Albert Leslie Knighton, narozen 15. března 1984, začal se svou kariérou jako asistent u Huddersfieldu a Manchesteru City. Roku 1919 se stal hlavním koučem Arsenalu. V lednu 1925 se zapletl do jedné z prvních známých dopingových kauz.

Svým hráčům podával „malé střibrné pilulky“, které mu doporučil klubový lékař. Ačkoliv tabletky zvyšovaly výdrž hráčů, ti je ze strachu před problémy brzy odmítali brát. Celá kauza byla utajena a vyšla na povrch až v roce 1948, kdy Knighton vydal autobiografickou knihu nazvanou „Za oponou velkého fotbalu“.

Knighton měl obrovské osobní spory s předsedou Arsenalu Sirem Henrym Norrisem, což nakonec vedlo k jeho vyhození. Leslie tak šel trénovat Bournemouth, kde setrval tři roky. Na další štaci v Birminghamu se dostal do finále FA Cupu v roce 1931, které však nezvládl.

Roku 1933 byl zvolen koučem Chelsea, avšak žádné úspěchy s ní neslavil. Za zmínku stojí snad jen čtvrtfinálová účas v FA Cupu roku 1939. Trápícího se manažera tak vystřídal Billy Birell, jehož mentalita a metoda vedení výrazně promluvily do chodu celého týmu.