První krůčky: Kurt Zouma

Který profesionální tým byl tvůj první?

Než jsem přišel od St-Etienne, hrál jsem v malém klubu v Lyon, bylo mi 9. Klub se jmenoval Vaulx-En-Velin, no a když mi bylo 15, odešel jsem do St-Etienne. Seniorský tým Vaulx-En-Velin hrál v CFA, což je něco jako League Two tady v Anglii.

Na jaké pozici jsi hrál?

Když jsem s fotbalem v 9 začal, hrál jsem pravé křídlo a občas taky útočníka. Ale od té doby, vlastně už 10 let, jsem hrál obránce. Byl jsem průměrné výšky, ale jeden rok jsem poporostl o 17 centimetrů. Bylo to pro mě strašně těžké, abych se s tím vyrovnal, najednou jsem byl strašně vysoký. Ale tvrdě jsem dřel a nakonec jsem dokázal být rychlý a obratný i přes mou velkou výšku.

Je někdo, kdo s tebou hrál už od malička a je teď taky profesionálním hráčem?

Zatím nikdo v mém věku, ale měl jsem spoustu nadějných kamarádů, kteří jsou v rezervě St-Etienne. Takže je možné, že se to brzo změní, přece jenom jsme pořád mladí.

Kteří trenéři pro tebe byli důležití?

Když jsem byl v mládežnickém týmu do 18 let, mým trenérem byl Abdel Bouhazama a s ním jsem tvrdě dřel a učil se při každém tréninku, byl pro mě strašně důležitý. Dalším byl Christophe Galtier, můj první trenér v prvním týmu St-Etienne, který mi dal příležitost a při mém debutu v League Cup proti Bordeaux, mě postavil na místo pravého obránce. Byl jsem strašně šťastný, protože po tomto debutu jsem v prvním týmu zůstal.

Kde jsi bydlel? Jak jsi se dostával na trénink?
Narodil jsem se v Lyonu a moji rodiče tu žili, aIe potom, co jsem přestoupil do St-Etienne, bydlel jsem tam, navíc blízko tréninkového centra. Napřed jsem bydlel sám a jakmile jsem si našel přátele, tak se ke mě přidali. Od tréninkového centra to bylo asi 5 minut pěšky a 2 minuty autem.

Jakou hudbu jsi celý ten čas poslouchal?

Bylo toho hodně. Akon – Right Now. Miluju tuhle hudbu. Poslouchal jsem to spolu s kamarády v mém pokoji a rád jsem tancoval – Logobi – africký tanec (ukázka níže na videu v podání skupiny Logobi GT). Zvládli jsem to třeba i celý den.

Měl jsi nějaký účes nebo oblečení, kterých se teď spíš děsíš?

Dřív, když jsem byl ještě trošku blázen, jsme měl své tričko s číslem 4, holil jsem si hlavu a taky nosil na krku KZ – první písmena mého jména. Jinak nic speciálního – normální věci jako každý.

Při pohledu zpět, jaké je nejlepší rada, kterou jsi dostal?

Nejdůležitější byla od Abdela Bouzamai, který mi řekl: „Jsi mladý, jsi dobrý hráč, ale musíš se každý den učit.“

Jak vypadalo zázemí?

Nebylo to takové jako v Chelsea, ale bylo dobré.

Vyhrál jsi v mládežnickém týmu nějakou trofej?

Ne, ale byl jsem dvakrát oceněný jako nejlepší mladý hráč sestavy.

Řekni nám o momentu, kdy jsi podepsal svoji první profesionální smlouvu. Jak jsi se cítil?

Když jsem ji podepsal, byl jsem s mou mámou a mým tátou a máma plakala. Můj táta jí řekl: „Přestaň, přestaň nezůstaneme přece samotní,“ ale ona nemohla, protože to pro ni byly velké emoce. Já byl strašně šťastný a viděl jsem, že máma byla taky. Potom jsme odjeli zpět do Lyonu a zašli si s mou rodinou na večeři do luxusní restaurace. Byl to velký den.