Kdybych měl stručně popsat období mezi roky 2011 a 2013, asi bych jej charakterizoval jako období častého střídání trenérů, mizerného fotbalu, ale velkých trofejí. V čase se nejprve vrátíme do léta 2011. Chelsea má aktuálně za sebou sezónu bez trofejí, vyhozen je Carlo Ancelotti, jeho nástupce Villas-Boas shání posily a tým se připravuje na novou sezónu. Do kádru přibývají Juan Mata, Raúl Meireles, Romelu Lukaku a Oriol Romeu. Blues vstupují do sezóny neporaženi ve čtyřech prvních zápasech. Pak ale přichází bitva na Old Trafford, kde hosté nakonec smolně prohrávají 1:3. Zápas tehdy přinesl spoustu zajímavostí – Smallingovu gólu předcházel ofsajd, Wayne Rooney po dlouhé době neproměnil penaltu, Torres dal gól, následně ale netrefil prázdnou bránu, Ashley Cole měl dostat červenou a tak dále. Dalším významným milníkem v lize byla pak porážka 3:5 doma s Arsenalem. Chelsea jasně nezvládala velká utkání. Pozitivem ale bylo začlenění Juana Maty a Daniela Sturridge do základní sestavy. V Lize mistrů Blues po zbytečně napjatých nervech pohodlně prošli do play-off z prvního místa ve skupině. Bohužel ale už ve čtvrtfinále vypadli z Carling Cupu po domácí porážce s Liverpoolem.

Druhá polovina sezóny 2011/12 už se nesla ve znamení krize. Tým ztratil na podzim a na přelomu roku mnoho bodů. Spousta hráčů začalo být nespokojených, zvláště Frank Lampard, kterého se trenér Villas-Boas rozhodl odstavit, a – překvapivě – Didier Drogba. Po březnové porážce s West Bromem už bylo jasno. André Villas-Boas musí pryč. Přitom si byl tak dlouho svým setrváním jistý a v nový projekt pevně věřil. Na jeho místo nastoupil Roberto Di Matteo, dosavadní asistent. Ten se ukázal jako veliký hráč. Chelsea tehdy byla mimo dosah ligových příček zaručujících Ligu mistrů, Di Matteo se tedy rozhodl jít cestou vítězství v samotné Lize mistrů. Ligu tím pádem docela zřetelně vypustil, o bídě, kterou zde Chelsea předváděla radši ani nebudu psát. Pěkný fotbal nepředváděli Blues ani v pohárech, hráli zde s pevnou defenzivou a hlavně taktikou. Tento přístup jim nakonec získal FA Cup a parádní jízdu Ligou mistrů, jež by si zasloužila samostatný článek. Nám postačí, že jsme měli možnost zažít jeden z nejkrásnějších zápasů v osmifinále s Neapolí, napjatý duel na Camp Nou a nakonec perfektní završení Di Matteovy pohádky v Mnichově. Snad jen rychle vzpomeňme na průběh – dlouhou dobu taktikou svázané týmy hrály 0:0, až ke konci zápasu se prosadil Müller a bylo zle. V tu chvíli začal úřadovat naprosto famózní Drogba, který nakonec z jediné pořádné šance Chelsea vytěžil gól. V prodloužení Arjen Robben zahodil penaltu a šly se kopat pokutové kopy. Během nich se blýskl Petr Čech, jenž vychytal Schweinstegiera a Oliče. Rozhodující penaltu pak proměnil právě Drogba a bylo vymalováno. Chelsea přepsala svou historii.

Další sezónu dostal za mimořádné úspěchy šanci na lavičce Di Matteo, s nímž vedení Blues prodloužilo smlouvu. Do týmu přišel Marko Marin, Eden Hazard, Oscar, Victor Moses a César Azpilicueta. Takto renovovaný kádr vstoupil do sezóny opravdu s bravurou. Trenér Roberto zavřel ústa kritikům jeho obranného stylu, když začal ordinovat ofenzivní taktiku. Dlouhé dva měsíce byla Chelsea v lize neporažena. Zdálo se, že se rozehrál i Fernando Torres. Jenže nebyli by to Blues, kdyby se náhle něco nezačalo kazit. Kromě památných zápasů s Tottenhamem či pohárovým s Manchesterem United se na podzim 2012 nedá vzpomínat v dobrém. Chelsea nepostoupila do play-off Ligy mistrů, nevyhrála Mistrovství světa klubů, trapně podlehla Atléticu Madrid v Evrpském superpoháru, zrovna tak v tom anglickém, vypadla z Carling Cupu a nakonec i ztratila trenéra Di Mattea. Ten tolik neúspěchů pochopitelně dle politiky Chelsea ustát nemohl. Na jeho místo tak dosedl asi nejnenáviděnější manažer všech dob. Vedení totiž přivedlo Rafaela Benítéze. Pro fanoušky Chelsea nesympatického kouče Liverpoolu, který se netajil svou nelibostí vůči Blues. Zprvu to příznivci modrých nemohli překousnout. Pokřiky a transparenty jasně volaly „Rafa ven!“, ale nebylo to nic platné. Nepomohly ani rozpačité výsledky.

Blues se totiž nakonec rozjeli a v Premier League uhráli třetí místo. Opět se ale víc dařilo v pohárech, FA Cup už sice Blues neobhájili, ač čtvrtfinále přineslo velmi napínavý a nakonec vyhraný duel s Red Devils. Další kolo totiž Benítézův tým narazil na druhý Manchester, tedy City. Tam už akrobatický gól Demby Ba nepomohl, Chelsea se s pohárem loučila po trefách Nasriho a Agüera. V Evropské Lize, kam ze třetího místa skupiny Ligy Mistrů Blues postoupili, se dařilo více. Modří narazili i na českého zástupce Spartu, nutno také podotknout, že je Češi potrápili, než mohli postoupit do dalšího kola. Postupným vyřazením Steauy Bukurešť, Rubinu Kazaň a Basileje dospěla Chelsea do samotného finále. Tam narazila na rozjetou Benfiku, která zažívala skutečnou fazónu. Blues se ale odjakživa v pohárech dařilo. Zápas nakonec rozhodl až brankou z devadesáté třetí minuty Ivanovič. Druhá evropská trofej za poslední dva roky je tedy na světě. Po sezóně nicméně kouč Benítéz odešel a nahradil jej vytoužený José Mourinho. Tím také končí na Stamford Bridge další éra a začíná nová. Té se budeme věnovat zase příště.