Jen málokterý fanoušek anglického fotbalu při zaslechnutí jména Geoff Hurst nepohne ani brvou. Takřka legendární útočník, který svými skvělými výkony dovedl anglickou reprezentaci k titulu mistrů světa v roce 1966, se nesmazatelně zapsal do fotbalových dějin. Ale nejprve se vraťme na začátek.

Geoffrey Charles Hurst se narodil 8. prosince roku 1941 v anglickém hrabství Lancashire. Už v osmi letech se však ze severozápadu Anglie stěhoval na východ, kde s rodinou bydlel v hrabství Essex. Jelikož Hurstův otec sám na nižší úrovni hrával fotbal, nebylo divu, že do kopání s kulatým nesmyslem tlačil také svého syna. V osmnácti letech tak Geoff podepsal kontrakt s West Hamem United.

V dresu kladivářů strávil dlouhých 13 let a stal se jednou z legend londýnského klubu. Svými pravidelnými brankovými příspěvky pomohl Hammers k výhře FA Cupu v roce 1964 nebo výhře PVP o rok později, kdy jeho tým porazil Mnichov 1860. Hned další sezónu mohl Hurst zvednout nad hlavu další trofej, ale ve finále ligového poháru jeho celek nestačil na West Bromwich Albion.

Po skončení angažmá ve West Hamu Hurst vyzkoušel také Stoke City, West Bromwich Albionči americký Seattle Sounders a ačkoliv zejména v posledně zmiňovaném klubu patřil k hlavním oporám týmu, žádného velkého úspěchu už se nedočkal. Aktivní kariéru ukončil roku 1976.

Mnohem důležitější je však z historického pohledu Hurstovo působení v anglické reprezentaci. Ačkoliv do ní byl povolán teprve v únoru 1966, účastnil se letního MS, které se hrálo právě v Anglii. A byl to zejména Hurst, kdo domácí dovedl k vůbec prvnímu a zatím stále poslednímu triumfu Anglie na světovém šampionátu. Stal se také vůbec prvním hráčem, který vstřelil hattrick ve finálovém zápase, když třikrát pokořil Německo. Nad jeho vítěznou brankou v prodloužení se však až dodneška živě spekuluje, protože jeho projektil po odrazu od břevna zřejmě nepřešel brankovou čáru, ač sudí branku uznali. Hurst poté v prodloužení dal i další gól a uzavřel konečné skóre 4:2, rovněž tento zásah byl hodně kontroverzní, jelikož přišel v samém závěru utkání a řada anglických fans už v té době pobíhala na hřišti.

Po skončení kariéry se Hurst stal asistentem ve West Hamu a poté se přestěhoval do západního Londýna, kde dělal asistenta v Chelsea. Po vyhazovu hlavního kouče Blanchflowera se stal novým trenérem Blues právě Hurst. Klub přebral v druhé divizi a ačkoliv se mu dařilo, v závěru sezóny propásl svou možnost návratu do první ligy a skončil jen na čtvrtém místě. Rovněž v další sezóně Chelsea začala dobře, ale poté přišla velká krize, na jejímž konci, v dubnu roku 1981, byl Hurst vyhozen. Blues nakonec skončili na 12. místě a velice rozpačitě tak zakončili desetiletku, kterou přitom tak skvěle začali.

Sám Hurst už se poté k trénování nevrátil a tak ve věku 40 let ukončil své působení na fotbalové scéně. I za tak krátkou dobu na ní však nechal nesmazatelnou­ stopu.