Didier Drogba: Na vrcholu

Didier začal krátkým proslovem: „Bylo pro mne ctí a potěšením nosit modrý dres a dosáhnout v něm úspěchů, které jsme zde udělali, a získat trofeje, které jsme získali. A to nejlepší přišlo na samý konec, vítězství v Lize mistrů bylo dokonalou třešničkou na dortu.“

A pak už přišel na řadu samotný rozhovor…
Jaké nyní budou tvoje kroky?

Budu mít teď čas promyslet si svá rozhodnutí. Nejdůležitější je pro mě fakt, že je konec všem dohadům o tom, zda budu nebo nebudu hrát za Chelsea i příští rok. Pro všechny je dobré vědět, že tohle je konec mého osmiletého působení. Působení plného neustálého zlepšování se a velkých momentů.

Hrát za Chelsea byla ta nejlepší věc, co mě mohla v životě potkat. Nejen jako hráče, ale i jako člověka. Hrál jsem ve spoustě skvělých týmů se skvělým lidmi, ale osm let jsem v některém strávil až tady. Byla to velká zkušenost, která mi pomohla stát se mnohem lepším fotbalistou, než jsem byl před příchodem.

Těch osm let mě velmi změnilo a zlepšilo i lidsky. Navázali jsme nová přátelství, což je ve fotbalu obtížné. Psali jsme náš příběh společně, napsali jsme nové stránky do historie klubu. Pro klub, pro fanoušky a pro všechny z nás.

Nyní ovšem potřebuji novou výzvu, protože jsem zde dokázal úplně všechno. Měl jsem štěstí, skóroval jsem ve spoustě pohárových finále, což je pěkný pocit. Nádherný pocit, jenže potřebuji hledat nové výzvy.

Ještě jsem se nerozhodl, chci si nechat na přemýšlení o své budoucnosti více času. Raději teď navíc budu v hlavě promítat sobotní zápas, než hovořit o Číně, Americe nebo co já vím. Jsem šťastný, protože je to můj první triumf v Champions League. Od osmnácti let jsem o tomhle momentu snil a scénář té noci byl zkrátka dokonalý, až k penaltám… Jako ve filmu. Dokonce i teď bych si přál být v Mnichově na stadionu a radovat se s fanoušky, slavit s nimi. Bylo to příliš rychlé, mohli jsme na hřišti strávit více času.

Překvapilo tě, že se klub nesnažil více udržet tvé služby?

Snažili se dostatečně tvrdě. Mé konečné rozhodnutí není založeno na to, co mi klub nabídl či nenabídl. Není ani založeno na penězích, protože zůstat zde nebyla otázka financí. Byl jsem tu vždy spokojený s tím, co jsem tu měl, spokojená byla i moje rodina. Myslím, že zkrátka nastal čas na změnu. Osm let jsme těžce dřeli a dobývali tu největší trofej, kterou je Champions League. A nyní se nám to konečně podařilo. A pak vyvstala otázka, co teď?

Mohl jsem zde zůstat, jak dlouho jsem si přál, klub mě chtěl. Neodcházím z důvodu, že by o mě neměli zájem. Bylo to čistě moje rozhodnutí, sedli jsme si s vedením a všechny jsem je s ním seznámil. Všichni to pochopili, šéf, Ron Gourlay i další členové výboru. Vím, co pro mě udělali a oni ví, co jsem já udělal pro ně.

Zahájili jsme novou éru a já měl to štěstí, že jsem byl její součástí. Vybudovali jsme opravdu silnou a velkou značku. Nyní můžeš přijít kamkoli ve světě a každý bude o Chelsea vědět. Viděl jsem děti v Africe, jak nosí dresy Chelsea na ulicích. Jsme velmi pyšní, že se nám povedlo tohle dokázat za osm let. Nic z toho by ale neexistovalo bez velkého šéfa, Romana Abramoviče. Kdyby tu nebyl, byla by malá šance, že bych do klubu přišel, a tou nejlepší odměnou za jeho činy je vítězství v Lize mistrů.

Udělal jsi za anglickou kapitolou tečku?

Za jiný anglický klub hrát nebudu. Jsem s Chelsea příliš spjatý, moje krev je modrá a na tom se nic nezmění.

Kdybys Ligu mistrů nevyhrál, zůstal bys?

Ano, protože to byla moje výzva, tohohle jsem chtěl dosáhnout. Majitel udělal pro klub strašně moc. Každý mluví jen o hráčích, ale nikdo si nevšímá jeho snahy rozvinout klub. Když jsem přišel, byl to velmi dobrý a ambiciózní klub, a my hráči jsme se vždy pokoušeli ho ještě vylepšit.

Odešel bys, kdybyste vyhráli v roce 2008?

Bylo to rozdílné, jelikož situace s mým kontraktem nebyla stejná jako dnes. A myslím, že výzvy by také byly odlišné.

Co na tvé rozhodnutí říkal majitel?

Řekl mi, že chápe mé pocity a respektuje mé rozhodnutí. Mluvili jsme spolu v posledních dnech a budeme i nadále, protože je to dobrý člověk a dal mi všechno. Šanci zajistit své rodině pohodl&´ a spokojenost, což bylo to, s čím jsem také do klubu přicházel. Já jsem jako dítě tyhle věci neměl a moje rodina si jich může užívat. Možná o tom Roman neví, ale pomohl velkému množství lidí.

Měl by Roberto Di Matteo získat práci manažera poté, co s týmem dokázal?

Myslím si, že Robbie je ve stejné situaci jako já. Domnívám se, že bude mít rozhovor s vedením a šéf rozhodne tak, aby to bylo pro něj a pro klub nejlepší. Ale ať už se stane cokoli, on vytvořil historii. Další slova jsou zbytečná. Jeho práce byla naprosto skvělá a výjimečná a ať už zůstane nebo ne, zůstane legendou Chelsea.

Co ty a práce ve vedení klubu?

Možná, ale nyní nad tím opravdu nepřemýšlím. Naučil jsem se hodně od všech manažerů a nejdůležitější věcí ze všech je komunikace. Mentální aspekt je možná ještě důležitější, než fotbalové dovednosti, protože když není hráč v pořádku v hlavě, je obtížné dostat z něj to nejlepší.

Může být tenhle tým v Chelsea úspěšný i do budoucna?

Samozřejmě, myslím si, že očekávání fanoušků i majitele bude stejné jako to, co jsme dokázali v sobotu. Nyní když přijdeš do Chelsea, budeš muset zvládnout stejnou věc, minimálně dosáhnout finále Ligy mistrů nebo ji vyhrát. To je věc, kterou klub musí udělat, aby byl jako Barcelona, AC Milán a Real Madrid. Máme jedno vítězství v Lize mistrů a potřebujeme další. Ale aspoň jsme už začali.

Tahle sezona byla jako film, kdo by hrál tebe?

To nevím. Jupp Heynckes řekl, že jsem dobrý herec, takže možná já!

Co byl pro tebe nejhorší moment v Chelsea?

Mizerně mi bylo, když jsme vypadli v semifinále Ligy mistrů s Liverpoolem. Myslím si, že v té sezoně jsme byli schopni udělat velké věci a získat pro klub obrovský úspěch. Mohli jsme vyhrát ligu a Champions League k tomu.

Jaký je tvůj oblíbený gól?

Je těžké vybrat. Nejspíš to bude gól z finále FA Cupu proti Manchesteru United. Byl první ve Wembley a v prodloužení. Taky to bylo poprvé, co jsme naše parta vyhráli FA Cup. No a potom ten poslední gól – takových momentů bylo spousta, je obtížné se rozhodnout.

Co si pamatuješ z tvé cesty k rozhodujícímu pokutovému kopu?

Hlavou mi jen probíhalo: My jsme to dokázali! Jako kdyby všude byla zelená světla. Poté, co Petr chytil tři penalty a přede mnou byl jen úkol vzít míč a skórovat. Věděl jsem, že to dokážu, měl jsem při cestě k puntíku dobré pocity.

Byl jsi velmi milý k německým hráčům, kteří byli pochopitelně zničení…

Ano, pamatuji si, že jsem byl ve stejně situaci předtím, takže vím, jak se cítili. Snažil jsem se tedy slavit nějakým normálním způsobem. Ale jakmile opustili hřiště, začali jsme šíleně vyvádět. Musíš mít respekt k soupeři, protože jsou to skvělí hráči a prohrát na penalty je těžké.

Mnoho se namluvilo o tom, že starší hráči týmu jej vlastně řídí. Nyní už se tě můžeme zeptat, je to pravda?

Když jsme vyhrávali, každý říkal, že starší hráči jsou výborní, když jsme nevyhrávali, každý říkal, že jsou staří. Když klub vyhodí manažera, všichni říkají, že ho vyhodili hráči. Já si nicméně myslím, že když manažer odejde, je to důsledkem debaty s majitelem nebo vedením. To oni rozhodnou, oni mají nějaké cíle, a když se nesplní, je to důvod ke krokům, které majitel učiní. Majitel, ne hráč. Já jsem hráč a nikdy jsem nechtěl, aby měli hráči vliv na manažera, není to dobré pro tým.

Nakonec, po čem se ti bude v Chelsea nejvíce stýskat?

Hodně mi budou chybět fanoušci, protože není vždy zvykem slyšet od nich, že chtějí, abys zůstal. Všude to takhle není. Jsem šťastný, že mám takový speciální vztah s fanoušky a opravdu mi budou chybět. Navždy zůstanou v mém srdci.

Závěrem ještě přikládám VIDEO z díly Chelsea TV, jež mapuje Didierovo působení v Chelsea. Tak sbohem, Didi… Farewell!