Očima fanouška: Pohoda, klídek

Benitez vyrukoval s poměrně zajímavou sestavou. Ofenzivní čtveřici složil způsobem, který je pro něj typický – tedy žádný Mazacar, ale dva tvůrčí hráči (Mata, Hazard) doplněni o jedno přímočařejší křídlo (Moses). Na hrotu pak vzhledem k tomu, že jiného útočníka ani nemáme, samozřejmě musel nastoupit Torres.

Nejzajímavěji se ale jevil výběr hráčů do samotného srdce záložní řady. Spekulovalo se o tom prakticky okamžitě po jeho příchodu, ale až Benitez tenhle tah definitivně zrealizoval – mluvím samozřejmě o přesunutí Luize do střední zálohy. Bylo zajímavé tentokrát sledovat, když jsme na pozici holding midfieldera měli hráče, který dokázal efektivně útočit a překvapit tak soupeře svým pohybem či myšlenkou. Na druhou stranu je na nějaké závěry přeci jen brzy. Respektive proti slabším soupeřům se to jeví jako ideální varianta, jelikož Mikel je sice velmi dobrý dozadu, nicméně v ofenzivě má velmi mizivý přínos, i když se pod Di Matteem dopředu dostával čím dál častěji. Jenže je třeba si také uvědomit, že Davida ještě neprověřil silnější soupeř. Ještě se nestalo, že bychom byli pod tlakem a ve středu hřiště museli řešit složité situace, pouze v takové chvíli se pak projeví skutečná kvalita hráče na tom postu. Stále mám jisté pochybnosti, jelikož ztratit koncentraci on umí velmi úspěšně, stejně tak jako má občas problémy s poziční hrou.

K sestavě už jenom doplním, že vedle Luize nastoupil Super Frank, který se svým 130. ligovým gólem osamostatnil v čele tabulky ligových střelců Chelsea. Do absolutního maxima mu ale stále pár branek schází, musíme tedy doufat, že vedení neudělá kravinu, prodlouží mu smlouvu a tenhle milník mu umožní překonat. Sám moc dobře nerozumím, proč by jedna z legend klubu měla být donucena k odchodu. Snad tedy něčeho takového nebudu svědkem, i když. Kdo ví.

Aston Villa mě jinak opravdu zklamala. Je sice fakt, že mají velmi mladý tým, který postrádá výrazné zkušenosti a lídry, tudíž se dá předpokládat, že budou mít velké výkyvy ve formě a v některých zápasech s těžkými soupeři prostě selžou, nicméně i přesto to z jejich strany byla strašná bída. Od celku, který před týdnem porazil Liverpool na Anfield Road, bych očekával, že prokáže alespoň trochu fotbalové kvality, leč nedočkal jsem se toho. My jsme sice podali velmi dobrý výkon, přičemž v takové chvíli je pro každé mužstvo těžké s Chelsea hrát, a faktem také je, že Aston Ville v první půli do brány spadla v podstatě každá střela (přičemž přímák Luize byl nebránitelný a Torres ani náhodou nevsítil branku z nějaké loženky), přesto nám nakonec tuhle kanonádu hrozným způsobem umožnila vlastními chybami. Jsem ale pevně přesvědčen, že Lambert je natolik kvalitní trenér, aby něco podobného zase nějaký čas nedopustil.

Co se nás samotných týče, první půli bych hodnotil jako dobrou, a to zejména z hlediska výsledku, jako vynikající ale ani náhodou. Hra byla hrozně pomalá, dlouhé minuty i bez nápadu a nějakého zrychlení, což mě teda dvakrát nenadchlo. Pravdou ale je, že maximální spokojenost musela panovat s výsledkem – byli jsme totiž kliničtí a kdykoli se naskytla příležitost, udeřili jsme.

Měl bych ale pár taktických poznatků – výborně se nám podařilo přehrát 3–5–2, a to především díky tomu, že jsme se snažili útočit zejména přes křídelní prostory. Ve hře jsme tak často viděli, kterak jeden z našich hráčů přenesl těžiště hry dlouhým pasem, přičemž na odkryté straně jsme pak mohli využít situace 2 na 1, protože křídelní obránce soupeře neměl nikoho, kdo by mu při bránění vypomohl. Tohle byl ostatně velký rozdíl oproti tomu, jak jsme hrávali pod Di Matteem. Tehdy jsme se hodně tlačili středem, všichni tři podhrotoví hráči opouštěli své pozice a motali se pod hrotovým útočníkem. Pod Benitezem je to ale zatím úplně jiné, protože hráči mají striktně dány prostory, ve kterých se mají pohybovat, a volnost má snad jen Mata.

Druhým prvkem, který mě v naší hře zatím pod Benitezem překvapil, je přímočarost. Pod RDM jsme se často snažili o kompletní kontrolu hry, vysoké držení míče a zaznamenali jsme tak mnohem více nahrávek zpět a do stran. Momentálně je to ale o dost odlišné. Jak v první půli proti WHU, v celém zápase se Sunderlandem, tak i tentokráte s Aston Villou mi přišlo, že raději míč ztratíme nějakou riskantnější přihrávkou či centrem, než abychom jej zbytečně předržovali a obléhali branku soupeře. Naše hra je tak jednodušší a více šablonovitá – zisk míče následuje přechodová fáze, kdy je cílem co nejrychleji dostat míč do křídelního prostoru, aby pak následovala buď kolmice za obranu (pokud je možná), nebo centr či individuální průnik ze strany. Zatím to poměrně funguje, otázkou ale je, jak s tímhle budeme lámat dobře organizované a pevné defenzivy, což je ostatně věc, se kterou měl Benitez problémy už v LFC. A když jsme pod ním narazili na Corinthians, branku jsme koneckonců taktéž nevstřelili.

Tahle hra zatím zdá se svědčí i Torresovi. V kombinaci s tím, že mu jeho bývalý známý na lavičce vlil sebedůvěru zpátky do žil, konečně se mu daří střílet branky. Pravdou ale je, že na nějaké opravdu důležité stále marně čekáme a na mém postoji k němu se asi nic nezmění – nevěřím mu. Nakonec jsem přesvědčen i o tom, že jakmile bychom se pokoušeli o onen dominantní styl a byli nuceni obléhat soupeře, Torres by navázal na své tragické výkony. Při postupném dobývání organizovaných obran je totiž dlouhodobě tragický, neumí si totiž najít prostor, ze kterého by pak zakončil. A v takovém případě je nemožné dávat góly.

Celkově tedy se zápasem musí panovat spokojenost, ale jeho význam bych nepřeceňoval. Přijel k nám jeden z nejslabších celků PL, který nám vše ještě ulehčil vlastními chybami. Pokud tuhle výhru nepotvrdíme na Norwichi, bude rázem bezcenná. Přičemž ve středu půjde o mnohem těžší utkání, o tom snad ani nemůže být pochyb. Tak držme palce, že si na Boxing Day připíšeme další tři body.