Avraham Granat, jak zní rodné jméno trenéra Avrama Granta, nikdy ve své kariéře nehrál aktivně fotbal. Už ve svých osmnácti letech se stal trenérem mládeže izraelského klubu Hapoel Petah Tikva, u které působil dlouhých čtrnáct let, než v roce 1986 převzal klub jako hlavní trenér. Během několika dalších let pak z Petahu Tikva udělal jeden z nejlepších celků v Izraeli, když s ním dokázal bojovat o ligový primát s mnohem slavnějším celkem Maccabi Haifa. Nakonec však s tímto klubem většinou prohrával a tak se mu podařilo jen jednou uzmout izraelský pohár – první trofej pro Petah Tikva po třiceti letech. K tomu přidal dvě výhry v méně slavnějším Toto Cupu.

Grantovy úspěchy okamžitě přilákaly pozornost klubu Maccabi Tel-Aviv, který si služby vycházející trenérské hvězdy bleskurychle pojistil. Hned v první sezóně Grant s klubem vyhrál ligový titul, v dalších letech pak získal domácí pohár a další ligový titul. Roku 1995 se pak stal trenérem Hapoelu Haifa, ale po neúspěšném roce se ihned zase vrátil zpět do Tel-Avivu. Jeho druhé angažmá už však tak úspěšné nebylo a za čtyři roky s týmem získal jen jeden Toto Cup.

Roku 2000 si pak vyzkoušel i angažmá u Maccabi Haifa, se kterou za dva roky získal dva ligové tituly a jeden Toto Cup. Hodně hloupou chybou se však do hlav fotbalových příznivců zapsal Grant ve 2. kole předkola Ligy mistrů, ve kterém jeho Maccabi sice hladce porazilo klub FC Haka, ale jelikož v závěru utkání poslal izraelský kouč na hřiště suspendovaného hráče, byl jeho tým diskvalifikován a dál postoupila Haka.

Roku 2002 se Grant stal trenérem izraelské reprezentace a ačkoliv s ní nepostoupil ani na ME 2004 a ani na MS 2006, Izrael podávala velice dobré výkony a postupy na závěrečné turnaje jí vždy unikly jen o vlásek. Nebylo tedy divu, že se Grantovi otevřela cesta do velkého fotbalu. Roku 2006 se stal technickým ředitelem Portsmouthu, jen o rok později byl jmenován do funkce fotbalového ředitele ve slavné Chelsea. O dva měsíce později byl z lavičky Blues vyhozen José Mourinho a Grantovi se naskytla šance vést tým z pozice kouče.

Izraelec to po svém nástupu do funkce neměl vůbec lehké. V rozjeté sezóně musel nahradit milovaného a hlavně známého Mourinha, zatímco jméno Avram Grant v té době skoro nikdo neznal. Želva, jak se Grantovi přezdívalo, však brzy ukázala, že trénovat opravdu umí.

Pod jeho taktovkou a s pomocí asistenta Henka Ten Cateho začala Chelsea předvádět atraktivnější fotbal, než tomu bylo za éry prostořekého Portugalce. Grant si časem udělal respekt jak u fanoušků, tak u samotných hráčů. Velké týmy však potřebují trofeje a ty Izraelec na Stamford Bridge nepřinesl. Ve finále Carling Cupu nestačil na Tottenham, v divoké ligové naháněné Manchesteru United taktéž neuspěl, ačkoliv se o titulu rozhodovalo až v posledním kole.

Třešničkou na dortu bylo i pro Chelsea historicky první finále Champions League. V něm měli Blues vítězství na dosah, nakonec se však po penaltovém rozstřelu radoval Manchester United. Tři druhá místa znamenala pro Granta konec v Chelsea.

Grant se poté vrátil do Portsmouthu, kde působil prvně jako technický ředitel a následně také jako trenér. V těžké sezóně, ve které jeho klub sužovaly finanční potíže, však nedokázal Pompey zachránit v první lize a sestoupil. Určitou satisfakcí pro něj byla alespoň účast ve finále FA Cupu, ve kterém však podlehl Chelsea. Od léta roku 2010 vede West Ham United.