Očima fanouška: Neskutečné drama

Carlo Ancelotti fanouškům Chelsea na dnešek připravil několik překvapení. Tak zaprvé kanonýr Didier Drogba začal k údivu všech zápas pouze na lavičce náhradníků a jeho místo naopak zaujal Nicolas Anelka. Další překvapivou zprávou, a nutno dodat, že tentokrát pozitivní, byla přítomnost Franka Lamparda na lavičce náhradníků. Navíc z ní ke konci utkání i naskočil do zápasu, takže welcome back Frankie!!!

Na ostatních postech sestava vypadala dle očekávání, obávaný expres jménem Gareth Bale dostal na hlídání Paulo Ferreira (mimochodem i přes velký strach většiny fanoušků nakonec svůj úkol splnil, za to mu patří díky), do středu zálohy nastoupilo trio Essien, Mikel, Ramires a na křídla dvojice Malouda s Kalouem.

Poměrně mě překvapil náš koncentrovaný nástup do utkání. Pravdou sice je, že jsme Tottenham nijak neválcovali, získali jsme jen optickou převahu a hráli jen po vápno, nicméně jsme tím dokázali otupit jakýkoli náznak o počáteční tlak Tottenhamu. Bohužel bychom to nebyli my, kdybychom nedostali z první střely na branku první gól. Zase a opět jsme naprosto nepochopitelně zaspali a tři hráči v modrých dresech nebyli schopni uhlídat v našem vápně přítomného Pavlyuchenka, kterému se pak bez větších obtíží podařilo skórovat. Aneb vše zůstává při starém (špatném) Čisté konto se pro nás v poslední době stává naprosto neznámým pojmem, s tím už taky sakra musím něco udělat.

Navíc nám onen gól dost rapidně srazil sebevědomí a na herním projevu se to razantně projevilo. Místy jsem měl pocit, že na hřišti neběhá 11 frajerů, kteří mají chuť se předvést a bojovat, spíše jsem zpozoroval bandu alibistů, jejichž jediným cílem bylo nic nezkazit. Musím taky uznat, že tak vytočený jsem u zápasu dlouho nebyl, problém totiž ani tak nebyl v tom, že by se defenzivní linie Tottenhamu nedala přehrát, jenže když nikdo nechce cokoli vymyslet a raději zvolí nic neřešící přihrávku na dva metry, tak to se potom nemůžeme divit, že jsme v první půli snad neohrozili Gomese. Na tak statickou a stereotypní hru se pomalu nedalo dívat, pro milovníka anglické kopané to bylo doslova utrpení.

V první půli jsem v našem týmu viděl jen dva hráče, kteří by si zasloužili nosit náš dres – Terryho a Maloudu. Terry hrál naprosto perfektně, nikdo skrz něj nedokázal projít, vyhrával osobní a hlavičkové souboje, a dokonce se i při nemohoucnosti našich záložníků zapojoval i do ofenzivních výpadů. Byla na něj radost pohledět, skutečně v tomto derby hrál jako správný kapitán.

A Malouda byl zase tahoun prakticky všech nadějnějších útočných akcí, které jsme si vypracovali. Platila jednoduchá rovnice – kde není Malouda, tam nehrozí nebezpečí. Jako jediný z našich hráčů hýřil sebevědomím, nebál se chodit do soubojů 1 na 1 a byl náš jasně nejaktivnější hráč.

A ještě bych i ocenil výkon Ramirese, ne tedy, že by ostatní nějak výrazně převyšoval, ale na jeho poměry odehrál dobré utkání a defenzivní přínos měl neoddiskutovatelný, hlavně jeho výpomoc Ferreirovi s bráněním Balea byla ukázková. A ještě k tomu vydoloval penaltu, kterou ale následně Drogba surově pohřbil.

Na druhou stranu mne i dost playerů zklamalo. Nejvíce asi Mikel, který v letošní, pro něj zatím vynikající sezóně, zaznamenává první výraznější pokles formy. Od zápasu s Newcastlem mi jeho výkony připadají dost podprůměrné. Dozadu si tedy své ještě většinou odvede, jenže naší hře nedá nic navíc a navrch působí i jako hrozná brzda. Dnes bych ho s klidem označil i za největšího alibistu, absolutně se bál cokoli vymyslet, provést, jakmile měl šanci, přihrával pouze na stopery nebo jen posunul míč Essienovi. A to i v situacích, kdy kolem něj nikdo nebyl a on tak měl spoustu času rozmyslet se, co provede s míčem.

Hodně špatný byl i Anelka, tomu zápas vůbec nesedl a nedivil bych se, kdyby několik televizních diváků jeho přítomnost ani nezaznamenalo. Horší byl pak snad už jen Kalou, ten dnes zazdil, co mohl(a to nemyslím jenom šance, ale i slibně vypadající útoky), až to místy vypadalo, že hraje spíše se Spurs. A o přesnosti jeho přihrávek bych raději moc nediskutoval, to byl jedním slovem tragédie.

Každopádně do druhé půle jsme změnili herní formaci a systém. Přešli jsme totiž na systém 4–4–2, který jsme praktikovali třeba v zápase s NUFC, a doufali jsme, že nám tato změna přinese ovoce. Do utkání také naskočil Drogba, který nahradil špatného Mikela (osobně jsem s touto změnou plně souhlasil) začali jsme do Tottenhamu bušit. Bohužel naší hře opět scházela finální fáze, takže se jednalo pouze o hru po vápno (jak typické pro Chelsea v posledních duelech), z čehož nějak velký strach kohouti rozhodně neměli. Do nějaké 70. minuty tak byla naší největší příležitostí hlavička Palaciose!!, kterou s vypětím všech sil vytěsnil Gomes. Myslím, že tento fakt nepotřebuje výraznější komentář.

Naštěstí nás nakopli sami hráči Spurs. Po vynikajícím výkopu Čecha (mimochodem je neskutečné, jak přesné je má, on je schopen trefit prostor, kde se pohybuje Drogba, klidně na nějakých 70 metrů, kdo jiný to dokáže??) se míč dostal až k Drogbovi, který vyslal sice tvrdou, leč ne příliš umístěnou střelu přesně na gólmana domácích, který si ale naštěstí pro náš tým míč trapně srazil do branky. Od této chvíle na hřišti existovalo jen jedno mužstvo, Tottenham se sesypal jak domeček z karet a k naší brance už se vůbec nedostával, zatímco my vycítili šanci na výhru a začali hrát opravdu na maximum. Vytěžili jsme z toho několik nepřehledných situací ve vápně, pár náznaků šancí a nakonec i to nejdůležitější – penaltu v nastaveném čase. Upřímně jsem v tu chvíli myslel, že máme vyhráno, přece jenom Drogba do té doby kopal penalty naprosto s přehledem a já ani na chvíli nepochyboval o tom, že by ji mohl neproměnit. O to horší pak bylo vystřízlivění do reality. Otázkou zůstává, jestli neměl penaltu spíše zahrávat Lampard, když už byl na hřišti. Osobně si ale myslím, že Drogba na ni měl právo, minulé kolo s EFC s přehledem proměnil, dnes dal gól, evidentně byl psychicky na koni, zatímco Frankie se vrátil po dlouhatánském zranění a jeho poslední penaltové pokusy moc kvality taktéž nepobraly.

Závěrem pak musím říct, že utkání jsem si užil, především druhá půle byla z pohledu fanouška velmi zajímavá, nabídla vše, co by člověk od dobrého fotbalu chtěl, jenom ta výhra Chelsea chyběla. Ale od té 70. minuty jsem si skutečně liboval, to byla ta Chelsea, kterou chci vidět častěji, nechybělo nasazení, hráči se rvali, byla na nich vidět obrovská chuť vyhrát a soupeře totálně přehrávali. Bohužel to ale kvůli naší vlastní nemohoucnosti nevyšlo a své zraky tak musíme směřovat na další utkání, které odehrajeme doma s Manchesterem United, a půjde už skutečně o klíčové utkání. Mám takový dojem, že pokud ani příště nezvítězíme, budeme se moci s vidinou obhajoby titulu rozloučit. To ale naše parta nesmí dopustit, Come on Chels!!!