Po úspěšném absolvování naší základní jedenáctky obsazenou těmi největšími legendami Chelsea se naše oči zaměřují na hlavního kormidelníka, který hvězdnou loď povede až ke hvězdám. Řeč je o muži, který zaznamenal historicky první trofej Chelsea a který položil základní kámen toho, co známe dnes. Pokud jste to ještě neuhodli, tak se samozřejmě bavíme o legendárním Tedu Drakeovi, pravděpodobně nejlepšímu manažerovi Chelsea dvacátého století.

Míč lepší nežli dudlík

Edward Joseph Drake, jak zní celé jméno úspěšného manažera, spatřil světlo světa 16. srpna 1912 v Southam­ptonu. Když poté poprvé nazul kopačky a oblékl dres, byl to ale Winchester, za koho se malý Ted bil. Zanedlouho ale mohl sáhnout po mnohem lákavějším angažmá. Zájem měl slavný Tottenham, jenže to by si mladý žák nemohl přivodit zranění, které jej vlastně připravilo o první velkou šanci.

Až po neúspěšném pokusu o místo v hlavním městě se Ted Drake konečně dostává do kádru Southamptonu, klubu ze svého rodného města. Odehrál zde tři roky a odnesl si bilanci 71 odehraných zápasů a 47 vstřelených branek. Jen pro doplnění – hrával na pozici centre-forwarda, tedy na samém hrotu útočné linie.

Jeho střeleckých úspěchů si nemohl nevšimnout další londýnský velkoklub, Arsenal. A tak se Drake konečně stěhuje do hlavního města a okouší dary Londýna. Hned v sezóně 1934/1935, tedy ve své první, vstřelil naprosto neuvěřitelných 42 branek ve 41 utkáních! Jen v zápase s Aston Villou zaznamenal ohromujících sedm branek. (!) A to mu sudí ještě jeden zásah neuznali.

Na další čtyři roky Drake nezná konkurenci a s naprostou suverenitou vládne ofenzívě Gunners. Celkově dal za Arsenal 139 gólů ve 184 utkáních a stává se tak pátým nejlepším střelcem severolondýňánů. V úspěšné kariéře mohl i nadále pokračovat, jenže život mu poznamenala druhá světová válka, po které se již na trávníky nedostal.

Z trávníků přes bojiště na lavičku

Po válce už se tedy na hřiště nevrací a začíná trenérskou kariéru. Jeho první štací se stal malý klub Hendon, kde působil jen jednu jedinou sezónu. Poté se stěhoval do už slavnějšího Readingu, kde strávil už pěkných pět let. To bylo ale jen pouhou slabou předehrou toho, co se mělo stát a stalo se. Ted Drake je roku 1952 jmenován do funkce trenéra Chelsea a tu chvíli se rodí jedna z největších legend Blues. A to i přes to, že její dres nikdy neoblékla.

Na Stamford Bridge se rázem dějí neobyčejné věci. Manažer třese hráčům před zápasem rukou a přeje jim hodně štěstí. To bylo v Anglii dosud nevídáno. Dále pak Drake odmítá pokračovat v přezdívce klubu „Pensioners“ a představuje nový znak týmu, díky němuž se Chelsea dosud říká „Blues“. Na trénincích pak hráči začínají pracovat s míčem, což bylo také něco nového. A další nemalou změnou z Drakeova režimu se stává klubová akademie, z níž se v dalších letech zrodily legendy jako Bonetti, Harris, Osgood, Greaves a další. A snad nejdůležitějším krokem bylo, že trenér nabádal fanoušky, aby fandili opravdu celým srdcem. Za každých okolností musí stát za svým klubem a podporovat jej ze všech sil.

Vše také přineslo své ovoce. Drake se s Chelsea dočkává historicky první trofeje a to hned pro vítěze první divize. Sezóna doprovázená oslňujícími výkony tedy nezůstává bez odměny. Tým okolo Roye Bentleyho dodává do vitríny na Stamford Bridge jednu z nejcennějších trofejí vůbec. Jenže jak lze úspěchu těžce nabýt, lze ho stejně snadno ztratit. Blues na úspěšnou sezónu nenavázali a nad stadionem se vznáší temný mrak. Jedinou světelnou trhlinou se stává vycházející hvězdička oné akademie, Jimmy Greaves, který alespoň udržuje tým nad vodou. Po jeho prodeji však věci zašly až tak daleko, že je Drake propuštěn a nahrazen nováčkem Dochertym.

Tím tedy končí příběh jedné z největších trenérských legend, co kdy Chelsea měla. Možná nevyhrál tolik trofejí jako jeho následovatelé, všichni do jednoho však za své úspěchy vděčí jednomu jedinému muži. Tedu Drakeovi, jehož odkaz třímal v mnoha dalších trenérských velikánech, kteří se stali jeho brzkými následovníky. Díky za vše, Tede!