Král nikdy neodešel

Před stadionem stojí jeho socha, jeho popel je uložen přímo na hřišti před tribunou Shed End. I nyní, osm let po jeho smrti stále platí, že je opravdovým králem našeho klubu.

Když Didier Drogba vstřelil svůj 150. gól v dresu Chelsea, jeho poděkování mířilo nejen fanouškům, ale také Ossiemu, jak legendě také přezdívali. Své branky dosáhl z pokutového kopu a tedy také z místa, kde je pochován popel Petera Osgooda. A vyslal tak jasný vzkaz: „I přes nánosy času nikdy nezapomeneme!“

Král Stamford Bridge. Ten nejlepší z nejlepších. Existuje mnoho krásných obratů, ale ani jeden nemůže přesně vystihnout velikost legendárního Petera Osgooda. On je absolutní špička a já vám hned povím proč. Protože je to Peter Osgood. To jméno je na západě Londýna pojem, pod kterým si všichni představí symbol věrnosti a dokonalosti. Muž, který svůj život spojil s Chelsea a nikdy toho nelitoval. To je Peter Osgood. Vydejme se tedy po stopách tohoto hráče, pro nějž byl modrý dres vším.

Začínal od píky

Léta Páně 1947 se rodí malá superhvězda. Ještě ani neodrostl dupačkám a už ho míč chytl do svých spárů. Faktem ale je, že s fotbalem začínal v okresní soutěži za tým Slough. Tam ho naučili, jak správně hrát, přidělili mu pozici a gólostroj byl na světě. Často také hrával se svým strýcem Bobem, který když viděl, co všechno dokáže s kulatým nesmyslem a jak ho chladně a milimetrovou přesností pokaždé uklízí do sítě, napsal londýnské Chelsea, aby se na něj přijeli podívat. Pro Petera samozřejmě žádný problém.

Co je na tom uchvátit skauty prvoligového klubu tak, že s ním ihned podepsali smlouvu? Pro něj to byla skutečně hračka. Také v té době střídá na lavičce Blues Teda Drakea slavný Tommy Docherty a sním přišly i rázné změny. Především se nebál dát šanci mladíkům a Osgood měl tedy bránu na Stamford Bridge otevřenou. A tím vlastně začíná ten neuvěřitelně dlouhý život v modrých barvách.

Nic než Chelsea!

V sedmnácti letech se tedy dostává do víru velkoměsta a začíná zde své působení. Svůj debut za rezervu Blues si odbyl 16. 12. 1964 proti Workington AFC. Nemalým dílem se podílel na výhře 2:0 (vstřelil obě branky) a ze všech stran se neslo jen plno slov chvály. On však nezpyšnil a následně přidal i několik branek. Rovných třicet! A to dokonce v pouhých dvaceti hrách! To samozřejmě nenechalo tehdejší kouče západolondýnského celku chladnými, a tak se mladý Peter přesunul do A-týmu.

V neuvěřitelné bilanci pokračoval i mezi těmi nejlepšími. Na konci sezóny měl na kontě dvanáct branek a osm odehraných zápasů. Neuvěřitelné, že? A pokud jsem to ještě nezmínil, tak hrával na pozici hrotového útočníka, což je fakt, který mu hrál do karet. V další sezóně svou bilanci opět vylepšil. Památným zůstane především jeho gól, kdy si vzal míč a zhruba šedesát yardů se postupně prokličkovával mezi hráči Burnley a následně chladnokrevně zavěsil.

V této sezóně se Chelsea umístila na pátém místě a dostala se až do semifinále obou anglických pohárů (nynější Carling Cup a FA Cup, pozn. red.) a na této trnité cestě hráče Blues úspěšně neprovázel nikdo jiný než Ossie, jak se mu přezdívalo. V utkáních s Liverpoolem či Leedsem na něj byla uvalena těsná osobní obrana, ale on přesto dokázal skórovat. Po celé Anglii se už mladičký Peter proslavil, ale v Evropě si ho všimli až později. V evropských soutěžích totiž pomohl poslat domů italské giganty AC Milán a AS Řím.

Jen tak pro upřesnění doby: Osgood hrál tehdy proti otcům Paola Maldiniho či Carla Cudiciniho. V následujícím kole na rozjetý londýnský rychlík však narazila slavná Barcelona a sen o evropském primátu se tak rozplynul. Ale Blues šli neohroženě dál rok za rokem a s každou ubíhající sezónou se tým vedený mladým ostrostřelcem zlepšoval.

Fanoušci Chelsea pro něj vymysleli vskutku zajímavou přezdívku. “Čaroděj ze země OS“. Už za pouhé dva roky přirostl londýnský celek Ossiemu k srdci a jeho zas milovali fanoušci. Jen škoda toho FA Cupu. Peter si totiž na podzim roku 1966 zlomil nohu a přišel tak o možnost hrát v tomto poháru. Bez něj Blues ve finále prohráli s Tottenhamem Hotspur 1:2. Byla to skutečně velká škoda, protože tým vedený Dochertym byl skvěle sehraný, ale hlavně hrál atraktivní fotbal, čímž si získal mnoho fanoušků. Ale Osgood se překvapivě po zranění vrátil ještě lepší než byl. Měl skvělý přehled o hře a fantastickou hru tělem, a tak, po nástupu nového trenéra Davea Saxtona, si Peter zahrál i v záloze. Ale stejně mu to více střílelo na hrotu.

A v roce 1970 konečně přišla zasloužená odměna. Tým Chelsea vyhrává FA Cup a neobešlo se to bez zajímavosti. Osgood dokázal skórovat v úplně všech utkáních této soutěže. Dodnes se nenašel nikdo, kdo by tento kousek zvládl. Obzvláště pěknou brankou byla ta, kterou vstřelil ve finále. Po perfektně načasovaném náběhu na Cookův přesný centr vstřelil ve stylu rybička vítěznou branku. Od té doby se FA Cupu přezdívá Ossie Cup.

V následujícím ročníku si Chelsea pod vedením krále Petera klestí cestu v Poháru vítězů pohárů. Dostala se až do finále, kde měla změřit síly se španělským Realem Madrid. Zápas skončil 1:1 a branku do sítě Realu nevstřelil nikdo jiný než Osgood. Zápas se tedy musel opakovat. Ale co pořád já? Král Peter to rozhodně popíše lépe.

„V tom opakovaném utkání jsme si hodně věřili. Věděli jsme, že díky naší vůli a odhodlání je můžeme porazit. John Dempsey vsítil rychle první branku a další přidal Tommy Baldwin. Zakřičel na mě a my poté šli ještě s dalšími dvěma hráči na jejich bránu. Přehodil jsem si míč z jedné nohy na druhou a za vápnem vypálil. Trefil jsem přesně spodní růžek brány. Byl to báječný gól. Pravda, že branky ve finále jsem dávat uměl,“ vtipkuje legendární Peter.

Jenže on to nebyl zas tak velký vtip. Dva roky na to vstřelil branku opět ve finále FA Cupu, ale hráči Stoke City tehdy Chelsea trofej pro vítěze uzmuli. Blues však kráčeli dále a Osgoodova branka z čtvrtfinále anglického poháru proti Arsenalu byla vyhlášena tou nejlepší z let 1972–1973. Vše se zdálo být dokonalé a mnozí zapomínali na to, že to nebude trvat věčně.

Sbohem Stamford Bridge, brzy se vrátím!

Po neshodách několika hráčů s manažerem Davem Saxtonem bylo plno hráčů prodáno. Prvními, které to postihlo, byli bavič Charlie Cooke a středopolař Alan Hudson. Byla to těžká rána pro fanoušky, ale to byl jen zlomek toho, co se mělo dít. Peter Osgood, ten milovaný Osgood, král Stamford Bridge, Čaroděj ze země Os, byl prodán do Southhamptonu. Roku 1974 se zhroutila veškerá síla na Stamford Brigde. Jeho král odešel a fanoušci nevěřili svým uším, když slyšeli, že byl jejich hrdina prodán. Jenže co se dalo dělat? Osgood nadále pálil postupně za Southhampton, Norwich City a nakonec za Philadelphia Fury.

Poté se nad západním Londýnem opět rozjasnilo. Legenda všech legend se vrací zpět. Bohužel jen na jednu sezónu a jen proto, aby pomohl týmu zpět do první ligy. Nemohl se dívat, jak se tým jeho srdce zmítá v druhé divizi a marně hledá cestu zpět. V prosinci 1979 už nadobro opouští zelený trávník a končí svou profesionální kariéru.

Přehlížený v reprezentaci

Těžko lze uvěřit, že takový fenomén, jakým Osgood byl, mohl být v národním týmu opomenut. Ale přesto tomu tak bylo. V anglickém dresu odehrál pouhé tři zápasy a nevsítil ani jednu branku. Podstatným faktorem bylo to, že tehdejší manažer hrdého Albionu, Alf Ramsey, příliš neschvaloval Ossieho život ve stylu playboye. Ale debut se mu opět vydařil. V utkání proti Belgii roku 1970 sice neskóroval, ale i tak Anglie vyhrála 3:1. Další dva zápasy odehrál proti Rumunsku a pozor, i Československu. Jenže to je asi tak z jeho reprezentačního života vše.

Navždy mezi námi

Tak jako vše i Osgoodův příběh jednou skončil. Psal se rok 2006 a nad Stamford Bridge se opět setmělo. Král padl. Prvního března toho roku Peter Osgood umírá ve věku 59 let. Nejen členové rodiny, ale i plno dalších lidí se sešlo, aby uctilo jeho památku. Náhlý infarkt způsobil zármutek v srdcích všech fanoušků Chelsea. Ale lidé si dokáží vážit svých hrdinů, jeho popel byl uložen pod značku pokutového kopu u Shed Endu. Součástí loučení byla i tradiční minuta ticha (resp. potlesku) v následujícím utkání proti Tottenhamu.

Aby toho nebylo málo, tak o čtyři roky později už je na světě i socha tohoto legendárního hráče. Abych to shrnul, tak Peter v dresu Blues odehrál dohromady 289 ligových utkání a vsítil v nich 105 branek. Vyhrál tu FA Cup a Pohár vítězů pohárů a nesmazatelně patří do historie Chelsea. Díky za vše a odpočívej v pokoji, Petere Osgoode, náš králi králů!