Rozhovor s Ferreirou

Cobham – místo, které během sezóny hýří aktivitou, pohybem a hlukem. Výjimku tvoří jen dny, kdy se většina hráčů Chelsea rozjede do všech koutů světa, aby reprezentovala své země. V takovýchto dobách se tréninkové centrum Blues stane místem opuštěným, až smutným. Právě končící reprezentační přestávka je však přece jen něčím odlišná…

Vinou zranění a dalších různých důvodů totiž celá řada hráčů na reprezentační srazy neodjela. Frank Lampard nebo John Terry nehráli kvůli zranění, Didier Drogba a Salomon Kalou zase dostali od svazu volno. A obránce Paulo Ferreira už své reprezentační povinnosti letos v létě ukončil. Po osmi letech, dvaašedesáti utkáních a čtyřech velkých turnajích. A přesto bez jakékoliv trofeje.

Jednatřicetiletý bek si však s neplodností Portugalců hlavu neláme a hodlá se nadále soustředit jen na klubové povinnosti. „Mám stále chuť vyhrávat, chci hrát a vyhrávat tak dlouho, jak jen to vůbec bude možné. Stále působím ve velkém a ambiciózním klubu, takže chci být úspěšný až do doby, kdy s fotbalem skončím,“ začal bývalý obránce Porta.

„Můžu říci, že kdybych teď ukončil kariéru, budu se svými výsledky spokojený. Už jsem toho ve fotbale dokázal hodně, více, než řada jiných velkých hráčů. Jsem se svou fotbalovou dráhou spokojený, ale touha vítězit ve mně i nadále zůstává, což je to nejdůležitější,“ pokračoval Ferreira, který v Londýně působí už od roku 2004 a za tu dobu získal tři ligové tituly, tři FA Cupy a dva ligové poháry.

Paulo do Chelsea přišel v jedné velké portugalské vlně, která do modrého celku přinesla další jeho krajany. Ač v týmu stále působí Henrique Hilário nebo José Bosingwa, byl Ferreira přímým svědkem toho, jak někteří jeho kolegové klub opouštějí. Jmenovitě Tiago, José Mourinho, Ricardo Carvalho nebo třeba záložník Deco. „To se ve fotbale prostě stává, ostatně stejný osud mohl potkat také mě. Samozřejmě je nepříjemné sledovat, když vaši kamarádi odcházejí, obzvláště pak, jedná-li se o krajany. Takový je však fotbal.“

„S něčím takovým se musí počítat. Na druhou stranu mě může těšit, že jejich odchod je přivedl na novou úspěšnou éru. Tiago šel do Lyonu a znovu nastartoval svou kariéru, Riccy teď působí v jiném velkém klubu a je tam šťastný, což je hlavní. Občas si s těmito kluky i vyměníme pár textových zpráv, ne nějak pravidelně, ale v kontaktu zůstáváme,“ přiznal Ferreira, který dále vyloučil možnost, že by kvůli odchodu krajanů sám přemýšlel o přestupu jinam.

„Když s klubem podepisujete smlouvu, nikdy nepřemýšlíte o tom, že byste ji nedodrželi. Já se Chelsea upsal v roce 2004 na pět let a už tehdy jsem věděl, že tu minimálně tak dlouho chci zůstat. Londýn se stal mým domovem a jak já, tak i má rodina, jsme tu spokojení. V roce 2008 mi pak klub nabídl novou smlouvu a vzhledem k výše uvedenému jsem neváhal a kontrakt prodloužil.“

Ferreira zůstává klubu věrný, ačkoliv už jsou dávno pryč doby, kdy patřil k základním stavebním kamenům týmu. Díky své univerzálnosti a velké loajalitě se však nějaké šance vždycky přece jen dočká. Letos pak kvůli zranění svých spoluhráčů naskočil hned do osmi utkání z jedenácti. „Vloni jsem toho moc nenahrál, ale přesto jsem tvrdě pracoval a na konci sezóny pak moje šance přišla. Letošní rok je lepší v tom, že jsem mohl s týmem absolvovat celou přípravu, což mi minulý rok znemožnila operace kolena. Letos je to dobré, snažím se týmu odevzdávat maximum.“

Poté se Ferriera znovu vrátil k loňské sezóně, kterou ovlivnilo právě jeho zraněné koleno. „Není snadné se po vážném zranění dostat zpět do formy. Krátce po uzdravení jsem se bál každého souboje, v hlavě vám prostě svítí, že se můžete zranit znovu. Je hodně těžké to překonat a znovu hrát naplno. Po několika zápasech to však přešlo a já se znovu cítil dobře,“ vzpomíná.

Jeden ze zápasů, ve kterém Ferreira vloni dostal důvěru, byl i klíčový duel na Old Trafford proti Manchesteru United, kteří Blues vyhráli 2:1 a výrazně se přiblížili zisku titulu. A byl to právě Paulo, jenž měl díky skvělé práci v obraně na výhře lví podíl. „Nejde jen o mě, v tom utkání zahráli dobře všichni. Výhra nás nesmírně nakopla, všichni jsme poté věřili, že titul získáme. Je skvělé, že se to nakonec opravdu podařilo.“

A jak to náš pravý bek vidí s budoucností? „Nevím co se stane, počkejme a uvidíme. Chtěl bych hrát co nejdéle to jen půjde, abych toho dosáhl, musím tvrdě dřít a zůstat zdravý. Už jsem ve věku, kdy je tělo náchylnější na zranění, ale rozhodně to neznamená, že chci být nějak šetřen. Když jste mladý, tak vám krátká herní pauza nevadí, ale v mém věku už je těžké se po nějaké době dostat zpět do formy,“ zakončil Ferreira s přáním, aby odehrál co nejvíce utkání.

Komentáře

reklama
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.