Odenke Abbey. Že vám toto jméno nic neříká? Není divu, nesl ho pouze v raném ghanském dětství. Poté byl však adoptován francouzským konzulátem v Accre a jméno mu bylo změněno na dnešní, známé – Marcel Desailly. A právě rodák z africké fotbalové země zaujímá první místo ve středu obrany v sestavě od roku 1992 po současnost.

Do Francie přišel jako čtyřletý prcek a pod ochrannými křídly svého nevlastního bratra Setha Adonkora započal dlouhou fotbalovou kariéru v Nantes. Tu ovšem od roku 1984 nemohl sledovat právě ten člověk, jenž Marcela do luhů a hájů zeleného sportu zasvětil. Obránce Nantes, 23letý fotbalista, zahynul při autonehodě když se dvěma spoluhráči vracel z nedalekého Saint Nazaire zpět do Nantes. Hrozivou bouračku kromě Adonkora nepřežil ani Jean-Michel Labejof. Třetí, Sidi Kabahe, sice z nehody vyvázl, fotbal si už ale nikdy nezahrál.

Desailly tak v pouhých šestnácti letech přišel o nejlepšího přítele, bratra, o svůj fotbalový i životní vzor. O to víc se upjal k samotnému fotbalu a brzy sklízel ovoce. Sen každého kluka, stát se profesionálním fotbalistou se pro Marcela stal skutečností už v osmnácti letech, kdy podepsal smlouvu s Nantes. Není však pochyb o tom, že by ji však bez váhání vyměnil za něco úplně jiného.

Přístavní město na západě Francie mu začalo být brzy malé a tak ho v roce 1992 vyměnil za slavný Olympique Marseille. S ním také hned v první sezoně vyhrál premiérový ročník milionářské Ligy mistrů. Jednou z hvězd francouzského klubu byl také řízný stoper Marcel Desailly a nabídky od velkoklubů z celé Evropy létaly vzduchem. Francouz s africkými kořeny si nakonec vybral AC Milán a nemusel litovat. I zde totiž hned vzápětí zvedal nad hlavu ušatý pohár – ve finálovém utkání s Barcelonou dokonce sám skóroval.

Na severu Itálie strávil ebenový stoper pět let. Krom výše zmíněného evropského vavřínu slavil také dvakrát Scudetto. Pak už ale přišel přestup do Chelsea. Do hlavního anglického města se stěhoval v roce 1998 po vítězném domácím světovém šampionátu za 4,6 milionu liber. Okamžitě se stal vůdčí osobností týmu. Převzal kapitánskou pásku a ze středu obrany velel celé hře Blues. Především zpočátku angažmá utvořil fantastickou stoperskou dvojici s krajanem Francem Leboeufem.

V Chelsea zažil báječných šest let. Vyhrál Evropský superpohár i FA Cup, s reprezentací po šampionátu světovém vyhrál v roce 2000 i ten evropský a léta páně 2004, v 36 letech, odešel za novými kulturami a balíkem peněz do Kataru. Fotbalista to byl výjimečný, pevný jako skála, fenomenální hlavičkář a vůdce defenzivy. Není divu, že vedle něj John Terry vyrostl v takovou individualitu.

Desailly byl také za své výkony oceněn jmenováním do nejlepší sestavy Premier League desetiletí mezi roky 1993 a 2002. Nutno si připomenout, že velké osobnosti nehráli v obraně Chelsea až od dob Johna Terryho. Bylo tomu tak mnohem dříve a Marcel Desailly byl jedním ze zářných ukázek této pravdy. Skála. The Blue Rock…