Očima fanouška: Mohli jsme vyhrát

Jose Mourinho trochu obměnil sestavu – místo Williana nastoupil na pravém kraji zálohy Schürrle, místo nemocného Oscara Mikel, což znamenalo, že se Fabregas přesunul na pozici podhrota. Místo Azpilicuety byl nasazen Luís, čímž změny v naší sestavě skončily.

První poločas byl hodně vyrovnanou záležitostí. Nedokázali jsme mít hru plně pod kontrolou, vytvořili jsme si sice pár nebezpečných momentů, nicméně nešlo o nějaký souvislý, dlouhodobý tlak. Náš soupeř totiž dokázal hru kontrolovat skrz držení míče, měl dostatek pasáží, kdy desítky sekund kombinoval, čímž vyrovnal zápas. Povětšinou to sice nevedlo k žádné nebezpečné akci, jenže to ani nebylo primárním cílem – hlavní úlohou takových kombinací je rozbít jakýkoliv nápor soupeře, opticky vyrovnat hru a zpomalit tempo utkání. Pro nás to není neznámá věc – ve velkých střetnutích tohle týmy Joseho Mourinha také velmi často dělají.

Vyskytovaly se každopádně dva herní prvky, které oběma celkům dělaly velké potíže. Southampton působil potíže defenzivní řadě Chelsea díky Manému, který podnikal neustálé náběhy za defenzivní linii, přičemž ne zrovna rychlá stoperská dvojice ho nestíhala. Herní koncept Southamptonu nebyl příliš složitý, přesto byl účinný – Graziano Pellé se stahoval pro míče do hlubších pozic, čímž působil jako netypicky taková falešná devítka. Snažil se vytáhnout jednoho ze stoperů z ideální pozice, aby následně právě Mané do tohoto prostoru naběhl. Měli jsme problémy tento prvek kontrolovat, což je trochu zvláštní vzhledem k tomu, že jsme na hřišti měli dva poziční, defenzivní záložníky. Stopeři tak vůbec vystupovat nemohli, stačilo přenechat Pellého záložníkům, čímž by se najednou žádný prostor neotevřel. Bohužel jsme tyto momenty v prvních 20 minutách řešili špatně, což vyústilo v nesmyslné rozhodnutí Terryho, který místo zachycení útočníka domácích zahrál nevydařenou ofsajdovou past. Nebylo posléze divu, že jsme o pár vteřin později lovili míč ze sítě – tahle rozhodnutí stoperů, která místo zachycení náběhu čekají na ofsajd protivníka, vyloženě nesnáším.

Úplně nám také nepomohlo, že místo Azpilicuety nastoupil Luís. Myslím tím tedy hlavně ohledně inkasované branky a těch situací, které nám tropily velké potíže. Všichni totiž víme, že je Azpilicueta defenzivně laděný a drží se blíže stoperům – díky tomu by nikdy nevzniklo tak velké okno v naší defenzivě, jelikož Cesar by poskytl tolik potřebné zajištění. Luís místo toho hru roztahoval a byl blíže lajny, nicméně to mu vyčítat absolutně nejde – spousta krajních obránců takto hraje, je to moderní způsob jejich hry, kdy hře dodávají ofenzivní sílu. Jde akorát o ukázku, jak jsou naši dva krajní obránci typologicky odlišní, jak je jejich herní profil úplně jiný, tudíž nám dávají rozdílné výhody a nevýhody.

Southampton zase nedokázal kontrolovat naše kombinace levé strany hostů. Trojice Luís, Hazard a Fabregas, který se do těchto míst velmi rád stahoval, čímž tuto stranu přečísloval. Southamptonu trvalo zhruba 65 minut, než tuto stranu kompletně překopal, čímž dokázal tuto trasu částečně zastavit. Do té doby jsme si ale skrz kombinace na levé straně vypracovali několik slibných momentů + z těchto míst také přišla branka.

V druhé půli jsme měli už kompletní kontrolu nad utkáním. Pomohlo tomu nasazení Williana na Schürrleho, jelikož oba mají také trochu jiný herní profil. André okupuje více prostory na straně, snaží se pohybovat na obranné linii soupeře a podnikat aktivní náběhy za obranu soupeře. Southampton ale tentokrát nehrál nikterak vysunutou obrannou linii, v posledních 10 minutách první půle se i zatáhl do poměrně hlubokého postavení, tudíž tahle nebezpečná stránka našeho Němce byla eliminována. Oproti tomu Willian okupuje centrálnější pozice, přečísluje prostory mezi liniemi a umožňuje tak našemu podhrotovi, aby se stahoval do hlubších pozic, případně přečísloval levou stranu hřiště. Zároveň má mnohem lepší porozumění s Ivanovičem, kterému svou lajnu uvolňuje k ofenzivním výpadům. Další věcí je, že má daleko lepší kontrolu míče, první dotek má neporovnatelně lepší, a ačkoliv jeho distribuce míčů není ta nejambicióznější, naší převaze v záložní řadě dost výrazně pomohl. Nehledě na to, že intenzita jeho presinku byla v porovnání s Němcem také na vyšší úrovni.

V druhé půli jsme tak intenzivněji a rychleji dostávali našeho soka pod tlak, daleko lépe jsme drželi míč a zrychlili naše kombinace, díky čemu jsme si užívali velké držení míče. Southampton ovšem bránil hluboko, na úzkém prostoru a jeho hráči obětovali naprosto vše, proto nebylo vůbec snadné se prosadit. Díky tomu jsme si nevypracovali šance, nevypracovali jsme si tutovky, místo toho se vyskytly pouze momenty, kdy jsme potřebovali lepší zakončení, lepší rozhodnutí, šťastný odraz, případně náhodnou teč, abychom nadějnou pozici proměnili v rozhodující branku.

Izolovaným momentem pak byl penaltový faul na Fabregase, za který náš Španěl obdržel žlutou kartu za simulování. Na to konto se náš manažer po zápase celkem solidně rozčílil a naznačil, že se proti jeho týmu vede kampaň. To je samozřejmě nesmysl, nicméně to ani není cílem jeho sdělení – ostatně na jeho rozhovoru bylo vidět, že je solidně naštvaný, tudíž nešlo o promyšlená slova, nýbrž o slova pronesená v emocích. Mourinhovi se každopádně nelíbí, že se v souvislosti se simulováním trestají výhradně hráči Chelsea, přičemž úspěšnost těchto trestů v letošní sezóně je 25 %. Chelsea byla potrestána čtyřmi žlutými kartami za simulování a správně udělena byla jedna jediná, není tedy divu, že se našemu manažerovi tohle jednání nelíbí. Jsem rozhodně zastáncem žlutých karet za simulování, ovšem uděleny musí být správně, zaměnit takhle výraznou penaltu za žluté napomínání je prostě holý nesmysl. Nezbývá než věřit, že další důležité rozhodnutí už rozhodčí zvládnou správně.

Vánoční program se nám tak téměř chýlí ke konci, na nový rok nás ještě čeká utkání s Tottenhamem, na které poté naváže střetnutí v FA Cupu proti Watfordu, čímž tohle tradiční, krásné období skončí.