Očima fanouška: Letošní klasika

Jose Mourinho udělal v sestavě velké množství změn, konkrétně jich bylo 8. Místo Čecha si zachytal Schwarzer, suspendovaného Ivanoviče na pravém kraji zastoupil Azpiicueta, tudíž se otevřel prostor vlevo pro Ashleyho. Oddych dostal také náš kapitán, kterého nahradil Cahill. Uprostřed záložní řady nastoupila dvojice Mikel – Lampard, zatímco v podhrotové trojice zůstal jen Willian, kterého doplnil De Bruyne a Schürrle. V útoku pak po delším čase dostal od začátku šanci Eto`o.

První půlka byla poměrně nudná. Náš soupeř byl úplně bezzubý a zaznamenal jen jednu jedinou střelu mimo naši branku, navzdory tomu my jsme nebyli schopni vytěžit maximum z naší převahy. Ačkoliv jsme zejména v záložní řadě s míčem pracovali v daleko větším tempu než v sobotu, vedlo to jen ke střelám ze střední vzdálenosti. Celkově jsme ale zápasu dominovali, dokázali jsme si i vytvořit prostor v potřebných zónách, bohužel jsme byli málo odvážní ve finální fázi.

Fascinující je také naše neschopnost potrestat chyby soupeře. V kombinace s neschopností Sunderlandu a naším presinkem nás soupeř několikrát obdaroval míčem při vlastní rozehrávce, což nám dalo jedinečnou možnost zaútočit do zcela rozhozené obrany. Těch situací bylo v celém zápas snad 5, pravdou ale je, že je naprosto neomluvitelné, pokud protivníka nepotrestáte vstřelenou brankou.

Druhá půle už byla přece jen o něco záživnější, velmi rychle jsme vsítili branku a měli jsme jistě přidat i další – zejména Eto`o měl šanci, kterou by opravdu měl zužitkovat. Na Vánoce si přeju jediné – hrota, který by trefil alespoň vrata od stodoly. Doufám, že toho až tak moc nechci (je to nadsázka, upřímně si nepřeji, abychom v zimě přivedli hrota)

Potíž je v tom, že když nevyužijeme momentů, kdy je soupeř otevřený, máme hodně prostoru mezi liniemi a můžeme jej dorazit druhým gólem, můžeme si být jisti, že sami alespoň tu jednu chybu uděláme, přičemž pak záleží jen na schopnosti protivníka, jestli vyrovná, nebo ne. K naší smůle to většinou opravdu míčem v naší síti dopadá.

V podstatě bylo tohle úplně odlišné střetnutí oproti sobotě. Tam jsme sice také dominovali a měli míč v držení, nicméně jsme měli velké problémy se samotnou přípravnou, předfinální fází. Nedokázali jsme rozeběhnout naše podhrotové hráče, nedostali jsme je mezi linie, Hazardovi jsme nevytvořili příležitosti, aby svého soka atakoval ze strany v soubojích 1 na 1, zkrátka nic.

Se Sunderlandem byla předfinální fáze solidní. Často díky chybě soupeře a našemu presinku, díky čemu jsme se dostali do rychlého protiútoku a mohli atakovat přímo obrannou čtveřici, zároveň jsme si s předfinální fází poradili i v případě, že se sok zformoval do defenzivního bloku.

Zklamáním byla bohužel samotná fáze finální. Všechny Mourinhovi týmy se vyznačovaly tím, že byly doslova smrtící v situacích, kdy soupeř ztratil míč a ofenzivní hráči mohli rychle útočit jen na obrannou čtveřici protivníka. V momentální Chelsea je to trochu jiné – nám se sice podaří neustále vytvářet situace, kdy protivník ztratí míč v potřebném prostoru uprostřed pole, ovšem dále již z nich nedokážeme efektivně těžit. Předfinální fáze v podobě přihrávky do prostoru a nastartování útočného hráče funguje, kámen úrazu ale přichází u vápna soupeře. Ve chvíli, kdy bychom měli akci dotáhnout do zakončení – jednoduchou kombinací, stříleným centrem případně individuální akcí – jsme jednoduše málo odvážní a bojíme se ztratit míč. To by nám v tento moment ale mělo být jedno, jelikož se můžeme velmi snadno dostat do gólové příležitosti. Za šokující řešení ale považuju to, když hráč v tento moment zasekne míč a zvolí zpětnou přihrávku na spoluhráče za sebou. V tu chvíli je po nebezpečném protiútoku, protivník postaví dva čtyřčlenné bloky a máme tu postupný útok, kdy musíme dobývat. V tomhle ohledu vidím značné rezervy a myslím si, že se jistě můžeme zlepšit.

O pohodlnou výhru jsme nakonec přišli kvůli zbytečné chybě střední zálohy, která na jeden moment usnula – nechala mezi liniemi obrovský prostor, čehož využil Giacherrini, prostrčil míč finální přihrávkou na Altidora, který sice sám neskóroval, ale dorážejícímu Borinimu se to již podařilo.

Prodloužení pak už nebylo úplně v naší režii, hra byla dost vyrovnaná s tím, že dvě největší šance měl Sunderland, díky čemu tedy i zaslouženě vyhrál.

Zaznamenal jsem spoustu přehnaných reakcí z našeho fanouškovského tábora. Chybné je to, že zápas hodnotíme zejména na základě výsledku a nikoliv na základě výkonu. Ve fotbale totiž neprohráváte jen ta utkání, kdy jste horším celkem. Stejně tak nevyhráváte jen ty, kdy jste zase lepším. Je úplně běžné, že celek, který hraje lépe a má více šancí, nakonec prohraje, a to jen díky vlastním chybám v defenzivě,  případně problémům v ofenzivě. Pro nás jsou tyto trable letos celkem typické – na Newcastlu jsme měli možnost v prvních 45 minutách vstřelit branky, ale neudělali jsme to – prohráli jsme. Na Sunderlandu jsme měli posledních 30 minut v ligovém zápase jen dohrávat, místo toho jsme se ale strachovali až do konce. Na Stoke jsme po 30 minutách měli vést 2:0, místo toho jsme prohráli. Nyní jsme zcela určitě měli vstřelit více jak jednu branku, leč se nám to nepovedlo. Jsem toho názoru, že náš výkon si žádnou velkou kritiku nezaslouží – nehráli jsme sice fantasticky, ale dobře. Podali jsme výkon, který měl stačit na vítězství. Bohužel neproměňujeme šance, chybí nám hráči, kteří by proměnili šance v góly, což nás stojí body. S tím ale žádný trenér nehne, to se zkrátka musí změnit časem.

Respektive má poslední věta je pravdivá jen částečně – trenér s tím hnout může tím (ostatně jak o tom sám Mourinho v pozápasovém rozhovoru mluvil), že začne hrát defenzivněji, bude více chránit výsledek, díky čemu by nám ta jedna branka stačila častěji k výhře. To ale není cesta, kterou bychom chtěli jít – fázi, kdy jsme jen naháněli výsledky, už máme za sebou, nyní chceme budovat – budovat herní styl, který bude pro náš klub typický a kterým budeme vyhrávat trofeje. A to je věc, o kterou se Mourinho od července pokouší – je ale jasné, že něco takového nebude hotové během pouhé půl sezóny. Toho času, ať se to lidem líbí nebo ne, bude třeba víc.