Velký rozhovor s Carlem Ancelottim

Carlo odstartoval rozhovor lekcí italštiny: „V italském jazyce existuje slovíčko riconoscenza. Je to označení pro někoho, koho si lidé pamatují kvůli tomu, co udělal v minulosti. Čeho dosáhl. Něco jako uznání, řekli byste. To ovšem ve fotbale neexistuje. Minulost je minulost a důležitá je jen a pouze přítomnost.“ Zatraceně moudrá slova…

Vyvrací tím tak spekulace, že cokoli se přihodí Chelsea do konce sezóny, jeho místo to neovlivní, protože výhra Premier League a FA Cupu v první sezóně mu dala jistotu práce minimálně na další sezónu. Soudě dle jeho odpovědi ale jeho pozice není až tak silná.

Lepší překlad pro riconoscenza by byla vděčnost. Jenže kvůli špatným výsledkům v posledních měsících se zdá, že tlak na Ancelottiho roste a vděčnost fanoušků a vedení pomalu, ale jistě mizí.

Ancelotti byl také dotázán, aby vybral moment, okamžik, zápas, který považuje za zlom ve své kariéře. Moment, který považuje za opravdu důležitý. „Ševčenkova penalta ve finále Ligy mistrů v roce 2003,“ odpoví bleskově. Myslí tím to nejnudnější finále LM v historii, které AC vyhrálo až v penaltovém rozstřelu nad Juventusem? „Pro vás možná nejnudnější bylo, pro mě samozřejmě ne. Nejnudnější finále historie bylo mezi Bukureští a Barcelnou, kdy brankář Bukurešti chytil čtyři penalty.“  Terry Venables, tehdejší manažer Barcelony, bude mít určitě jiný názor.

Poté Ancelotti vzpomíná na Gerrardovu malou domů na konci loňské sezóny, která vybídla Drogbu ke vstřelení prvního gólu v zápase s Liverpoolem. Byl to gól, který Chelsea výrazně přiblížil k zisku mistrovského titulu.“Byl to rozhodující moment v honbě za titulem, v ten den jsme v podstatě vyhráli ligu,“ říká s úsměvem na tváři. Dnes se to zdá jako dávná minulost, stejně jako rozhovor, který Ancelotti poskytl na konci října. Tehdy se zdálo, že si jde pro svůj druhý titul v řadě.

Od té doby se toho ale hodně změnilo. Ray Wilkins byl vyhozen z pozice asistenta a tým nejenže ztratil svůj náskok na čele tabulky, ale dokonce se dostal i z příček zaručujících kvalifikaci do LM, díky sérii špatných výsledků, které by sami o sobě znamenaly umístění ve středu tabulky.

Na povrch se tak dostaly spekulace, že za ním hráči nestojí, že v něj po odchodu Wilkinse ztratili důvěru, což je příčinou oněch špatných výsledků. Na toto téma Ancelotti dodal: „Odchod Raye byl bolestný pro každého z nás, ale nevěřím tomu, že hráči ztratili důvěru ve mě a v mé chování. Je to stále stejné. S Rayem i bez Raye. Ztratili jsme jistotu, protože nejsme schopni dělat věci na hřišti tak, jak chceme. To je ten důvod. Podívejte se, možná to vypadá, že se hráči hodně zajímají o věci, které se dějí mimo hřiště a mimo tréninkové centrum. Popravdě si ale nemyslím, že by je to příliš zajímalo. Jsou to profesionálové a pro ně je nejdůležitější vyhrávat zápasy.“

„Vztah mezi trenérem a hráči je ta nejdůležitější věc. Vytvořit dobrou atmosféru. Ovšem já jsem šťastný, protože jak byl můj realizační dobrý s Rayem, tak stejně je dobrý i bez Raye. Byl bych nešťastný pouze v případě, kdybych sem nemohl každý den přijít.“

„Každopádně od našeho posledního rozhovoru se věci změnily. Tehdy jsme měli sebejistotu, měli jsme i sílu. Nyní máme daleko větší problémy s tím, abychom dokázali naší síly a našich schopností plně využít.“

Proč tomu tak je? „Není to taktický ani technický problém,“ říká Carlo. „Jde o zcela jiné problémy. První příčinou bylo hodně zraněných důležitých hráčů ve stejný čas, kvůli čemuž jsme ztratili sebejistotu. Někdy v minulé sezóně jsme měli ten samý problém. Nedokázali jsme hrát rychle. Tento problém se vyskytl v několika zápasech. Ovšem vzhledem k tomu, že nás čeká zápas  FA Cupu a v Champions League v úterý, tak věřím, že ztracenou sebejistotu dokážeme znovu nalézt.“

Torres ještě není 100% fit, ale my ho dostaneme do zabijácké formy

Přirozeně Carlo také přivítal nové posily Fernanda Torrese a Davida Luize a zároveň vysvětlil, proč bude jeho padesátimilionová akvizice brzy v nejlepší formě. Ale nejdříve se zaměřil na změnu formace, kterou navrhl s ohledem na příchod Španěla. Ta pracovala velmi dobře při Torresově nepřítomnosti v utkání se Sunderlandem, ovšem poté zklamala proti Liverpoolu, což donutilo Itala tento systém opustit a posadit Drogbu v zápase s Fulhamem.

Proti Sunderlandu, jak s oblibou Carlo říká, to byl dobrý výkon. Anelka hrál pod Drogbou a Kalouem a byl výborný. Proti Liverpoolu ale hrál pod Drogbou s Torresem a výkon nebyl tak dobrý. Carlo to vysvětluje: „Protože Liverpool hrál naprosto jiným defenzivním stylem – se třemi stopery a zároveň dokázali mít celý zápas pod kontrolou Anelku díky užití Lucase. Vznikaly tak neustále situace dvou proti třem, Drogba s Torresem proti stoperům. Pokud hrajete proti třem stoperům, může být velmi složité nalézt si prostor ve středu hřiště. Proto musíte hru více roztáhnout.“

„Musíte vytvořit situace, ve kterých jdete na obránce ve dvou. Na to musíte využít krajního obránce a záložníka. My jsme tohle nedokázali provést. Taktéž jsme utrpěli tím, že jsme neměli žádné zkušenosti s hraním proti této formaci. V Anglii je normálně defenziva sestavena klasicky ze čtyř hráčů. Viděl jsem, že Dalglish hrál 3–5–2 v jejich posledním zápase, ale nebyl jsem si jistý, že by použil stejný systém proti nám. On ho ale využil a díky tomu hrál Liverpool velmi dobře v defenzivě.“

Posadit Drogbu na lavičku, jak Ancelotti tvrdí, nebylo lehké. „Bylo to těžké rozhodnutí, ale s tímhle druhem útočníků je to normální rotace. Někdy můžete postavit oba, někdy můžete využít jen Torrese a někdy jen Drogbu. Drogba bude hrát o víkendu a Torres možná nastoupí v úterý. Možná ale také v úterý postavím oba. Pro mě to ale není problém. Vyhrál jsem hodně trofejí, ale musel jsem posadit na lavičku Kaká nebo Ševčenka, nyní tedy Drogbu.

„Hráči jsou stále stejní. Samozřejmě, že nejsou šťastní, když nehrají. Jen hodně těžko pochopí, proč jsou na lavičce, i když se jim to snažíte vysvětlit. Pro mě bylo také velmi obtížné pochopit, když jsem byl ještě hráč, když ke mně přišel Fabio Capello, aby mi vysvětlil, proč jsem nehrál. Poslouchal jsem, ale nesouhlasil jsem s tím. Nyní ale díky tomu pochopím spoustu věcí jako trenér. Dider je v pohodě.“

Torres je OK také, přestože zažil těžký start v novém angažmá v Chelsea. „Jsem šťastný, protože jsme přivedli Torrese a protože přišel v dobré kondici,“  říká Carletto. „Ještě nepodává 100% výkony, ale to se změní, až vstřelí branku. A zároveň získá zpět svou rychlost, akceleraci, kterou si lidé myslí, že definitivně ztratil. Minulý rok měl problém s kolenem a snažil se uzdravit rychle, aby mohl hrát na mistrovství světa. Tam ale nebyl plně zdráv.“

„Na trávníky se vrátil v září poté, co byl v podstatě pět měsíců zraněný. Když je hráč takovou dobu mimo hru, musíte mu dát čas, aby získal zpět svou rychlost, zrychlení a všechny své schopnosti. Proto mu připravujeme speciální tréninky, na kterých pracuje na své rychlosti.“

Jeho zrychlení ještě není zpět. Ale dobré je, že nemá velké potíže. Jeho koleno je v naprostém pořádku. V posledním zápase s Fulhamem, ve dvou, třech situacích byl rychlý. Pohyboval se velmi dobře. Neustále se zlepšuje, navíc s lidmi, které tu mám k dispozici, jsem si naprosto jistý, že se brzy dostane zpět do své nejlepší formy.

O Luizovi, který přišel za 25 mil. liber z Benficy, Carlo říká: „Není to jen výborný obránce. Je to zároveň i velmi dobrý hráč. To je rozdíl. Je to kompletní hráč. Je silný, rychlý, je to dobrý hlavičkář a má dobré předvídání. Ale má také fantastické dovednosti s míčem. S Luizem a Torresem v našem kádru máme více možností podávat ty nejlepší výkony.“

V této sezóně se zdá, že prioritou bude Liga Mistrů: „Jak to vypadá, samozřejmě máme více možností v Lize Mistrů a FA Cupu (rozhovor vznikal před zápasem s Evertonem),“ podotýká Carlo. „ Liga Mistrů je zvláštní soutěž. Viděl jsem všechny zápasy tento týden – Arsenal proti Barceloně, Řím proti Šachťaru i Valencii proti Schalke a samozřejmě Milan proti Tottenhamu.“

„Tottenham hrál velmi dobře, ale ve druhé půli hráli velmi dobře jen defenzivně. Arsenal bránil celý zápas, protože proti Barceloně bránit zkrátka musíte. Ale zkoušeli hrát na rychlé protiútoky. Schalke to samé. Obrana a protiútoky. Šachťar také. A výsledky? Šachťar vyhrál, Tottenham vyhrál, Arsenal vyhrál a Schalke remizovalo. Minulý rok hrál Inter Milán všechny poslední zápasy, od osmifinále proti nám, defenzivně. V semifinále proti Barceloně bránili 180 minut.“

„Stejnou věc udělali i ve finále. Barcelona hrála fantastický zápas ve středu, ale stejně tak i Arsenal. Wenger odvedl fantastickou práci. Arsenal byl trošku šťastným týmem, ale styl, kterým se Arsene rozhodl hrát proti Barceloně, byl dle mého názoru správný. Byli úžasní v protiútocích a díky tomu vyhráli.“

Arsenal byl tak působivý, řekl Ancelotti, že může eliminovat Barcelonu i na Nou Campu.: „Pro Barcelonu to není lehká situace, protože Arsenal je velmi nebezpečný při hraní rychlých protiútoků. Díky Walcottovi a Nasrimu mohou být velmi dobří,“ zakončil celý rozhovor trenér Chelsea, Carlo Ancelotti.

Komentáře

reklama
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.