Očima fanouška: Konečně výhra

Nicméně z krize ještě venku nejsme, k tomu, abychom se z ní konečně vylízali, musíme v nedělním a ve středečním utkání brát také tři body. Pak snad bude toto temné období zažehnáno.

Byly to ale hrozné nervy. Na týmu byla výrazně znát psychická deka, která na hráčích leží. Díky tomu jsme v první půli pokračovali ve výkonu jako proti Arsenalu – spousta zkažených nahrávek, zbytečně moc nákopů,  strach cokoli vymyslet, k tomu se pak přidala i frustrace hráčů, která z některých přímo čišela(například takový Malouda se první půli provztekal). Skutečně na to nebyl hezký pohled. O to důležitější ale tato výhra je a hráči se od ní mohou odrazit k mnohem lepším výkonům a výsledkům. Doufejme tedy, že se po vítězství nad Boltonem konečně vracíme na vítěznou vlnu.

Opět se jednalo o zápas dvou poločasů, což už je takový nepěkný zvyk Chelsea v poslední době. Zatímco první půlka byla přímo otřesná, soupeř nás přehrával, na hřišti dominoval a měl i několik slibných příležitostí(mi­mochodem my jsme za polovinu hrací doby nevystřelili na bránu), ve druhé půli už jsme lepším celkem byli my a odměnou nám také byl vítězný gól. Nicméně je třeba pochválit Bolton, který zde odehrál velmi dobré utkání. Pokrok, který pod Owenem Coylem zaznamenali, je obrovský. Navíc na zvolili perfektní taktiku, stejně jako AFC nás vysoko napadali, s čímž jsme opět měli ohromné problémy a trvalo nám něco přes poločas, než jsme začali hrát aspoň trošku vlastní hru. Dokonce si myslím, že si Bolton vypracoval i více nebezpečných situací, takže může hovořit i o smůle a jisté nepřízni rozhodčích, kvůli které si ze Stamford Bridge neodváží ani jeden bod. Zato my si na rozhodčí stěžovat vůbec nemůžeme, nejenom, že velice citlivě pustil gólovou akci, ale dost možná Boltonu odepřel i penaltu po ruce Johna Terryho. Je sice pravda, že způsob posuzování osobních soubojů ve středu hřiště měl hodně zvláštní, dost faulů vůbec neodpískal a některé drobné prohřešky zase zbytečně ano, nicméně tyto chyby vliv na výsledek neměly.

Každopádně jsem rád, že Ancelotti dokázal do druhé půle psychicky zdecimované mužstvo záhadným způsobem vyhecovat, a to pak začalo podávat výkon alespoň trochu hodný CFC. Hráči si evidentně začali více věřit, výrazně zvýšili aktivitu, do hry zapojili více riskantních kombinací, více si dovolili po individuální stránce a ono zlepšení přineslo odměnu v podobě vstřelené branky. Je sice pravda, že defenziva nám v poslední době hodně skřípe a proti Boltonu to nebyla výjimka, ale na druhou stranu jsem rád, že po delší době zahrála ofenzivní složka týmu alespoň trochu dobře. Místy se našim ofenzivním výpadům dalo i skutečně zatleskat, což v minulých zápasech nebylo pravidlem. Je sice pravda, že žádná dokonalost to ani v druhé půli z naší strany nebyla, ve hře stále byla spousta nedostatků a nepřesností, na jejichž základě zůstalo slušné množství akcí nedotaženo do konce, navíc jsme měli i problémy s efektivitou(ze 4 vyložených šancí dát jen 1 gól není ideální), ale zlepšení bylo vidět dost zřetelně.. A taky musím uvažovat i v tom směru, že od týmu, který byl šest zápasů bez výhry, toho chtít více ani nemůžeme.

Velmi mne zaujalo složení naší záložní řady, ve které se na defenzivní štít postavil Essien. Dalo by se říci, že v podstatě ukázal Mikelovi, jak by takový výkon komplexního defenzivního záložníka v moderní době měl vypadat. Nigérijec je sice dozadu ve většině zápasů dost spolehlivý, sice občas hoří pozičně, zato je ale velmi dobrý v obsazování a moc toho soupeřovým záložníkům vymyslet nedovolí, nicméně směrem vpřed nepřidá žádnou nadstavbu, neudělá nic, co by mohlo soupeře zaskočit. V letošní sezóně sice zlepšil i svou tvořivost, daleko méně přihrávek zkazí(jeho úspěšnost je jedna z nejvyšších v PL) a občas vyšle i perfektní dlouhý míč za obranu, jenže i to je oproti Essienovi slabý odvar. Jeho buldočí povaha, díky které v zápase vyhraje většinu soubojů(ne nadarmo má přezdívku Bizon), odvaha, díky které se nebojí pustit mezi dva hráče, oba souboje vyhrát a ještě vymyslet geniální kolmici na Drogbu, to jsou zkrátka věci, ve kterých se mu Mikel asi nikdy nevyrovná. A hra pak onen moment překvapení, který Essien jakožto DMF dodává, bude chybět.

Jako muže zápasu bych tedy jednoznačně zvolil Essiena. Myslím, že utkání skutečně odedřel na maximum, naběhal toho z našeho týmu asi nejvíce, neprohrával souboje a navrch ještě přihodil onu nadstavbu v útočení v podobě vyvážení míčů a skvělých nahrávek. Několik jeho průniků mezi dvěma hráči bylo skutečně skvostných.

Příslibem je pak také výkon Lamparda, který ač neodehrál nijak skvělý zápas(jeho selhání v šanci, kdy mu míč odskočil od nohy, jasně ukázalo, že v obvyklé formě ještě není), tak poprvé po svém zranění předvedl záblesky geniality, díky kterým je hodnocen jako jeden z nejlepších záložníků světa. Jeho přihrávka do Drogbovy šance byla brilantní a k ní ještě přidal pár povedených kombinací v druhé půli, které ale brankou neskončili. Nicméně jeho herní myšlenku a kvalitní přihrávky budeme hodně potřebovat.

A v pozitivním směru překvapil i Ramires, který odehrál jeden z nejlepších zápasů v modrém dresu. On jen potvrdil, že mu daleko více svědčí takový ten typický anglický styl, při kterém se hra přelévá z jedné strany na druhou a on při kterém má čas a prostor na to, aby míč vzal, vyvezl ho a předal dalšímu spoluhráči v pohybu. Ramires má podobný styl hry jako Essien, takže není divu, že těm dvěma vyhovují i podobné věci. Nicméně Essien je daleko komplexnější, za ta léta se už naučil i docela obstojně tvořit hru, v tom zatím Brazilec hodně zaostává. Jakmile totiž soupeře dobýváme a hrajeme výhradně postupné útoky , tak v takových zápasech je hodně špatný a tvorba hry ze statické pozice mu dělá velké potíže.

Naopak mě hodně zklamal Bosingwa, který prozatím zůstává jen stínem toho Bosingwy před zraněním. Nebojím se říci, že dnešní utkání odehrál tak na úrovni Ferreiry. Dopředu vidět nebyl, aktivitou zrovna nehýřil a v defenzivě si z něj hráči Boltonu většinou dělali dobrý den. Vyrobil několik závažných hrubic, hrál hrozně nekoncentrovaně a laxně a vůbec se s Ivanovicem nedoplňovali. Působilo to tak, že si na hřišti absolutně nerozumí a rozhodně tedy nepřekvapí, když řeknu, že Bolton měl většinu svých nadějných šancích právě po chybách Joseho. Podal hodně slabý výkon.

Druhým, kdo mě zklamal, byl Malouda. Už podruhé za sebou. Jeho výkon byl prakticky stejný jako v utkání s AFC, jediný rozdíl tkvěl v tom, že v druhé půli vstřelil gól a od té doby přeci jen došlo k mírnému zlepšení. Každopádně po většinu zápasu byl na facku, byl to náš „koncový hráč“, u kterého končila většina akcí, navíc se nesoustředil na hru, neustále rozhazoval rukama a frustrace z něj sálala v míře obrovské. Snad mu gól pomůže ke zlepšení jeho momentálně mizerných výkonů.

Už v neděli nás čeká tým s momentálně nejslabší formou v PL – Aston Villa. Pokud se tedy chceme postupně dostávat ze současné krize, nezbývá nám nic jiného, než opět zvítězit. A ruku na srdce, slabšího soupeře si momentálně skutečně přát nemůžeme. Jiný výsledek než vítězství by byl ohromným zklamáním, doufejme tedy, že neponecháme nic náhodě a pomalu, polehoučku se začneme vracet do své formy ze začátku sezóny…