První krůčky: Branislav Ivanovič

Který profesionální tým byl tvůj první?

Srem byl můj první klub. Můj otec mě k nim dostal. Byl to poloprofesionální klub v druhé nebo třetí divizi v Srbsku. Hrál jsem tu až do svých 19. Klub byl v mém rodném městě a já jsem tu byl šťastný. Hrál jsem jen pro zábavu s kamarády nebo sousedy.

Lidé tvrdí, že to byl Remont, ale já za ně nikdy nehrál – s těží jsem byl v tom městě! Je to napsáno na Wikipedii – odehrál jsem za ně 13 her – Můžete to prosím vymazat?!

Jak jsi se dostával na trénink?

Bylo to malé město, takže jsem skončil ve škole a šel na trénink s přáteli, buď pěšky nebo na kole.

Na jaké pozici jsi hrál?

Na začátku jsem hrával jako útočník. Potom až jsem byl starší, 15 nebo 16, jsem šel dozadu a začal hrát středního nebo pravého obránce. Můj otec byl také střední obránce.

Je někdo, kdo s tebou hrál už od malička a je teď taky profesionálním hráčem?

Hodně kluků z mé generace se rozhodlo pro fotbalovou kariéru v Srbsku v mém rodném městě a okolí, ale nikdo opravdu slavný.

Oblíbené oblečení? Jsou kousky, které by jsi na sebe dnes už nedal?

Ano, ale myslím si, že to je normální, když jsi teenager a myslíš si, že jsi cool! Pak se podíváte zpět a řeknete si, že je to vtipné. Vždy si vzpomenu, že když jsem vyrůstal toho času v Srbsku, všichni nosili svůj top zakasaný – trička nebo mikiny – všechno pěkně do riflí s velkým páskem. Ty obrázky teď vypadají velmi srandovně!

A co tvůj nejšílenější účes?

Mí přátelé měli, ale já ne! Nebyl jsem natolik statečný, abych to zkusil. Když jsem byl v Rusku měl jsem vlasy delší, protože holičství zde bylo příšerné! Musel jsem čekat čtyři měsíce, pak se vrátit do Srbska a nechat se ostříhat, V Srbsku jsem se do ničeho šíleného nepouštěl.

Jak dobré bylo zázemí klubu?

Jaké zázemí? Neměli jsme žádné zázemí, někdy ani míč. Je to pravda, ale bylo to normální. Když jsem vyrůstal, nebylo moc klubů, které měly nějaké zázemí, jen malé věci, které pomáhaly. Nyní můžete zahlédnout nějaká umělá hřiště, takže je to o něco lepší, ale je to tu těžké, zejména kvůli počasí v zimě.

Vyhrál jsi nějakou trofej?

Když mi bylo 10, byla moje generace národní šampioni Srbska. Jakmile začne v Srbsku hrát, je to soutěž a snažíte se vyhrávat, takže mám ze svého dětství spoustu medailí.

Při pohledu zpět, jaké je nejlepší rada, kterou jsi dostal?

Pro mě to byl prostě čas, kdy to bylo jen o hraní a zábavě. Nemyslel jsem na nic jiného. Byl jsem dítě, které milovalo hru a hrál jsem ji pořád. Před školou, během školy, po škole! Byly ot krásné časy.

Můj otec mi moc rad nedal, ani když jsem se stal profesionálním fotbalistou na začátku mé kariéry.

Řekni nám o momentu, kdy jsi podepsal svoji první profesionální smlouvu. Jak jsi se cítil?

Když jsem se přesunul z Sremu do FK Bělehrad, podepsal jsem svoji první profesionální smlouvu. Byl to velký moment, velký krok dopředu v mé kariéře. Bylo to, když jsem si uvědomil, že můžu být profesionálním fotbalistou. Prvních šest měsíců tady bylo nějtěžších kvůli adaptaci, ale nakonec bylo všechno fajn a já mám spoustu skvělých vzpomínek z toho času stráveného tady.