Rozhovor s Juanem Matou

Toto není jen nějaký typický fotbalista se záblesky geniality, jako byla třeba výtečná volej, kterou předvedl v neděli v zápase proti Manchesteru United. Jeho bystrá mysl se zdá býti dokonale vyvážená s jeho tělem. Odsuzuje podobný život jako prožil spoluzakladatel Applu, Steve Jobs, a ve svém volném čase cestuje po španělském venkově nebo řeckých ostrovech.

Angličtinu již zvládá o mnoho lépe, než při příchodu z Valencie a svůj život v Londýně mění na výpravy za poznáním. Fotky svých oblíbených londýnských památek zveřejní na svých stránkách na sociálních sítích, které sám spravuje. „Byla to pro mě velmi důležitá změna jak v osobním, tak profesionálním životě,“ prozradil Španěl, který bydlí poblíž svého spoluhráče z Chelsea, Oriola Romeu. „Myslel jsem si, že to bude těžší, ale není tady taková zima a moc nesněží,“ usmívá se. Ve velmi chladného počasí chodí oblékán v kraťasech a na nohách má žabky.

„Byla to příležitost poznat nové město, novou zem, novou kulturu a nový jazyk. Snažím se poznat každou část Londýna, abych zdokonalil svou angličtinu a více si užíval fotbal. Ve volných dnech například chodím do různých částí města. Pokud se chcete držet v ústraní, můžete jít do Soha nebo Camdenu a nebudete mít problém. Je tam mnoho Španělů. Pokud se vydáte na Piccadilly nebo Oxford Circus, budete slýchat hodně španělštiny, ale mnoho lidí mne tam nepozná.“

„Mám rád Hyde Park a Regent’s Park, kde můžete pořídit dobré snímky. Objevil jsem také výborné tapas na King’s Road, ovšem jen pokud máte rádi šunku.“  Juan je poměrně zmaten myšlenkou Jobse, který si vybral život vegetariána a rozhodl se konzumovat jen ovoce a zeleninu. Matovi je pouze třiadvacet let, ale již od mala měl nezávislého ducha. „Jako děti jsme mohli chodit do malých vesniček poblíž Burgos a prožívali jsme tam typické části léta,“ povídá. „Byla tam kapela a prarodiče celou noc tančili, oblečeni jako Američtí indiáni a tak podobně.“

„Celý rok jsem cestoval za fotbalem, ale nebylo to to samé. V tu chvíli jsem s sebou měl dva přátelé. Cestoval jsem s nimi po celém Španělsku nebo Evropě. Jenom jsme si vzali batohy a vyrazili jsme někam. Další týden jsme navštívili několik řeckých ostrovů. Když jsem byl ještě teenager, tak jsem společně s mými přáteli vyhrál jednu soutěž v rádiu a měli jsme možnost cestovat do Německa, Švýcarska, Rakouska a Lichtenštejnska. Já bych se ale rád podíval do Asie, například do Thajska nebo Japonska. Miluji pláže. V létě budu potřebovat alespoň týden někde na slunném pobřeží.“

Mata a jeho sestra Paula se narodili v Burgos, starobylém hlavním městě Kastilie na severu Španělska, kde hrál jejich otec profesionálně fotbal. Později se přestěhovali dále na sever, kde jejich otec, Juan senior, pokračoval v kariéře. „Byl takové staromódní levé křídlo,“ povídá mistr Evropy do jednadvaceti let. „Nebyl takový jako já, ale například jako Vicente, který hrál za Valencii, nebo Ryan Giggs. Byl rychlý, pořád běhal, běhal, běhal, běhal… Běhal až moc.“

„Viděl jsem ho pouze na videu. Měli jsme doma videopřehrávač, a když jsem byl ještě dítě, díval jsem se společně s ním. Jako menší kluk, mohlo mi být asi pět let, jsem s ním šel na trénink v Burgos. Hráli druhé divizi, a i když jsem byl pouze dítě, bylo to velmi vzrušující, být s hráči v jedné šatně. To je, myslím si, hlavní důvod, proč jsem se chtěl stát fotbalistou. Otec mi byl vzorem.“

V 15 letech opustil mladý Juan domov, aby se připojil k akademii Realu Madrid. Nazval to největším rozhodnutím ve svém životě, opustit svou rodinu v Oviedu a sžít se s teenagery jako José Callejon, Esteban Granero, Alvaro Negredo, Borja Valero, Javi Garcia, Ruben de la Red a Roberto Soldado. Někteří z nich se napevno usadili v Realu, když Los Galacticos jako Zinedine  Zidane, Ronaldo, Luis FIgo a David Beckham vládli fotbalu. Mata se v devatenácti přesunul do Valencie – období, které nazval jako jeho mistrovský kus – a do Londýna o čtyři roky později, když za něj Chelsea zaplatila 23,5 milionu liber.

Těší se, že se stane součástí hlavních sportovních akcí později tohoto roku, i když tvrdí, že hráči budou jednoduše příliš unavení po náročné sezóně, aby mohli soutěžit ještě na EURO 2012 nebo na Olympijských hrách. „Bude to dlouhá sezóna, ale já jsem stále mladý,“ nechal se slyšet. „Pokud bych si zahrál jak na EURU tak na Olympijských hrách, bylo by to pro mě výborné léto. Je to něco, co hráči mohou zažít jen jednou za život. Teď je náš čas. Bylo by to snové léto, pokud bychom vyhráli Olympiádu i Evropský šampionát.“

Mata, který už hodil Mistrovství světa za hlavu, a který je součástí širšího výběru Španělské reprezentace, věří teorii, že úspěch na věkem limitované soutěži jako jsou Olympijské hry, může započnout úspěch seniorské reprezentace. „Když jsem byl ve Valencii, tak mi Carlos Marchena řekl, že Olympijské hry a olympijská vesnice je něco, co musím zažít. Plná mladých lidí z různých sportovních odvětví. Z NBA, tenisu, volejbalu a házené, všichni společně.“

Marchena si zahrál v Sydney v roce 2000, kde Španělský národní tým vzal všechny hráče pod třiadvacet let a nevyužili tak pravidla, dle kterého mohli na soupisku zařadit tři starší hráče. „Toto jsou naše nekrásnější chvilky jakožto fotbalového národa,“ tvrdí Juan. „Jsme šampioni jak Evropy, tak celého světa a teď můžeme dokonce vyhrát zlatou medaili na olympiádě.“

Mata je inteligentní, zdvořilí, studijní a pracovitý typ. Na madridské univerzitě Camila Jose Cela studuje Marketing a tělesnou výchovu. "Už ve Valencii to bylo velmi těžké a nyní z Londýna komunikuji se svým lektorem už jen pomocí e-mailu,“ sdělil. „Mám strýce, který pracuje v marketingu v bance, a já bych rád jednou pracoval ve sportovním marketingu.“

Nejdřív se chce s Chelsea pokusit co možná nejvíce zmenšit bodové manko na týmy z Manchesteru v boji o titul. Mata stále věří, že je šance na zisk trofeje a s klidem prohlašuje, že Barclays Premier League je mnohem konkurenceschop­nější soutěž než La Liga, kde si vlastní duopol vytvořili Barcelona s Realem Madrid. „Ve Španělsku jsou dva týmy s 90 a 100 body,“ povídá. „Ostatní musí skončit na třetím nebo čtvrtém místě. Zde může zvítězit 5 nebo 6 týmů. To dělá ligu mnohem zajímavější.“