Očima fanouška: Taktická bitva

AVB oproti zápasu s Valencií nic nevymýšlel, jedině distancovaného Luize na pozici stopera nahradil Ivanovič a na kraj obrany se tak postavil Bosingwa. Skutečně se zdá, že jak sezóna postupuje do náročnější fáze a nutně potřebujeme vyhrávat, André ustálil sestavu a volí jen to nejlepší. Uvidímě, jak bude naše jedenáctka vypadat proti Wiganu.

Popravdě řečeno to určitě pro nezaujaté diváky nebyl pěkný fotbal. Hra byla hodně pomalá, oba týmy tvořily dost nepřesností a šancí bylo minimum. Oproti předešlým zápasům týmů ze špičky tabulky tak atraktivnost určitě nebyla na stejné úrovni. Nicméně utkání nabídlo poměrně zajímavou taktickou podívanou, protože celá hra byla rozdělena v podstatě do 3 fází. Dlouho jsem neviděl zápas, v jehož průběhu by oba týmy tak masivně musely změnit svůj herní projev. City do zápasu šli s tím, že budou napadat a těžit z našich ztrát míčů (podobně jako LFC), CFC naopak opět chtěla hrát svůj dominantní fotbal s vytaženou linií. Přitom se končilo tím stylem, kdy Citizens bránili hluboko na své polovině a CFC trpělivě držela balón, přičemž i její obrana byla posazena do slušné hloubky.

První část utkání se odehrávala od začátku zápasu zhruba do našeho prvního vstřeleného gólu. V tu dobu jsme byli hodně zoufalí, to si musíme na rovinu říci. Nevím proč, ale Boas se proti zápasu s Valencií rozhodl vrátit k aktivnějšímu přístupu k zápasu. Tím pádem jsme místo hlubokého bloku hráli středně vytažený blok, pokoušeli se napadat už na polovině Manchesteru City a při zakládání útoku jsme byli hodně roztažení, díky čemu mohl vzniknout velký problém při následné ztrátě míče (což se i díky presinku soupeře několikrát stalo). Tahle taktika ale vůbec nefungovala. Obranná linie stejně jako s Newcastlem selhala už po dvou minutách, akorát s jediným rozdílem – tentokrát jsme za to již gólem zaplatili. Obecně vzato jsme ale v první půlhodině mohli inkasovat klidně třikrát. Bylo až s podivem, jak lehce se hráči City dostávali skrz naši defenzivu a kolik měli příležitostí na to, aby se dostali do gólové šance. V tu chvíli jsme měli velké štěstí a i přízeň rozhodčího, jinak mohlo být po zápase. Celý ten náš chaos v zadních řadách byl opět zčásti způsoben nedokonalým presinkem, kdy jsme se sice snažili soupeře dostupovat už na jeho půlce, jenže tomu nedělalo žádné větší potíže si s tím poradit. Dvě rychlé narážečky a pět hráčů v modrých dresech je vyšachováno ze hry. Ve snaze napadat naši střední záložníci opouštěli prostor před obranou, před kterou jsme pak nechávali obrovské množství prostoru, což obě křídla Citizens chytře využívala. Jednoduše si Silva nebo Milner seběhl doprostřed, kde nikým neatakován převzal přihrávku a mohl své spoluhráče vyslat do šance. V naší hře panoval vážně velký chaos.

Do druhé fáze se utkání přehouplo přesně po našem vyrovnání, i když herní projev se postupně začal měnit už před ním. City přestali tak aktivně napadat, naopak se spíše snažili kontrolovat míč, zatímco naše obranná linie se zatahovala a zatahovala, až jsme bránili v hodně velké hloubce. Stejně jako s Valencií. A skutečně šlo o jeden z klíčových momentů zápasu. City se proti téhle defenzivní organizaci přestali prosazovat, navrch začali dělat i technické chyby, díky čemu tedy nebezpečí z jejich strany hořel jen zřídkakdy. My jsme sice směrem vpřed nějak extra nebezpeční sice taktéž nebyli, ale dokázali jsme využít slabiny soupeře v podobě Clichyho a vyrovnat, ovšem k dalším výraznějším brejkům jsme se do konce poločasu nedostali. Nutno ještě podotknout, že naše záloha stále nehrála pozičně úplně nejlépe, často jsme se snažili soupeře zbytečně atakovat a mezi obranou a zálohou Oriol párkrát nechal volného hráče. Naštěstí se ten nebezpečný prostor o dost zmenšil, takže tam převzít přihrávku rozhodně nešlo lehce. Po poločase už se i naše záložní řada dost uklidnila a začala se více držet zpátky, přičemž Oriol svou poziční hru také vylepšil a opět se zařadil mezi naše nejlepší hráče. Ještě k tomu se zlepšil i Ramires, dokázal už míče i zachytávat a následně vyvážet, díky čemu se zlepšila naše brejková hra.

Třetí stádium zápasu přišlo logicky po vyloučení nejhoršího hráče na hřišti, Clichyho. Manchester City se musel o dost víc stáhnout, díky čemu jsme získali kontrolu nad utkáním a jasnou převahu v kontrole míče. Na druhou stranu je třeba uznat, že soupeř dobře bránil a do šancí nás takřka nepouštěl. Jsem ale rád, že André se nezbláznil a dále nechal svůj tým pokračovat v trpělivém dobývání svatyně Harta. Pro někoho jsme možná dopředu hráli špatně a přispěli tak k nudě, kterou tento zápas nabídl, ovšem já jsem ze svého hlediska spokojený, protože jsem po delší době viděl od CFC zápas proti skvělému soupeři, kdy byla naše defenzivní fáze v rovnováze s tou ofenzivní. Navíc je třeba říci, že přesilovou hru jsme hráli chytře – soupeři jsme nepůjčovali míč, hru hodně roztáhli a míč posouvali z jednoho kraje na kraj. Koneckonců po jedné z takových kombinací přišla šance Sturridge, kterou zblokoval Lescott a na svět přišla jasná penalta. Příběh zápasu byl dokonán.

Nyní pár slov k jednotlivým hráčům. Ještě než vyhlásím muže utkání, nedá mi to, ale musím jmenovat i magora utkání. A tuhle cenu logicky nemůže dostat nikdo jiný než Yaya Toure. Co on celý zápas předváděl, to jsem opravdu nechápal. Mozek tentokrát opravdu nechal v Manchesteru. Co vlastně zkoušel na Matu, netuším, přitom měl jediné štěstí, že Mata není král simulantů, jinak by šel ven. A jak se v druhé půli snažil sešlápnout Ramirese bylo taktéž hnusné, je pro mě až šokující, že tenhle blázen dohrál bez žluté karty.

Zpátky k utkání, nyní tedy hráč zápasu. Z mého pohledu musím vybrat Sturridge. Nějaký geniální výkon z naší strany vidět nebyl, protože jsme utkání vyhráli hlavně jako tým, kde nikdo nevyčníval, ale ani se nikdo vysloveně neztrácel. Pravdou ale je, že Danny měl největší přínos. Clichyho koupal celý zápas, při jedné z takových situací vymyslel gól pro Meirelese a ke konci zápasu zase zařídil penaltu, efektivnější být skutečně nemohl. Sice pár akcí zazdil sobectvím, ale na to už jsem si u něj zvykl. Bez něj bychom nevyhráli.

Dobré utkání odehrál také Terry, tedy samozřejmě krom situace z druhé minuty, kdy se nechal poměrně lacině obehrát a Agüero tak mohl vymyslet vedoucí gól. Nicméně od té doby byl vynikající – vyhrával souboje, řídil obranu a přidal i podporu ofenzivy. Jeho pas na Sturridge před první brankou byl luxusní, moc lidí si toho myslím nevšimlo, ovšem pravda je, že JT má rozehru na delší vzdálenost na hodně vysoké úrovni.

Nezklamal mě ani Drogba, který, jak se zdá, vyhrál souboj útočníků na plné čáře a v posledních týdnech podává i docela uspokojivé výkony. Opět se sice nedá mluvit o nějaké genialitě z jeho strany, nicméně přínos měl pro tým neoddiskutovatelný – dokázal udržet míče a vyhrávat souboje, navrch konečně nekazil přihrávky, o čemž jsme se mohli přesvědčit při červené kartě Clichyho, když Didier výborně narazil Ramiresovi přesně do běhu. A co s hráči Man City prováděl v nastaveném čase? Úžasné, držet míč proti přesile mu vždycky šlo. :)

Důležitý pro naši hru byl koneckonců i Ramires. V první půli tedy hrál špatně, stejně jako Oriol, nebyl schopný odebrat míč, pozičně byl částečně mimo a přínos do ofenzivy v podstatě žádný. To se v druhé části rapidně změnilo, najednou jako by ho bylo plné hřiště, zachytával přihrávky, vyhrával souboje a svými rychlými výpady podporoval ofenzivu. Aneb Ramires jak ho z letošní sezóny všichni známe.

Kritizovat tentokrát hráče nehodlám, i když je nutné podotknout, že v první půli to od některých ideální rozhodně nebylo. Naštěstí se po poločase každý player zvedl a odevzdal alespoň průměrný výkon.

Co říct závěrem? Bodová ztráta zmenšena, dosavadní neporazitelnost Manchesteru City v PL zničena, těžký soupeř poražen, co více si přát? Zkrátka ideální fotbalový večer, tak doufejme, že CFC bude v podobném duchu pokračovat i v následujících týdnech.