Očima fanouška: Pohodlné a snadné

Jose Mourinho pokračoval v osvědčené sestavě – pouze suspendovaného Diega Costu nahradil Didier Drogba, zbytek sestavy zůstal zcela nedotčen.

Prvních 15 minut patřilo zcela jednoznačně našemu soupeři. Za normálních okolností bychom po této pasáži také prohrávali, měli jsme v několika situacích štěstí, díky čemu skóre zůstalo vyrovnané. Těžko říct, proč jsme odstartovali takto pomalu – každopádně jsme rychle ztráceli míče, nedokázali kombinovat po delší časový úsek a několikrát jsme Spurs dovolili, aby se řítili nerušeně přímo na naši obrannou čtveřici, což je vždy nebezpečné. Nakonec jsme museli přečkat dvě šance Kanea, který nejprve trefil břevno, poté zase po velké chybě Cahilla pálil z úhlu mimo.

Hlavním rozdílem mezi oběma celky tak byl v proměňování šancí, respektive potrestání chyb, které druhý tým udělal. Zatímco hosté naše dvě hrubky v defenzivní činnosti ztrestat nedokázali, Hazard zaspání dvojice Lennon – Chiriches využil po krásné kombinaci s Drogbou naprosto nemilosrdně. Po dalších dvou minutách vyrobil na svůj standard doslova šílenou minelu Lloris, který nám tak umožnil atakovat zcela dezorientovanou zadní strukturu Tottenhamu, čehož využil tentokráte po přihrávce Oscara Drogba. Z velmi těžkého zápasu, který jsme nikterak pod kontrolou neměli, se během dvou minut stal vyhraný zápas. Tomu říkám fantastická práce, ačkoliv uznávám, že jsme potřebovali nutnou dávku štěstí.

Zbytek první půle už jsme dokázali kontrolovat, dominovali jsme záložní řadě a svému soupeři nic výrazného nedovolili. Naopak nám začala poměrně slušně spolupracovat podhrotová trojice, přičemž z toho pramenily dvě střely Williana z nebezpečných pozic, ovšem ani jedna neměla dostatečnou razanci, aby Llorise překonala.

Obraz hry se výrazně změnil až po přestávce, kdy jsme kompletně změnili herní plán. Přestali jsme dominovat na míči, místo toho jsme celý náš blok zatáhli o deset, patnáct metrů vzad, přičemž cílem nyní bylo poctivě bránit a hrozit z rychlých protiútoků. Vzhledem k tomu, že příliš nerotujeme sestavou, je tedy nutné, abychom se v zápasech chovali racionálně – není nutné vyhrávat 5:0, když stačí výsledek 2:0 s tím, že 30 minut budou hráči šetřit síly. Stejně tak není nutné aktivně vysoko napadat ve chvíli, kdy soupeř ztrácí dvě branky, přičemž hraje tak vysokou linii, že tím přímo hraje do karet případným rychlým kontrům. Tottenham tak sice měl jasnou optickou převahu, držel míč a kombinoval, jenže v drtivé většině případů to bylo velmi daleko od naší branky, tudíž ani nemůžeme hovořit o tom, že by si vypracovali nějaký tlak. Pouze drželi balón, každopádně výsledný efekt byl nulový.

Mourinho posléze vyměnil útočníky, za Drogbu, který odehrál vynikající zápas, nicméně na brejkový fotbal se už úplně nehodí, přišel Rémy, který naopak v nábězích za obranu přímo vyniká. A právě po jednom takovém si s naprostým přehledem poradil s Vertonghenem a v poklidu pojistil vedení třetím gólem.

Posledních patnáct minut se už v podstatě jen dohrávalo, Tottenham byl naprosto bezmocný, přičemž Chelsea se neměla kam hnát, a tudíž se jen čekalo na závěrečný hvizd.

Pro nás je jistě potěšující, že jsme v tomto nabitém programu zaznamenali další zápas, který jsme nemuseli naplno hrát až do závěrečného hvizdu. V podstatě pětačtyřicet minut plného nasazení stačilo na to, aby bylo utkání téměř rozhodnuté, od té doby nám stačilo jen pozorně bránit, přičemž kvalitně provedený rychlý protiútok nakonec střetnutí v 75. minutě ukončil.

V sobotu nás čeká další těžký zápas na půdě Newcastlu United. Zcela jistě nepůjde o nic lehkého, statistika mluví jasnou řečí – Jose Mourinho na půdě strak ještě nevyhrál jediné utkání v Premier League. Myslím si, že konečně nastal čas, abychom s tímto negativním faktem něco provedli.