Není náhodou, že Glenn Hoddle, narozen 27. října roku 1957 v Londýně, byl roku 2007 uveden do anglické fotbalové síně slávy. Jedna z největších fotbalových postav anglických sportovních dějin si to totiž zcela bezesporu zaslouží. Hoddle už se jako maličký rozhodl, že chce hrát fotbal, a tak svou mládežnickou kariéru načal v akademii Watfordu. Už jako šestnáctiletého si ho však do své školy vytáhl londýnský klub Tottenham Hotspur a tento tah Hoddlovu kariéru navždy poznamenal.

Talent hbitého středopolaře se zcela naplno projevil v sezóně 1979/80, ve které byl coby dvaadvacetiletý hráč zvolen nejlepším mladíkem sezóny podle asociace PFA. Hoddle v 41 ligových zápasech nastřílel slušných 19 branek a odborníci po celém světě jej obdivovali za jeho neúnavnost, tvrdou práci a skvělou kontrolu míče. Hoddle byl vyhlášeným exekutorem standardních situací a zcela jednoznačně patřil mezi nejlepší hráče Anglie té doby.

Na začátku 80. let Hoddle nejen svými výkony, ale také přesnými zásahy do sítě soupeřů, pomohl Tottenhamu hned k několika úspěchům. V roce 1981 s kohouty vyhrál FA Cup, který hned o rok později obhájil, dále se dostal také do finále ligového poháru či semifinále evropské soutěže PVP. Díky skvělým klubovým výkonům si vysloužil také pozvánku do reprezentace a odehrál dvě skupinová utkání na MS roku 1982.

Následující tři sezóny Hoddla trápily časté zdravotní problémy, ale ani to mu nezabránilo v tom, aby svému týmu pomohl k výhře Poháru UEFA v roce 1984. V říjnu předchozího roku odehrál tak skvělé zápasy proti Feynoordu Rotterdam, že tehdejší hvězda nizozemského klubu, útočník Johan Cruyff, po odvetě vstoupil do šatny Tottenhamu a na znamení úcty odevzdal Hoddlovi svůj dres. V dalších letech už Glenn se Spurs nic nevyhrál, za zmínku stojí snad jen finále FA Cupu v roce 1987.

Roku 1987 se mu zároveň zachtělo zkusit i zahraniční angažmá a kývnul tak na nabídku kouče Arsena Wengera, který si jej přivedl do francouzského Monaka. Společně s dalšími zvučnými posilami přivedl knížata hned v roce 1988 k ligovému titulu, prvnímu za posledních šest let. Sám Hoddle byl zvolen nejlepším zahraničním fotbalistou Francie a jasně tak potvrdil, že není tím typem hráče, který by uměl hrát jen na ostrovech. Bohužel pro něj, v následujících letech měl vážné zdravotní problémy s kolenem, což nakonec na konci roku 1990 vedlo k jeho odchodu do Chelsea. V Londýně však setrval jen tři měsíce a aniž by odehrál jediné utkání, odebral se na angažmá do Swindonu Town, kde zastával funkci hrajícího kouče.

V této době také definitivně skončil s anglickou reprezentací, ve které byl možná trošku nedoceněným hráčem. Zahrál si sice na světových šampionátech v letech 1982 a 1986, stejně jako na evropských turnajích 1980 a 1988, ale trvalou hvězdou Anglie se nikdy nestal. Podle mnohých to bylo proto, že Anglie v této době vyznávala spíše fyzický náročný a neúnavný fotbal, zatímco Hoddle byl spíše technikem, možná až moc dobrým. Trenér Arsene Wenger o něm řekl: „Jeho kontrola míče a stabilita je jednoduše perfektní. Umí naprosto skvěle oběma nohama. Nerozumím tomu, proč je v anglické reprezentaci takto nedoceněný. Možná svou kvalitou předstihl dobu, asi se měl narodit později.“

Během angažmá ve Swindon Townu se postupem času vypracoval v uznávaného kouče, který svůj celek dovedl až do Premier League. Nebylo tedy divu, že po něm začaly pokukovat větší kluby a v roce 1993 si jeho služby zajistila londýnská Chelsea. I zde vystupoval ve funkci hrajícího kouče a během tříletého angažmá dokázal Blues dostat do finále FA Cupu v roce 1994 či semifinále PVP o rok později. Roku 1996 se pak Chelsea dostala do semifinále FA Cupu a její pohárové úspěchy přilákaly do týmu řadu hvězd, pro příklad uveďme nizozemského zabijáka Ruuda Gullita či obránce Dana Petresca.

V roce 1996 však Hoddle dostal nabídku od anglické reprezentace, kterou docela přirozeně nepohrdnul. S Anglií přes drobné problémy zvládl kvalifikační cyklus a Anglie nechyběla na francouzském světovém šampionátu v létě 1998. Cestu jí však v osmifinále zkřížila Argentina, která hrdý Albion porazila v penaltovém rozstřelu. Hoddlova kariéra u Anglie se skončila roku 1999 z důvodu nepodařeného vstupu do kvalifikace o EURO 2000 a také velkými spory s anglickými médii i veřejností. Hoddle totiž poskytl rozhovor, ve kterém se negativně opřel do zdravotně postižených lidí, což anglickou veřejnost pobouřilo. Sám Hoddle později uvedl, že jeho slova byla dezinterpretována.

Ani ne o rok později už Hoddle znovu trénoval, když si jej do svých služeb povolal Southampton. Zde strávil jedinou sezónu a splnil svůj úkol, jelikož svaté udržel v Premier League. Následně se pak vydal zpět domů, tedy na lavičku Tottenhamu. Jakožto kouči se mu však v klubu dařilo výrazně hůře, než jako hráči, a za dva roky dosáhl pouze jednoho finále ligového poháru, které však prohrál. Kvůli nepřesvědčivým výsledkům v lize byl roku 2003 vyhozen.

O rok později byl spojován s návratem na lavičku Southamptonu, ale nakonec si zvolil angažmá ve Wolverhamptonu. S tímto týmem se však po oba roky své funkce plácal ve středu tabulky druhé ligy a jelikož jeho tým dával málo branek a velice často remizoval, rozhodlo se ho vedení vlků roku 2006 vyhodit. Od té doby Hoddle netrénuje a stará se jen o svou akademii ve Španělsku, která se snaží pobírat mladé hráče, jež neuspěli ve svých klubech, a dát jim druhou šanci.