Co nám současný ročník naznačil? (1. část)

Hned na začátek říkám, že se nehodlám zaobírat nějakou taktickou a systémovou stránkou. Důvod je naprosto jednoduchý a prostý – CFC v posledních dvou letech nemá žádnou stálou herní tvář, je naprosto nemožné nás nějak obecně charakterizovat – točíme se v kruhu, z defenzivního pojetí chceme přejít do ofenzivnějšího, abychom se během několika měsíců vrátili zase zpátky. Jsem z toho otráven a nemám problém přiznat, že klub dělá obrovskou chybu, protože jen ztrácí čas, nikam se nevyvíjí. Je naprosto evidentní, že se potřebujeme naplno vydat nějakou cestou, která nás bude charakterizovat. A na lavičce potřebujeme silnou osobnost, která pomůže vytvořit mančaft na úrovni Josého Mourinha z let 2004–2007. Ale o tom až v dalších řádcích.

Nyní bych rád nastínil osnovu tohoto článku, protože nechci dopustit, aby se mi z toho stal jeden neřízený chaos.

1)      Co čekat od zbytku letošní sezóny?
2)      Problémové posty a jejich řešení
3)      Individuality netvoří tým
4)      Trenérská otázka
Co čekat od zbytku letošní sezóny?

Přiznám se – já sám příliš netuším. Klíčem k tomu, abychom tohle přechodné období přežili, je umístit se do 4. místa v Premier League. To je naprostý základ, který Benitez s tímhle kádrem musí splnit. V případě neúspěchu bych jej nenáviděl ještě o stupínek více, pokud je to tedy vůbec možné. Bonus v podobě trofeje by ostatně taktéž vůbec neškodil, koneckonců to byl důvod, proč jsme přivedli tolika trofejemi ověnčeného kouče. Na MS klubů mě ale svými tahy nemile překvapil. Finále nepřineslo zklamání jen z hlediska přístupu hráčů, ale zároveň i s výběrem sestavy, se kterou vyrukoval Benitez. Středovou dvojici Ramires – Lampard jsem nepochopil, pokud Španěl skutečně chtěl tuto trofej vyhrát tak moc, jako o ní mluvil, potom mi je tenhle tah naprostou záhadou. Tato dvojice nebyla vyzkoušená, navíc bylo i docela pravděpodobné, že fungovat nebude. Zkrátka rozhodnutí zcela proti logickým předpokladům.

Pokud se podíváme na dosavadní statistiku trenéra, tedy 7 zápasu, z nichž jsme jen pouhé 3 dokázali vyhrát, 2 zremizovat a 2× jsme odcházeli dokonce jako poražený tým, nemám proč si brát nějaké přehnané servítky. Ta trenérská rošáda se zatím jeví jako propadák. Rafa přišel, aby vyhrával, a to hned, okamžitě. Tenhle úkol ale ani náhodou nesplnil a jako bonus k tomu ještě přidal ztracenou trofej. Nebudu to již dále rozepisovat, každý, kdo četl mé články, ví, jaký postoj jsem k této rošádě zaujal a jaký vztah k Rafovi mám.

Nicméně bych byl rád, kdyby přestal víceméně ignorovat jisté hráče. Fakt, že pod ním Oscar většinu zápasů začal na lavičce, mě vůbec netěší. Byl bych vážně nerad, kdyby tenhle mladíček s tunou potenciálu ve zbytku sezóny začínal utkání výhradně z lavičky. On je totiž budoucnost Chelsea, přičemž vysedávání mu příliš v rozvíjení jeho schopností nepomůže.

Podobným příkladem je Mikel. Moc dobře nerozumím tomu, proč jeden z nejlepších hráčů letošní sezóny ztratil své místo a v tom nejdůležitějším střetnutí se na plac vlastně vůbec nepodíval. Od konce září Obi hraje jednoduše skvěle a nevidím moc důvodů k nějakým experimentům, když on byl jednou z těch věcí, která fungovala.

A byl bych také rád, kdyby se Benitez rozhodl, že při špatném vývoji některých špílů na ně také bude reagovat střídáním. Protože jak proti WHU, tak i nyní ve finále MS klubů jsme ve druhé půli ztratili půdu pod nohama, přestali kontrolovat vývoj hry a reakce z lavičky nepřišla žádná. Ve finále jsme tak jenom čekali na inkasovaný gól.

Problémové posty a jejich řešení

Místa, která se na naší soupisce dají označit jako slabiny, byla známá v podstatě už v létě. Dosavadní zápasy naše obavy jen potvrdily. Jednoduše řečeno tak nejde o žádné velké překvapení, tudíž ani já vám tu nesdělím nic světoborného, ale přesto se na to pojďme podívat.

Nejproblémovějším místem číslo jedna budiž post hrotového útočníka. Nejenom, že nám zde chybí kvalita, zároveň s tím ale i kvalita. Torres nepřesvědčil, jeho výkony jsou stále daleko za očekáváním a nejhorší na tom je, že kdykoli ho mančaft nějak potřeboval, Španěl ve službách Chelsea selhal. To už se nedá hovořit o žádné náhodě. Nando prostě nemá na to, aby byl budoucnost Chelsea, aby ji vedl do těžkých bojů a vyhrával jí trofeje. Je nutné si to přiznat a vyvodit z toho závěry. Je to příliš drahý hráč na to, aby plnil roli dvojky. Mé stanovisko je tedy jasné – v létě bychom se ho měli zbavit. Byla to jedno velké a nepovedené dobrodružství pro všechny strany.

Situace se Sturridgem je neméně špatná. Ačkoli některé jeho výkony nebyly vůbec zlé a i v tom málu, co odehrál, ukázal, že by mohl být v určitých pasážích i platnější než Torres, jeho zdravotní stav je letos absolutně zoufalý. Promarodil více času, než byl k dispozici. Navrch situace ohledně jeho smlouvy taky není dvakrát růžová, v létě mu pravděpodobně končí a nejsem přesvědčen, že u nás bude chtít podepsat novou. Prakticky nehraje (za což mohou i jeho zranění), chce se profilovat jako střední útočník, kde ale může v nejbližší době počítat s výraznou konkurencí. Nebudu překvapen, pokud od nás uteče.

Co tedy s tím? Jedno řešení se přímo nabízí. Stáhnout Lukaka z hostování ve WBA. Prostor na hřišti by v Chelsea na jaře určitě dostal, respektive by vůbec neměl být problém mu nějaký poskytnout. Budeme hrát Evropskou Ligu, což je ideální příležitost pro mladší hráče. Belgičan navrch většinu utkání pod Clarkem nezačíná v základní sestavě, ale do hry se dostává zhruba okolo 60. minuty. Nicméně své kvality za půl rok už stihl prokázat, vstřelil několik branek, kvalitativně šel nahoru a v současné době by i náš útok byl schopný pozvednout. Bohužel Benitez se k téhle možnosti stavěl víceméně odmítavě, protože pro mladého Lukaka bude lepší, když zůstane tam, kde je. S tím bych si dovolil polemizovat, nicméně fakt je jen jeden – k lednovému návratu se nejspíše neschyluje.

Možností číslo dvě je nákup nějaké posily. Já tady uvedu jedno jméno, kterým si jsem naprosto jistý. Radamel Falcao.

Nevím, jestli bychom tohohle chlapíka měli přivést už v zimě, nebo to nechat až na léto, každopádně dle mě prostě musí skončit v Chelsea. Chybí nám hladový vlk na hrotu, chybí nám někdo, kdo bude pravidelně střílet góly, rozhodovat zápasy a vyhrávat trofeje. Tohle tenhle sniper splňuje ve všech ohledech. Nehodnotím ho jen z hlediska gólovosti, ačkoli ta je sama o sobě naprosto úchvatná. Nicméně takhle jsme kupovali už Ševčenka a i Torrese, přičemž oba shořeli jak papír. Falcao je ale jiný, komplexní a jeho hra téměř nemá slabiny. Důkazem budiž to, že střílel branky ve dvou herně naprosto odlišných stylech a filozofiích. Porto pod Boasem hrálo hodně dominantní styl fotbalu, důraz kladlo na držení míče a často tak útočilo do plných – Falcao ale úchvatně využíval svého výběru místa, hladu před brankou a vynikajícího zakončení. Atletiko je ale přesným opakem Boasovy strany. Brání hluboko, útočník má často minimální podporu a je nutné, aby se prosadil při hře na brejky. A výsledek? Falcao zase září. Celkově už třetí ročník po sobě. To není vůbec žádná náhoda, to je prostě známka kvality. Je to nejlepší hrot na světě, nenechejme si takovou kvalitu ujít. Stačil případ Agüero, o kterého jsme měli dlouhodobý zájem, ale nakonec skončil v Manchesteru City a loni výrazně přispěl k zisku titulu.

K tomu bych ještě vypíchl jeho osobnost – je to přirozený nástupce Drogby. V době, kdy silné osobnosti našemu týmu tak trochu chybí, protože v té nastupující generaci se ještě nestihly utvořit, je tohle další významné plus kolumbijského střelce. Čím větší zápas a tlak, tím lepší výkon tygr podá. Vyhrál finále Evropské Ligy s Portem, když vstřelil vítězný a jediný gól finále. O rok později s Atlétikem vstřelil rovnou dvě. A letošní superpohár jistě nemusím připomínat. Tudíž je to ideální hráč do těžkých zápasů, ideální hráč pro finálová střetnutí, nepřipomíná vám to někoho? Mně tedy ano. Jeden takový borec v létě odešel poté, co nám vyhrál Ligu Mistrů. Je velmi pravděpodobné, že Falcao by výkonnostně přinesl to samé.

A co se finanční stránky týče? Svět se nám možná bude smát, že se zbavíme jednoho drahého borce a na jeho místo okamžitě přivedeme dalšího, ale. Pokud by se nám podařilo Fernanda prodat za částku okolo 20 miliónů a Falcaa podepsali za výstupní klauzuli (48 miliónu liber), naše sezónní výdaje by se díky amortizaci prakticky nezměnily. Torrese bychom prodejem kompletně odepsali, zatímco na Falcaa bychom ročně vynakládali 9,6 miliónu, což je veskrze stejná částka. A plat budou mít v podstatě také hodně podobný.

Ve výsledku je to z mého pohledu jednoduché – pokud můžeme mít za stejné množství peněz mnohem více muziky, potom netuším, nad čím bychom měli váhat.

Druhým postem, kde nás evidentně tlačí bota, je post střední záloha. A opět musím druhým dechem dodat, že je to jak kvalitativní, tak i kvantitativní problém. Na dvě pozice máme Lamparda, Ramirese, Oriola a Mikela. Ve chvíli, kdy je Oriol zraněný a Mikela čeká ACN, máme zaděláno na solidní potíž.

Celkově si ale nemyslím, že by tady byly potřeba nějaké masivní investice. Hráče na daný post totiž máme, akorát jsou rozesetí po hostováních. De Bruyne se ve Werderu profiluje jako klasický střední záložník, McEachran v Middlesborough  podává skvělé výkony, tudíž budoucnost bychom měli zalepit i z vlastních zdrojů.

Zároveň nám sice chybí nějaký ten deep – lying playmaker, čili borec, který by rozehrával akce a diktoval hru z hloubky pole. Při hře do plných je to asi náš největší nedostatek. Nicméně na tuhle pozici se s výhledem do budoucnosti kupoval Oscar, který má vhodné schopnosti pro to, aby na této pozici jednou zářil. Ostatně i Di Matteo přiznal, že dlouhodobě se s Oscarem počítá nikoli na podhrot, ale doprostřed zálohy.

Každopádně je tu jméno, které by naši záložní řadu dokázalo pozvednout o level výše. A je jím Fellaini. Dokáže zahrát prakticky na jakékoli pozici v záloze – defenzivního hráče, klasického box to box a dokonce i podhrota. Navrch by do týmu přinesl něco, co nám poměrně schází – fyzickou sílu, sílu ve vzduchu atp. Navzdory tomu ale angažování tohohle borce není nutnost.

A s výhledem do budoucnosti si jsem jist, že v horizontu tak dvou, tří let budeme nuceni přivést opravdu TOP stopera. Nemám nic proti Cahillovi, Luizovi či Ivanovičovi, ale ani jeden z nich není na postu středního obránce naprostá špička. Pokud vedle nich stojí nějaký lídr, vůdce, který krom vlastních vysokých kvalit disponuje i organizačními schopnostmi (rozuměj Terry), je jejich výkon povětšinou dobrý. Pokud ale taková osobnost v zadních liniích chybí a jsou vedle sebe nuceni hrát třeba Cahill s Luizem, často to nekončí zrovna dvakrát slavně. Proto si myslím, že za dva či tři roky bude třeba přivést náhradu právě za Johna. A to nebude nic jednoduchého, protože najít vhodného hráče – TOP stopera s organizačními schopnostmi – může být celkem rébus.

Na zbylé dvě části se můžete tešit v příštím článku.