Očima fanouška:Napínavé střetnutí

Boas tentokráte v základní sestavě vymyslel jedno velké překvapení – do zahajovací jedenáctky se totiž na úkor Oriola vrátil John Obi Mikel, což pro spoustu fanoušků znamenalo dost nepochopitelný tah. Osobně si taktéž myslím, že se tato varianta v zápase nevyplatila, nicméně jsem po zamyšlení možná našel důvody, proč se André rozhodl právě takto. Mikel je totiž stále oproti Oriolovi lepší pozičně a vzhledem k tomu, že jsme očekávali, že Van der Vaart bude hrát podhrota a bude tak třeba ho pečlivě strážit, se mohl Mikel zdát lepší volbou. Naneštěstí ale Spurs také změnili rozestavení, stejně jako my hráli v první půli 4–3–3 s Vaartem na pravém křídle, čímž se náš předpoklad ukázal jako mylný. A dynamické kombinace Spurs zejména v prvních 20 minutách spojené s velkým pohybem záložní řady se Obimu zrovna dvakrát zachytávat nedařilo. Jeho zranění tak ani nepředstavovalo výraznější problém, do hry přišel defenzivní záložník s lepší a rychlejší kontrolou míče, což se nám v druhé půli, kdy jsme více kontrolovali hru, opravdu hodilo.

Nutno uznat, že jsme ale vůbec nezachytili nástup do utkání. André stejně jako v posledních těžkých utkáních vycházel z hlubokého postavení defenzivy, minimálního presinku a vpřed jsme se měli dostávat hlavně skrze brejky. Bohužel jsme 20 minut byli až moc pasivní (podobná věc se nám stávala i loni pod Carlettem, kdy jsme v začátcích dostali nespočet branek), naopak soupeř do zápasu vlétl s elánem, vysoko napadal, záloha hrála ve vysokém tempu a neustále si měnila pozice, čímž nás také dokonale přehráli. V úvodní fázi utkání na place bylo jen jedno mužstvo, Chelsea se šíleným způsobem hledala. Co mi ale přijde poněkud vtipné, je, že tým, který chtěl hrát brejkovým způsobem, vlastně první branku obdržel z brejku. :)

Po zběsilém úvodu se v následujících minutách Spurs přece jen více zatáhli, snížili tempo hry a méně napadali, což nám umožnilo více proniknout do utkání. Soupeř nám přestával odebírat míče již na vlastní polovině, naopak nás nechával poměrně v klidu rozehrát, do hry se více dostal i Drogba, což bylo vidět i při vyrovnávací brance, kde sklepl míč na Ashleyho. Kontroverzní vyrovnání také docela zamávalo s průběhem zápasu, nás víceméně nakoplo, naopak soupeř se dostal na chvíli do útlumu. Do konce poločasu jsme pak byli lepším týmem. Nemyslím to sice tak, že bychom drželi déle míč na svých kopačkách a soupeře přehrávali, protože jsme stále hráli z hloubky a Spurs nechávali kombinovat daleko od naší branky, nicméně nebezpečnější jsme byli docela jistě. Tottenham měl za celou první půli vlastně jen jednu příležitost, to my za stejný časový úsek rovnou tři.

Důležitou úlohu sehrála také zranění. Sám jsem tedy očekával, že zranění Ivanoviče bude klíčové, protože nám na lavičce neseděl jediný stoper a lepit klíčové pozice uprostřed obrany krajním obráncem zkrátka ideální není. Navíc Adebayor hrál v první půli hodně solidní utkání, v souboji útočníků jasně předčil Drogbu a velké problémy s ním měl i Ivanovič. Bál jsem se, co asi tak provede proti Bosingwovi. Naštěstí mé obavy byly zbytečné, nám i toto vynucené střídání spíše pomohlo, než uškodilo, jelikož na pravého beka nastoupil Ferreira a předvedl skutečně precizní výkon. Jak si Bale užíval hru proti špatně bránícímu Bosingwovi, tak proti Ferreirovi byl hodně nevýrazný. A Adebayor? Ten v druhé polovině neměl takřka žádnou podporu od záložní řady, za což ale může další zranění – tentokráte Van der Vaarta.

Spurs totiž byli o poločasové přestávce nuceni taktéž provést jednu změnu, za zraněného Nizozemce přišel Pavlyuchenko a Tottenham přešel na klasické rozestavení 4–4–2. Z taktického hlediska šlo jistě o krok riskantní – tedy takový, který vám jednou může zápas vyhrát, podruhé ale daleko spíše prohrát. Nicméně určitě z pohledu soupeře stálo za to ho zkusit – my měli v obraně jediného! stopera, což byl zároveň i jediný kvalitní hlavičkář z defenzivní osy mančaftu. Tudíž se kohouti snažili vytvořit větší tlak ve vápně a dostat tak na hřiště větší počet koncových hráčů, kteří potrestají naše chyby. Problém ale je, že nutně potřebujete k takovým hráčům míče dopravit, tím pádem si na hřišti musíte vytvořit tlak a zálohu soupeře přehrát. A to byl přesně kámen úrazu Spurs v druhé půli. Oslabili si záložní linii, my je v ní začali na plné čáře přehrávat, protože jsme v těch prostorech měli o jednoho hráče navíc. A Oriol Romeu měl spoustu času na rozehrávku, ani jeden z útočníků se nijak nepřetrhl při bránění, což byla další příčina toho, proč se nám v půli druhé daleko lépe dýchalo. Ze hry se tak Tottenham stal prakticky neškodným celkem a své šance si vytvořil výhradně jen ze standardních situací, krom teda gólovky Adebayora v posledních vteřinách zápasu.

Jinak je škoda, že jsme v zápase měli dost špatnou efektivitu. Minimálně Ramires sám zahodil dvě obrovské tutovky, navíc se k němu přidal i Sturridge a Drogba. Kdybychom své šance dokázali chladnokrevně proměňovat, mohli jsme si v klidu odvést výhru. Na druhou stranu je třeba uznat, že to samé si mhou říkat i fanoušci na opačné straně barikády. Celkově vzato jsem ale s výkonem byl spokojený, ukázali jsme vítěznou mentalitu, podali dobrý týmový výkon, dokázali se vyrovnat se ztrátou hned dvou hráčů v první půli a šahali po třech bodech. S výkonem proti Wiganu neporovnatelné.

Co dodat k výkonu jednotlivých hráčů? Nenašel jsem v podstatě nikoho, kdo by si zasloužil za svůj výkon zkritizovat – možná můžeme Ramiresovi vyčítat ony spálené šance, možná že Čech společně s Terrym si mohli při prvním gólu počínat o něco lépe a ještě si můžeme trochu postěžovat, že Mata tentokrát neodehrál tak dobré utkání, jak je u něj zvykem. Na druhou stranu ale hráči utkání opravdu odpracovali na maximum, takže tentokrát nevidím důvod k nějaké výraznější kritice.

Mužem zápasu bych zvolil asi Ashleyho. Odehrál výborný zápas, dozadu si poctivě své úkoly svědomitě plnil, vždyť z jeho strany snad nehrozilo žádné nebezpečí. A směrem vpřed byl dostatečně aktivní, velmi dobře využil toho, že Van der Vaart moc nebrání a mohl si tak užívat velkého prostoru na své straně. Vše zakončil stejně jako v utkání s Wiganem asistencí na branku Sturridge, pochválit si jistě zaslouží.

Do daleko lepší pohody se v poslední době dostal i Terry. Tentokrát na něm rozhodně neležela lehká úloha – od 30. minuty byl jediný stoper a musel si organizovat okolní hráče tak, aby nám obrana nějakým záhadným způsobem fungovala. Naštěstí můžeme říct, že to zvládl perfektně, a nebýt toho zaváhání před první brankou, mohli bychom tu hovořit o takřka bezchybném výkonu. A jak zády vyrazil střelu Adebayora, která určitě mířila do branky? Doslova boží. Minulý rok jsme hlavu v dlaních měli my, když Didier v posledních minutách zahodil penaltu, letos to bylo naopak, a to díky perfektnímu zákroku Johna.

A vyzdvihnout by si zasloužil ještě Sturridge, který momentálně hraje v obrovské pohodě. Sice trochu nese vinu na obdržené brance, kdy se docela zbytečně pouštěl do kličky na půlce hřiště, jinak nám byl ale extrémně platný. Nejde jen o to, že dal gól, na jeho celkovém herním projevu je vidět, jakou má chuť do fotbalu a s jakým elánem hraje. Nebojí se soubojů 1 na 1, hodně si na hřišti dovolí, navíc dokáže i v mezihře vymyslet pěkné přihrávky na spoluhráče. Snad jen škoda té spálené šance z 10. minuty, to si myslím, že by hráč jeho kvalit proměňovat přeci jen měl.

Derby s nesympatickým týmem ze severu Londýna je tak za námi, já bych vám chtěl popřát klidné a hezké prožití vánočních svátků a nezapomínejte, že Premier League ani o Vánocích nespí a už 26. prosince nás čeká další derby – tentokráte s Fulhamem