Začátky byly těžké, přiznává Malouda

Malouda se narodil ve francouzské Guianě, která leží na nejsevernějším pobřeží Jižní Ameriky. V rodné zemi vydržel do svých patnácti let, potom mu laso hodil druholigový francouzský klub Chateauroux a Flo si to střihnul přes celý Atlantik rovnou do vyspělé Evropy. Následně si jej vyhlédl Guingamp, kde vytvořil skvělé útočné duo s Didierem Drogbou…

Zřejmě osud však chtěl tomu, aby si oba hráči své partnerství nechali na později, a tak dvojici roku 2003 nemilosrdně rozdělil – zatímco Drogba putoval do Marseille, Malouda zkusil stáž u Lyonu. Skvělé výkony obou hráčů však nakonec vedly k tomu, že se znovu potkali, tentokráte už však ve špičkovém klubu – v londýnské Chel­sea.

„Bylo mi 15 let, když jsem poprvé opustil domov a odletěl do Francie. Čekala mě tam řada problémů. Nejen odlišná národní kultura, ale také třeba počasí. Zatímco doma jsme měli pořád léto s častými dešti, ve Francii se roční období střídala a já tak vůbec poprvé zažil jaro nebo podzim! Od toho se odvíjelo také chování celé společnosti. V Guieně měli všichni sousedi neustále otevřený dům a já je tak mohl navštěvovat, kdežto ve Francii to bylo anonymnější a já se tak cítil hrozně osaměle,“ vzpomíná na krušné začátky Malouda.

„K tomu, abych se pořádně aklimatizoval, jsem nutně potřeboval nějaké přátele. Nemůžete však jen čekat, že se sami objeví, ale je třeba přátele aktivně hledat. Myslím, že právě tento fakt mi hodně pomohl, naučil jsem se, jak zapadnout do prostředí, ve kterém se nacházím. Na vše bylo navíc strašně málo času, takže jsem musel jednat rychle, V opačném případě bych nikdy nemohl být úspěšný. Naštěstí se mi podařilo potkat řadu lidí, kteří mi s adaptací na evropskou kulturu nesmírně pomohli,“ vzpomíná Flo.

Následně Malouda jmenoval konkrétní jména, kterým nejvíce vděčí za to, že se mu ve Francii podařilo zabydlet. Jsou jimi brankář Bernard Lama a útočník Jean-Claude Darcheville. „Oba mi moc pomohli, můj otec navíc v mládežnických výběrech trénoval právě Darchevilla, takže ten se pro mě stal jakýmsi ideálem a vzorem.“

A co třeba rasismus, měl Malouda někdy problémy s tímto celosvětovým fenoménem? „Někdy se cítím trošku odlišně od ostatních, protože pocházím z Jižní Ameriky. Podle mě na světě existuje jen jediná lidská rasa, ale Evropané vám občas dají najevo, že jste prostě tak nějak jiní. Nesmíte však tento předsudek přijmout, ale naopak všem ukázat, že jste úplně stejní jako oni. Samozřejmě to není nic snadného, někdy to připomíná až boj, ale ostatní musí pochopit, že mezi vámi rozdíly nejsou. O tomto problému je třeba hovořit a nikoliv předstírat, že neexistuje. Dnes jsou na světě bohužel stále lidé, kteří jiné odsuzují jen na základě jejich původu.“

„Podle mě je problém v tom, že lidé se obecně bojí něčeho, co neznají. Dnes už však máme dobu internetů, satelitů a televize, takže si o jakékoliv rase či náboženství můžete najít tolik informací, kolik jen budete chtít. Tvrzení, že toho a toho člověka nemáte rádi, protože je jiný a vy jeho původ neznáte, už dnes nemůže být pádným argumentem. Klíčem k vymýcení rasismu je vzdělání, všechny rasy se musí vzájemně poznat,“ věří Malouda v lepší budoucnost.

Nejen fotbalový, ale vůbec celý kulturní svět, v poslední době vyjma rasismu řeší také problém homosexuality. I na to má Malouda odpověď. „Dříve lidé o své homosexuální orientaci ani nemohli veřejně mluvit, protože se to považovalo za cosi špatného, tvrdilo se, že něco takového není možné. Lidé toto tvrdící i dnes se mýlí, naopak, my musíme každého přijmout přesně takového, jaký je. Teprve poté můžeme pochopit, že právě v odlišnosti jednotlivců tkví síla lidstva jako celku,“ zakončil Malouda zajímavé povídání.