McEachran: Chci stále hrát za Chelsea

Stát se ikonou Blues může také Josh McEachran, 19letý talentovaný mladíček. Je ovšem teprve na začátku své cesty, která může být velmi trnitá. Zatímco Wayne Rooney nebo Jack Wilshere začali být hvězdami Premier League v brzkém věku, McEachran stále sbírá zkušenosti v druholigovém Middlesbroughu.

Pro něho možná lépe. Však minulost ukázala, že je mnohdy lepší nic neuspěchat a hráče nevystavovat zbytečně brzy velkým tlakům. Sám McEachran je za hostování v Boro rád. Cítí se silnější než dříve a hlavně sbírá nesmírně cenné zkušenosti.

Své první důležité fotbalové krůčky dělal ovšem jinde. Za barákem si každý den kopal se svými třemi bratry. Dva proti dvěma. Josh hrával s nejmladším sourozencem, s nyní 12letým Georgem, který následoval jeho kroky a dnes nastupuje za mládežnická mužstva Chelsea. Proti stáli Billy, nyní 14letý chlapec, a Zak, jenž je o rok mladší než Josh a dnes hraje za Oxford, neboť ho Blues před pěti lety propustili.

„Naštěstí jsme měli dobrý vztah se sousedy, takže nám vždy hodili míč zpátky. Nic jiného jsme nedělali. Dva proti dvěma každý den po škole. Jakmile jsme přišli, odhodili jsme tašky a vyrazili ven,“ vzpomíná Josh.

„Hráli jsme na malé zahradě, ne na trávě, ale na blátě a místo tyček jsme měli svetry. Brali jsme to vážně. Všichni to jsou kvalitní fotbalisté, často to skončilo hádkou, kterou jsme vyřešili až další den. Děda hrával poloprofesionální fotbal ve Skotsku a táta jen lokálně, ale mohl s námi hrát. Myslím si, že si sám o sobě myslí, že byl lepší, než opravdu byl, ale je zvláštní, že má syny, kteří jsou všichni docela dobří."

Při otázce, kdo byl z nich nejlepší, odpoví jinak plachý Josh sebevědomě. Zmiňuje s úsměvem totiž sebe. Nedá se mu ale oponovat. Za Chelsea debutoval už před dvěma roky proti Žilině, díky čemuž se stal prvním hráčem, který v Champions League nastoupil, ač se narodil až po jejím vzniku (listopad 1992). A od té doby navlékl dres Blues ještě jednadvacetkrát.

Anglický příslib budoucnosti se o štěstí pokoušel loni ve Swansea, ale přestože mu byl styl Brendana Rodgerse šitý na míru, neprosadil se. Nováček šlapal jak dobře namazaný stroj, a tak McEachran odehrál jen pět zápasů během pěti měsíců.

„Šel jsem tam ve špatnou dobu. Chtěli se zachránit, navíc hráli opravdu dobře, proto nechtěl Brendan měnit tým. Bylo to tedy těžké. Gylfi Sigurdsson přišel o týden dřív, zářil, takže hrát musel. Vedli si skvěle, takže nikomu dávat vinu nemůžu,“ říká.

Dnes je situace jiná. Je klíčovou postavou týmu Tonyho Mowbraye, jehož styl hrají je známý svou volnosti a hrou po zemi.

„Mohl jsem jít do několika klubů, ale setkal jsem se s Tonym, prošel jsem si s ním i s jeho asistentem Markem Venusem, podíval se na hřiště. Věděl jsem, jakým hraje stylem, takže to byla snadná volba. Hraji pořád a Middlesbourgh si vede skvěle. Liga je opravdu vyrovnaná, každý může porazit kohokoliv. Už si tělo zvyká na tenhle fotbal, cítím, že jsem kondičně na tom líp než dříve a tréninky nejsou tak intenzivní, neboť hrajeme pořád zápasy,“ popisuje záložník, jenž nastupoval za anglické národní týmy U16, U17, U19 a dnes je součástí mužstva Stuarta Pearce.

Chelsea ho na Riverside bedlivě sleduje. Je s ním stále v kontaktu, zatímco mladý Josh sleduje každý zápas svého milovaného klubu. Je možné, že ho Roberto di Matteho vezme zpátky už v lednu, proto se McEachran na tuto možnost připravuje tak, jak se vůbec dá.

I když v dresu Boro si fotbal užívá, nepodepsal pětiletou smlouvu s Blues jen tak. Už od útlého věku, kdy šel do Chelsea, nosíval dres Chelsea všude, kde se dalo, pokud nemusel mít zrovna školní uniformu.

„Nevidím Matu, Hazarda nebo Oscara na mém místě. Bylo by skvělé, kdybych s takovými hráči hrál. Hraji víc z hloubky pole, takže má pozice je tam, kde nastupuje Mikel, Lampard nebo Ramires. Jsem tu už od sedmi let, prošel mládežnickými týmy, takže je Chelsea mým vysněným klubem. Chci tu hrát, ale zkušenosti z Boro mi jen můžou pomoci."