Očima fanouška: Zase trápení

André vzhledem k náročnému programu poněkud více obměnil sestavu, udělal dokonce až čtyři změny. Nejprve začněme obranou – tam se do sestavy vrátil David Luiz, který nahradil zraněného Ivanoviče. V záloze pak následovala podobná výměna, Romeu se vrátil do základní sestavy na úkor Mikela, který také léčí šrámy. 5 žlutých karet Ramirese způsobilo, že vedle sebe byli opět nuceni nastoupit Lampard s Meirelesem. A jako vždy to představovalo problém. V útoku pak po dlouhé době (konkrétně od zápasu s AFC na konci října) dostal v základní sestavě šanci Torres na úkor Drogby.

Samotný zápas bych řekl, že ničím výjimečným nezaujal. Klasický nudný průběh utkání, na který musíme být ze zápasů s Fulhamem zvyklí. Tohle prostě nebyla Anglie. Žádné tempo, příležitostí jako šafránu, přímočarých akcí snad ještě méně. Oba týmy se snažili kombinovat po zemi, držet míč na svých kopačkách a do šancí se zdlouhavě dostávat nejrůznějšími kombinacemi skrz střed hřiště. Jak jsem se na Boxing Day těšil, tak musím říct, že úroveň fotbalu mne zklamala.

Co se taktiky týče, Fulham nastoupil s hodně defenzivně zaměřeným rozestavením 4–5–1 což se po jejich nedávném výprasku od Manchesteru United dá chápat. Daleko nepochopitelnější pro mě je, že tým jako Chelsea si s tím vůbec nedokáže poradit. Což o to, Fulham bránil dobře, skvěle se mu podařilo zpomalit naši hru a prakticky v defenzivě nedělali chyby, jenže my jsme snad krom posledních deseti minut nepředvedli nic, čím bychom soupeře překvapili. Znovu velká slabota, naše problémy se začínají opakovat. Jakmile proti nám soupeř začne hrát beton, vůbec si nevíme rady, bohužel.

Jinak jsme se po několika zápasech, které jsme odehráli z hodně zatažené obrany, vrátili ke středně vysunuté obraně. Díky tomu jsme mohli i více presovat, což bylo znát především v prvním poločase asi tak do 30. minuty. Nestačil jsem se divit, kolik míčů jsme získali už na polovině Fulhamu. Asi bych si nevzpomněl, v jakém zápase by to číslo bylo podobné. Soupeř totiž jednoduché odkopy vpřed skutečně nevyužíval, za každou cenu chtěl kombinovat, což ho také několikrát zbytečně přivedlo do problémů. Naneštěstí my jsme jejich chyby nebyli schopni dostatečně potrestat.

Dokonce ani plán B tentokráte nefungoval. Po střídání Lamparda za Maloudu jsme přešli na 4–2–3–1 a doufali, že budeme pro soupeře nebezpečnější. To se bohužel pro nás nestalo. Velký kámen úrazu byl v tom, že Fulham nenechával prakticky žádnou mezeru mezi záložní řadou a obrannou linií, díky čemu Mata, který by se v takovém prostoru měl pohybovat, byl na hřišti úplně utopený. A skrze křídla cesta také nevedla – Malouda sice hrál dobře, jenže nedokázal hrát více od lajny, hru tedy neroztáhl, zatímco na druhé straně Sturridge prakticky všechno tahal do už tak přehuštěného středu.

Každopádně jednu věc vůbec nechápu – co jsme to předvedli po vstřeleném gólu. My jsme totiž nepřešli do hlubokého bloku, což by se na první pohled mohlo zdát, naopak jsme úplně přestali hrát. Hráče soupeře jsme přestali dostupovat, dávali jsme jim spoustu prostoru, prakticky neodebírali míče a dobrých 15 minut snad nepřekročili půlicí čáru. Nemůžeme se pak divit, že nás soupeř za naši pasivitu potrestal, zvlášť když jsme mu to vlastní chybou umožnili. Stále víc a víc si začínám myslet, že týmu dost chybí disciplína.

Z jednotlivců bych vyzdvihl asi 3 hráče – Luize, Terryho a Torrese. Stoperská dvojice i přes zaváhání u inkasované branky odehrála dobré utkání, hlavně Luiz patřil k nejlepším hráčům na hřišti. Skvěle četl hru, předskakoval útočníky a odebíral jim tím míče, navíc dokázal párkrát solidně podpořit útok. Z jeho strany tedy dost suverénní a pozitivní výkon.

Terry v poslední době nabral také hodně dobrou formu a i tentokrát pokračoval v podobném trendu. V obraně si odvedl své, i když zrovna práce nad hlavu neměl. Každopádně za zápas neudělal snad jedinou chybu, snad jen škoda, že se nedokázal prosadit při útočných standardkách, potřebovali jsme to.

A Torres po delší odmlce odehrál uspokojivý zápas. Nám sice dělalo ohromné potíže vytvořit si nějakou šanci, tudíž ani Fernando na tom v tomto ohledu nebyl skvěle, nicméně konečně měl přínos v mezihře. Dokázal podržet míč, rozehrát, vysunout spoluhráče. Vlastně si i připsal asistenci na Matův gól, když míč dokázal nějakým záhadným způsobem udržet u vlastních kopaček. Jen škoda, že v momentě, kdy mohl jít sám na branku, sudí nesprávně odmával ofsajd. Mimochodem vyzdvihl bych u něj ještě jednu věc – jak moc napadal. Byla na něm vidět ohromná chuť do fotbalu, na hřišti makal úžasným způsobem a byl za to odměněn několika získanými míči.

Naopak sestupnou tendenci výkonů má Mata. Sice o něm člověk nemůže říct, že by hrál vysloveně špatně, protože i přes ne zrovna výrazné představení vytvoří branku a podílí se na naší největší brankové příležitosti. Na druhou stranu bývá v poslední době ve hře nevýrazný, začal i kazit nahrávky, momentálně si neumí najít správný prostor na hřišti. Možná je to způsobené únavou, možná tím, že se na něj soupeři více připravují, každopádně lehký odpočinek by mu určitě prospěl. Bohužel, náhradu za něj žádnou nemáme.

Dobré utkání neodehrál ani Oriol, se kterým tam Dembele solidně cvičil. Navíc i v rozehrávce byl tentokrát poněkud nejistý, vybíral špatná řešení, byl nepřesný, nic moc. Těžko říct, jestli za nás odehrál horší utkání (ono to zní hrozně, ale s přihlédnutím k tomu, že ve většině zápasů patřil k nadprůměru, to zase tak tragické není)

A samostatnou kapitolou je Lampard. Momentálně na základ vážně nemá, protože to, od čeho je na hřišti, prostě neplní. Hře nedodává myšlenku, omezuje se pouze na přihrávky na jistotu, prakticky si ani nevzpomínám, kdy by překvapivým pasem vymyslel pro spoluhráče gólovku. Je to z jeho strany dost utrápené, pomalé, nyní je Meireles zkrátka lepší.

Boxing Day je tedy za námi a nám nezbývá nic jiného, než se sebou rychle něco provést a začít podávat mnohem lepší výkony. Už 31. přivítáme na Stamford Bridge Aston Villu a cokoli jiného než tři získané body by představovalo ohromný problém.