Očima fanouška: Super špíl

André postavil poměrně očekávanou sestavu. Jediné, co snad mohlo fotbalové publikum překvapit, byla přítomnost Oriola Romeu v základní jedenáctce. Upřímně řečeno se ale není čemu divit, protože tenhle chlapík je zatím v dresu Chelsea neuvěřitelný, a pokud si podobnou výkonnost udrží i do budoucna, může u nás rozjet hodně dobrou kariéru.

V útoku pak dle očekávání před Fernandem dostal přednost Drogba. Fanoušci možná mohou být zklamáni tím, jak málo podpory a šancí Torres dostává, nicméně nasazení Drogby považuji za dobrý tah. Zaprvé je Torres bez formy a za druhé nám Didier pomáhá zjednodušit náš přechod do útoku, což je věc, která se v době krize cení. Nemůžeme se snažit hrát vždy parádní fotbal, obzvláště ne ve chvíli, kdy mančaft nemá formu, a na tuhle více fyzickou hru je jasně lepší Drogba.

Každopádně si nemá cenu nic nalhávat, zápas by vypadal úplně jinak, kdyby ve 4. minutě přišlo to, co přijít taky mělo. Luiz měl být evidentně vyloučen, Demba Ba by se dostal do gólové šance a byl by u míče dříve než Čech, zkrátka byly splněny všechny podmínky pro udělení červené karty. Měli jsme štěstí, že Dean byl z nepochopitelného důvodu mírný a Davida na hřišti ponechal. A samozřejmě chápu rozhořčení a frustraci fanoušků NUFC, stačí si vzpomenout, jak jsem já řádil při zápase s QPR, ovšem i tak by si měli udržet nějakou úroveň – opalcování zákroku Ryana Taylora, který v poslední minutě chtěl tak akorát Dannymu přerazit nohy, mi už přijde trošku za hranou slušného chování.

Z mého pohledu jsme ale odehráli jeden z nejzajímavějších zápasů sezóny. Vůbec je zvláštní, jak jsou odlišné domácí a venkovní zápasy v našem podání. Hlavní rozdíl je dle mě v tom, že ve venkovních zápasech soupeř vykazuje větší snahu o útočení, tím pádem nemá tak organizovanou defenzivu a to naší hře pod AVB svědčí. Vzpomeňme si na zápas na Old Trafford, který byl podobně bláznivý jako tento – oba týmy chtěly útočit a dle toho také fotbal vypadal – spousta šancí na obou stranách. Na domácí půdě je to složitější, jelikož týmy většinou brání hluboko a je tak mnohem těžší jejich defenzivu překonat, s tím ještě máme problémy.

V samotné hře nám také dost pomohlo, jak vysoko obrana NUFC hrála. Poměrně často se snažili o vysunutý presink, v důsledku čeho také povytáhli obranu. Nám se ale mnohokrát jejich napadání podařilo prolomit, protože Mata si ze strany zase chytře sbíhal do prostoru pod hrotem, čímž nám vytvořil uprostřed hřiště výhodu jednoho hráče. A navrch tam často také nebyl bráněn a nic mu tedy nebránilo v tom, aby zásoboval spoluhráče kvalitními přihrávkami. Náš nejdůležitější hráč si mohl dělat, co chtěl, tím si automaticky říkáte o potíže.

A defenziva? Můžete namítat, že stále máme problémy, protože soupeře pouštíme do šancí, ovšem Boas jasně naznačil, že se umí přizpůsobit. Nehráli jsme žádnou vysokou obrannou linii, hráli jsme pěkně v hloubce, podobně jako za Ancelottiho. Jednou jedinkrát v zápase se dostal útočník soupeře za naši obranu, ale to bylo způsobeno spíše špatnou poziční hrou Luize než celou taktikou. Hlavní nebezpečí pak plynulo z centrů soupeře a fyzických soubojů ve vápně – tenhle styl hry Pardew o poločase ještě vylepšil nasazením Ameobiho za Ben Arfa, který je sice technický a kreativní typ, jenže vzhledem k tomu, že jsme bránili takhle nízko a na kolmice tak nebyl prostor, zůstal nevyužitý.

Mimochodem ještě jeden poznatek – v porovnání se zápasem s Wolverhamptonem jsme v podstatě vůbec aktivně nepresovali. Vysvětlení je ale velmi prosté – Newcastle většinu svých akcí zakládá jednoduchým dlouhým míčem na polovinu soupeře, kde buď Demba Ba, nebo Ameobi podstoupí souboj a snaží se vyhrát míč, popřípadě záloha posbírá míč odražený. A za takové situace je napadání poměrně zbytečné, jelikož šance, že bychom na polovině protivníka získali míč, je mizivá.

Na řadu přichází volba muže zápasu. Sky Sports jím zvolili Juana Matu, někoho oslnil výkon Sturridge (vyjma prachbídného zakončení), ale já se rozhoduji mezi dvěma zcela jinými hráči. Terry nebo Romeu. Asi zvolím Terryho, protože ten po delší době v obraně působil jako skála, byl jistý, vyhrával souboje a samozřejmě také zabránil skvělým zákrokem na brankové čáře vyrovnání. Po jeho hodně nejistých výkonech v poslední době dost příjemná změna, snad v podobném trendu bude i pokračovat.

Hned za ním tedy je Romeu. Osobně jsem nedávno tipoval, že Oriol si získá důvěru Boase do konce sezóny a v příští už bude jasným členem základu. Jak to tak ale vypadá, on to stihne ještě daleko dřív. Jedním slovem je fantastický! S Mikelem se v podstatě nedá srovnávat, jelikož Nigerijec mu v současném pojetí hry nešahá ani po kotníky. Oriol je jistý na míči, má solidní a rychlou rozehrávku, umí pracovat pod tlakem, ale hlavně je naprosto neuvěřitelný v defenzivě! Kolik míčů získá, kolik soubojů takhle vyhraje, neskutečné číslo, o tom si Mikel může nechat zdát. Ten těží spíše ze své poziční hry, zatímco Oriol je spíše tackler, což je ale věc, která se do Boasovy filozofie hodí více. Jaké množství brejků založil vyhraným soubojem, vážně paráda. Začínám mít jasno, kdo by měl být na DMF naše jednička.

Skvělý byl samozřejmě i Mata, to je u něj už taková samozřejmost. Sice v prvních minutách nepůsobil úplně nejjistěji, asi dvakrát mu uskočil relativně lehký míč od kopaček, ovšem s přibývajícím časem to byl starý, známý Juan. Centr na gól Didiera luxusní, způsob, kterým u lajny vyškolil Simpsona, byl exkluzivní a celý jeho přínos pro hru nevyčíslitelný. Další z řady geniálních výkonů, Mata je letos opravdu náš nejlepší hráč. A to s přehledem.

Těžko říct, jak hodnotit Sturridge. Na jednu stranu byl v mezihře úžasný, R. Taylora cvičil nevídaným způsobem. Abych byl upřímný, už dlouho jsem neviděl takhle zahrát křídelníka v Chelsea. Přesněji řečeno od doby Robbena s Duffem. Problém ale je, že celá tahle jeho výborná hra nám mohla být úplně k ničemu, když nebyl schopný zakončit akci gólem. Měl nějakých 5 dobrých šancí a branku dal až v nastavení, to je skutečně tristní bilance. Krom toho tedy ještě vypracoval penaltu a šanci pro Ramirese. Výkon určitě dobrý, ale zakončení je potřeba vylepšit, nechybělo mnoho a na Dannyho bychom tady nadávali, že nám svým laxním zakončením prohrál zápas (vzpomínáte na Arsenal?)

A chválit by se dalo i dál – Ramires, Ivanovič, Cole, ti všichni hráli dobře.

Kdo mě ale hodně zklamal, to byl Lampard. Poslední dva zápasy mu vážně nesedly a teď taktéž rozhodně nebyl ve své kůži. Dle mě ho dost ovlivnila neproměněná penalta, která mu srazila sebevědomí, a od té doby byl Frank poloviční. Navíc se mu přestávají dařit i pokutové kopy, teď nedal dvě za sebou (proti Fulhamu v CC a teď Newcastle), což je pro něj značně netypické. Krom toho byl v mezihře nepřesný, nejistý, nedivím se Andrému, že ho střídal jako prvního. Jeho náhradník Meireles nehrál vůbec špatně a podařilo se mu naši hru trochu oživit.

Luiz pokračoval v takové té své klasice – dopředu skvěle zakládá útoky, směrem vzad je to ale horší. Může hrát většinu zápasu skvěle, ovšem pak stejně vytvoří hrubku jako ze 4. minuty. Tentokrát mu zápas ale celkově neseděl, hlavně bych mu vytkl ten faul, za který dostal žlutou kartu. Že pak několikrát prohrál souboj s útočníky soupeře, kteří na tom jsou fyzicky skvěle, dokážu pochopit, přece jen taková hra Davidovi nikdy nesvědčila.

A Drogba hrál 60 minut slušně, dal branku, uměl podržet míč a posunout nás o nějaký kousek blíže soupeřově brance, jenže pak jako by mu došly síly, odpadl fyzicky a ze hry zmizel. Krom tedy pár několika úplně zbytečných nepřesností. Myslím, že Torres měl jít do hry přece jen o chvíli dříve. Výkon v konečném součtu slušný, ale standard má Didier stejně úplně jinde. Vidím to tak, že s Drogbou přečkáme tuhle krizi, a po ní začneme dávat více šancí Fernandovi, což je logické i z koncepčního hlediska.

Důležitá bitva s Newcastlem je za námi, vrátili jsme se mezi nejlepší čtyři týmy tabulky a poněkud si zvedli sebevědomí před zápasem sezóny s Valencií. V úterý prostě musíme vyhrát, jiný výsledek by byl ohromný průšvih a zklamání. Snad předvedeme výkon podobný tomu sobotnímu a Valencii ukážeme, kdo je na Stamford Bridge doma.