelsea zvednout ve Wembley FA Cup nad hlavu.

Hráči z týmu přicházeli a odcházeli, v jeho středu ale stále neotřesitelně stál kapitán s obrovskou vůlí Dennis Wise. Jestliže byl rok 1997 pro Blues úspěšným, rok 1998 byl ještě, co se trofejí týče, o dvě třídy výše. V březnu triumfovala Chelsea v League Cupu, když znovu ve finále porazila Middlesbrough 2–0. Skóre mohl po fantastickém pasu Wiseho otevřít Frank Sinclair. Pravý vrchol přišel ale ve finále PVP. Proti Stuttgartu utkání dlouho směřovalo do prodloužení, když na právě z lavičky příchozího Zolu vymyslel báječnou přihrávku Wise a geniální Ital proměnil pas ve zlato. Jako nadstavba pak přišel triumf v Evropském superpoháru, v němž Chelsea porazila vítěze Ligy mistrů Real Madrid. Na konci roku 1998 byl navíc zvolen nejlepším hráčem Chelsea.

Wiseho nejlepší sezona v kariéře ale měla teprve přijít. Přelom tisíciletí znamenal rovněž vrchol formy středního záložníka Chelsea Dennise Wiseho. Pod jeho taktovkou klub se lvem ve znaku v Lize mistrů například deklasoval v slovutný Galatasaray 5–0, po výborném výkonu odjížděla s remízou ze San Sira nebo slavila výhru na půdě Feyenoordu 3–1. „Wisey“ navíc proti Turkům i v Nizozemsku skóroval. To Chelsea vyneslo postup do čtvrtfinále největší evropské soutěže, tam bohužel padla na kopačkách Barcelony. Trofej ale Chelsea přesto získala a znovu to byl FA Cup, v jehož finále porazila gólem Di Mattea 1–0 Aston Villu. Také po tomto fantastickém roce získal Wise cenu pro nejlepšího hráče klubu. Kdo by tehdy řekl, že následující rok bude pro něj v modrém dresu poslední.

Starý pes na vrcholu sil

Po úžasné sezoně a na vrcholu formy se coby 33letý mazák vydal s Albionem na svou první velkou mezinárodní akci. EURO 2000 však skončilo pro kolébku fotbalu i Wiseho velkým zklamáním. Prohry shodně 2–3 s Portugalskem a Rumunskem poslali reprezentaci „Three Lions“ zpátky na Ostrovy.

Chelsea převzal Claudio Ranieri, který dostal za úkol provést omlazení kádru. Wise, ač hráč s největším počtem startů v sezoně, které ovšem nasbíral na různých pozicích v sestavě, si s novým manažerem úplně nesedl a vzhledem k jeho věku musel modrou loď opustit. Zásluhy – nezásluhy. Jako další působiště zvolil Liecester, který Chelsea za její legendu zaplatil totožnou částku, za jakou do Londýna přišel – 1,6 milionu liber.

Zápasy s tímto klubem ze srdce Anglie nebývají pro fanoušky Chelsea zrovna vyhledávané, po přestupu Dennise Wiseho bylo ovšem na Stamford Bridge vyprodáno během pár dnů. „Wisey“ se tak vrátil na místo, kde nechal své nejlepší roky fotbalového života, na místo, kde strávil 11 let a většinu z nich s páskou na ruce. Pro nezdolného bojovníka s buldočí vůli to byl největší emoční zážitek kariéry. Když se na trávníku loučil s tehdejším majitelem Chelsea Kenem Batesem, plakal… Plakal i Ken Bates, plakaly dámy s módními klobouky na hlavách… A fanoušci Chelsea, známí svou agresivitou a obávaní po celé zemi… plakali také… Komu čest, tomu čest, legenda klubu byla přivítána tak, jak jí bylo hodno… sbohem, „Wisey“!