Mourinhovy kroky po vyhazovu z Chelsea směřovaly do slunné Itálie, konkrétně do milánského Interu. Zde strávil dvě nádherné sezóny. Během té první získal s týmem, který zdědil po Robertu Mancinim, italský superpohár a Scudetto. Před tou druhou sice trochu alibisticky hlásil, že „není Harry Potter a tohle není tým, který si vysnil.“ Přesto se v květnu prezident klubu Masimo Moratti mohl radovat hned ze třech neprestižnějších trofejí. Mourinho se svým týmem obhájil italskou ligu a do sbírky trofejí přidal i poháry Coppa Italia a Ligy mistrů. Tým okolo Wesleyho Sneijdera či Diega Milita však brzy opustil. Místo se totiž uvolnilo v královském klubu z Madridu…

Při jmenování staronového prezidenta Realu Madrid Florentina Peréze, se mohlo světoznámé San Bernábeu těšit na velké věci. Ambiciózní šéf se rozhodl pustit do druhého dílu svého slavného projektu Galacticós. Princip byl jednoduchý – přivést do klubu nejlepší hráče z celého světa za každou cenu. A tak se stalo, že do centra Pyrenejí dorazila superstar Cristiano Ronaldo, tehdy ještě opěvovaný Kaká, talent Karim Benzema, zkušení Xabi Alonso s Alvárem Arbeloou či mladý Esteban Granero. Prvotřídní jachta měla brzy dostat prvotřídního kapitána. Tím se měl stát právě José Mourinho, po kterém Peréz už dlouhou dobu toužil.

Výsledek ovšem tak úchvatný nebyl. Konkurence v podobě rozjeté Barcelony přibrzdila královský tým v rozletu. V první Mourinhově sezóně u celku Bílého baletu získali Galacticós pouze Copa del Rey – španělský národní pohár. Rok na to do vitríny trofejí přibyl i pohár pro vítěze španělské La Ligy. Později se dostavil po dlouhé bitvě i španělský superpohár. Tím však výčet Mourinhových úspěchů končí, tolik žádanou Ligu mistrů vyhrát nedokázal a v domácí soutěži dominoval pouze jednou ze tří pokusů. Nedá se nic dělat, Mourinho musel z Madridu pryč.

Často se říká, že čas zahojí mnohé rány. V případě Romana Abramoviče a Josého Mourinha tomu tak skutečně bylo. Hned po Portugalcově uvolnění ze služeb Realu po něm Abramovič se svými funkcionáři skočil. Chelsea, jedna ze dvou Mourinhových fotbalových lásek, potřebovala pořádně nakopnout nikdo lepší než člověk, který s ní v novodobé historii jako jediný dosáhl konzistentních úspěchů, nepřišel v úvahu. Tak se tedy cesty Blues a Mourinha opět zkřížily, otázkou ale je na jak dlouho … ?