Rozhovor s manažerem

Poté, co Di Matteo na konci loňské sezóny vyhrál jak Fa Cup, tak i Champions League v pozici dočasného trenéra, mu přes léto byla nabídnuta ta samá funkce na plný úvazek. Di Matteo tak podepsal smlouvu na dva roky a od té doby stále pokračujeme ve zlepšujících se výkonech, podpořené nákupem několika vzrušujících mladých hráčů, a i proto se momentálně nacházíme na špici Premier League.

Je poměrně dobře známé, že jsme letos zažili nejlepší start do sezóny od roku 2005, kdy jsme ligovou sezónou prolétli ve stylu start – cíl, vyhráli prvních 9 utkání a pohodlně pozvedli pohár pro vítěze Premier League nad hlavu.

Rozdíl je ale tentokráte v tom, že jsme do ročníku nevstoupili jako obhájci trofeje, dokonce ani jako největší favorité. Roberto již několikrát hovořil o tom, jak dlouhá cesta nás čeká, abychom zredukovali onu hrozivou ztrátu 25 bodů, kterou jsme na mistrovský celek z Manchesteru nabrali loni.

Náš Ital na lavičce je ale přesto ohromen prací, kterou jeho tým udělal od začátku léta.

„Doufal jsem, že budeme mít dobrý start do sezóny a reakce, která přišla od hráčů, byla naprosto vynikající,“ tvrdí náš lodivod. „Každá výhra přináší pozitivní náladu do tréninkového centra, což dává týmu nové impulzy a vytváří tak dobrou atmosféru.“

Naše příprava tentokráte nebyla ideální, jelikož byla narušena konáním Eura a samozřejmě Olympijských her, což znamenalo, že se nám hráči vraceli postupně, každý v jinou dobu. Proto jsme neměli klasicky normální předsezónní plán. Takže jsme velmi potěšeni tým, jak jsme do sezóny vstoupili. Cítili jsme, že dobrý začátek bude třeba, a to je přesně to, co se nám podařilo.“

6 vítězství a 19 bodů ze sedmi utkání nás katapultovala na první místo se čtyřmi body náskoku. Zásluhu na tom jistě má i formace, kterou pod svým velením Di Matteo Chelsea vštípil, tedy 4–2–3–1, což je drobná změna oproti tradičnímu 4–3–3, které CFC zdobilo v posledních několika letech. A Di Matteo tvrdí, že důvod byl prostý – tato formace totiž nejlépe svědčí hráčům.

„Vždycky se díváte na skupinu hráčů, které máte k dispozici. My jsme loni rozestavení změnili a hráči se v novém cítí velmi dobře,“ vysvětluje. „Ukázalo se, že to funguje, a týmu to poskytlo kvalitní základy, na kterých jsme mohli pracovat, proto jsme ani v nové sezóně 4–2–3–1 neměnili. Je to základní systém, který nabízí flexibilitu v průběhu střetnutí, ovšem organizace týmu je nejdůležitější ve chvíli, kdy nejsme v držení míče.“

Jeden muž, jehož role se malinko změnila, je Obi Mikel, prozatimní stálice týmu v letošní sezóně, který si rozdělil defenzivní úkoly s Lampardem, Ramiresem a dříve i Meirelesem, jež nás ale v létě opustil. Oriol Romeu zase na pozici defenzivního záložníka nastoupil ve chvíli, kdy Mikel nebyl k dispozici, popřípadě nebyl vybrán do základní sestavy. Práce Nigerijce je málokdy shrnuta jako dobrá, to ale neplatí uvnitř týmu, kde si ho manažer a realizační tým doopravdy cení.

„V průběhu několika let je Mikel stálice a byl velmi důležitý na konci loňské sezóny. Momentálně pokračuje v dobrém startu a nachází se v solidní formě. Všichni děláme chyby a ano, nemyslím si, že se mu dostává chvály, kterou by si jeho výkony zasloužily.

Je to nevděčná úloha a já tomu rozumím, jelikož jsem podobné pokyny také často plnil. Je to role, která je důležitá zejména pro tým. Jeho spoluhráči a management si to uvědomuje a zároveň ho také oceňuje, ale fanoušci jsou spíše zaměřeni na kreativní hráče, kteří střílejí a připravují branky. Ale jeho role je pro nás opravdu důležitá.“

„Mikel a hráč, který nastoupí vedle něj, si musí na hřišti rozumět a vyhovět si, abychom vždy byli schopni mít jednoho z nich za balónem. V tu chvíli máme vždy možnost zpětné nahrávky, přes kterou můžeme otočit hru. A zároveň je takový hráč tím prvním, který čte hru a přemýšlí o tom, kde se musí nacházet, aby poskytl ochranu naší obranné čtyřce v případě, že ztratíme balón.“

V nadcházejících týdnech nás čekají těžké mače s Tottenhamem, Šachťarem a Manchesterm United, kvůli čemu RDM bude muset využívat svůj kádr opatrně. Sám přiznává, že zamýšlí hráče rotovat, kdykoli to jen bude možné.

„Pokud se podíváte na naše nadcházející zápasy, zjistíte, že jistě půjde o velmi náročné bitvy, mezi kterými navíc není příliš času na odpočinek. Proto si jsem jistý, že v průběhu tohoto období dostanou všichni šanci, aby si zahráli a ukázali své kvality.“

Čeká nás Tottenham a poté také Manchester United v rámci ligové soutěže, přičemž mezi tato utkání máme vložený Šachťar Doněck v Lize Mistrů. Tudíž je jasné, že půjde o velmi důležité období. Doufám, že až bude reprezentační pauza u konce, všichni hráči se do Cobhamu vrátí zdraví a budeme tak moci pokračovat v započaté práci,“ ukončil první část rozhovoru Ital.

Část druhá

Di Matteo coby trenér trénoval celkem 3 anglické týmy a povedlo se mu nad hlavu pozvednout trofej pro vítěze Champions League a FA Cupu. To je jistě všem známo. Ovšem věděli jste, že k něčemu takovému vůbec nemuselo dojít? Di Matteo totiž po skončení kariéry vůbec ve světě fotbalu pokračovat nechtěl…

S blížícím se koncem vlastní kariéry, jak se Di Matteo vyznal v zápasovém programu, se Robbie vůbec nehodlal stát trenérem. A po předčasném odchodu do „důchodu“, ke kterému byl přinucen těžkým zraněním (zlomená noha), se náš kouč dokonce ze světa fotbalu na delší dobu vytratil a vstoupil do tajů finančnictví a podnikání.

O deset let poté – stejný muž okupuje trenérskou kancelář na Stamford Bridge a jedna nepatrná drobnost – medaile pro vítěze Ligy Mistrů – se mu houpe na krku. Co se to vlastně stalo?

„Lidé se mění,“ směje se, když se mu připomíná jeho minulost. „Nevím, čím to bylo, pravděpodobně ale věkem.“

„Jako fotbalista jste závislý, na sport si skutečně vytvoříte závislost. Můžete bez toho nějakou dobu žít, to určitě. Ale tu závislost pořád máte v sobě. A v jednu takovou chvíli jsem si uvědomil, že bych ty chvíle zase chtěl během týdne prožívat znovu a znovu. Pocity, když jste napnutý, cítíte ten adrenalin a emoce, které vám žádná jiná práce prostě nepřinese. Tohle jsem cítil celý můj život a ano, můžu bez toho chvíli existovat, ale tu touhu mám stále v sobě. Takže jsem se chtěl vrátit a pracovat ve fotbalovém týmu.“

„Ale užíval jsem si, i když jsem dělal jiné věci. Myslím, že v životě je prostor na všechno, přičemž po mém zranění nadešel správný čas, abych ukončil tuhle kapitolu života, odešel od fotbalu a pak začal kapitolu novou.“

„Podle mě mi to pomohlo, dalo mi to určitou rovnováhu, ale k fotbalu jsem se nevrátil proto, že bych měl nějakou nedokončenou práci. Se svou kariérou jsem spokojený. Někteří lidé skončí kvůli věku, další zase kvůli zranění a nakonec tu jsou i tací, kteří se sami rozhodnou, bez nějaké větší příčiny. Každý je zkrátka jiný a nikdy jsem necítil, že bych měl nedokončenou práci.“

Životopis Robbieho coby trenéra je poměrně krátký – v roce 2008 byl dosazen na místo trenéra MK Dons, odkud odešel na štaci do West Bromwiche Albion, se kterým postoupil až do Premier League a oslnil s ním Anglii kvalitními výkony. Jenže série špatných výsledků na přelomu roku ho stály místo. Další kroky už vedly do Chelsea, kde si ho na začátku svého panování vybral Boas jako svou pravou ruku v létě 2011. A po vyhazovu AVB už všichni víme, co následovalo.

Di Matteo se dále pozastavil i nad několika trenéry z dob jeho aktivní kariéry, kteří výrazně ovlivnili jeho trenérskou filozofii.

„V mnoha směrech to jistě byl Arrigo Sacchi, Dino Zoff byl zase můj první trenér v Laziu. A měl jsem také švýcarského kouče, Rolfa Fringera, který se dokonce stal i trenérem národního týmu. A zapomenout nemohu ani na Ruuda Gullita, který mě vedl tady v Anglii.“ To všechno tedy vysvětluje vyváženost mezi italskou defenzivou a opatrností smíšenou s nizozemským atraktivním stylem, což je styl, který se snaží svým týmům vštípit.

V prozatímním průběhu letošní sezóny Di Matteo dokázal poměrně úspěšně zapracovat nově příchozí borce – Hazarda, Oscara a Mosese, čímž se snížil průměrný věk, ale zároveň se nám podařilo udržet dobrou úroveň výsledků.

Nápomocni jsou jeho asistenti, Steve Holland a Eddie Newton, přičemž druhého jmenovaného si Di Matteo do klubu přivedl na vlastní vyžádání, protože tvořil nepostradatelnou část realizačního týmu i v předešlých štacích. Di Matteo tak věří, že je obklopen vynikajícími lidmi.

„V realizačním týmu spolu docela dobře vycházíme, rozumíme si. Oba mi poskytují velkou podporu a navrch mají výborné znalosti hry. Mezi námi vznikla velmi silná skupina, které mohu věřit. A patří sem i Chris Jones (kondiční trenér) and Christophe Lollichon (trenér brankářů). Se svým realizačním týmem jsem tak velmi spokojený.“

„Poslední týden pro nás byl docela klidný – v podstatě jsme trénovali tým do jedenadvaceti let. Spojili jsme ho s A týmem, protože jsme tu jinak měli jen šest hráčů, přitom minulou reprezentační přestávku tu zůstali jen tři. Pro nás je to ale dobré, protože jsme mohli vidět všechny ty mladší hráče v akci a zároveň to byly zkušenosti i pro ně, jelikož si mohli zatrénovat i s pár členy A týmu.“

Vzhledem k tomu, že nás v blízké době čekají velmi důležité zápasy, bude v Cobhamu opět velmi rušno. Ale jak Di Matteo říká, on se na to těší. Není jiné místo, kde by v současné době byl radši…