Rozhovor s Hiláriem

Hned první otázka logicky směřovala na utkání s Liverpoolem. Jak se Hilário cítí, když náhle musí z pozice dvojky zasáhnout do takto těžkého utkání? Portugalec, jakoby během pauzy zapomněl anglicky, začal s portugalským přízvukem: „Cítím se sklíčený.“ Při nevěřícném pohledu všech zúčastněných se však rychle opravil. „Vlastně jsem chtěl říct uvolněný.“ (Hilário popletl slovíčka distressed  a unstressed – pozn. redakce).

Pro brzy čtyřiatřicetiletého Hilária se nejednalo o první utkání, ve kterém musel nečekaně zastoupit a vedl si na výbornou. Před třemi lety vychytal výhru 1:0 nad Barcelonou, později nám spolehlivým výkonem zajistil postup přes Fenerbahce Istanbul. A portugalský brankář může za osobní úspěch považovat i vychytanou nulu v loňském domácím utkání s Hullem, jež však nakonec stálo hlavu kouče Luize Felipe Scolariho. Z těchto statistik je patrné, že věčné podceňování jeho kvalit není vůbec na místě – vždyť z 25 odchytaných zápasů jen jednou stál na straně poražených.

Hilário tedy vysvětluje recept, jak je možné, že se mu i přes minimální zápasovou praxi třeba z Barcelony či Liverpoolu nerozklepaly kolena. „V mládežnických výběrech je docela běžné, že vám kouči říkají, aby jste nikdy nepodcenili svého soupeře. Může se klidně jednat o nejslabší tým na světě, ale je třeba k němu chovat respekt. Zkrátka a dobře je potřeba se soustředit jen na svou práci a vůbec neřešit, proti komu hrajete. S tímto myšlením je vám pak jedno, zda hrajete s Barcelonou či kýmkoliv jiným.“

„Jediný rozdíl je tedy v tom, že kolem zápasu s Barcelonou je jen větší humbuk. Média z toho dělají senzaci, fanoušci jsou u vytržení. Ale pro nás hráče je to pořád stejné, musíme se jen soustředit na vlastní práci a dát do toho vše, co je v našich silách.“

Podle Hilária je taky důležité, aby se zejména náhradní brankáři snažili být co nejklidnější a uvolnění. Sám je prý velice vyrovnané a klidné povahy. „Ano, zejména před zápasem se cítím naprosto v pohodě. A po skončení utkání je to prakticky stejné. Je to prostě o povaze a já takový jsem. I před velkým šlágrem se cítím klidný a to mi hrozně moc pomáhá.“

Portugalský brankář je mnohdy kritizován i za to, že navzdory svému vysokému věku nemá dostatek zkušeností s velkými zápasy. Ani to však není úplně pravda – před přestupem do Chelsea odchytal 13 utkání Ligy mistrů a proti němu se postavili i takoví hráči jako Luis Figo či Rivaldo. V jednadvaceti letech pak chytal i utkání proti Manchesteru United. „Určitě mi to pomohlo, kdybych tehdy nenasbíral tyto cenné zkušenosti, nebyl bych dnes na takové úrovni. Brankář by měl být s přibývajícím věkem zkušenější a zákonitě lepší, pokud tomu tak není, něco je špatně. Nechci říct, že jsem byl ve svém mladém věku špatným gólmanem, ale chyběly mi zkušenosti,“ vysvětluje.

„Cítím, že během kariéry mě potkalo velké štěstí, jelikož se kolem mě motala spousta skvělých trenérů. Ne jen brankářských, ale i těch hlavních.“

Hilário následně pochválil tým Porta a ačkoliv na působení v něm vzpomíná jen v nejlepším, je v Chelsea šťastný. „Za Porto jsem od dětství odehrál celkem téměř 19 let, je to prostě moje město. Ale i tady v Londýně se cítím velice dobře.“

Ačkoliv jeho vyhlídky na pozici jedničky jsou prakticky mizivé, Hilário se v létě nebál podepsat novou dvouletou smlouvu, jež ho na Stamford Bridge udrží až do roku 2011. „Jednání o nové smlouvě probíhala docela dlouho, ale já o odchodu nepřemýšlel. Miluji klub, miluji lidi tady v Londýně. Líbí se tu i mé rodině, mým dětem. Chci tu tedy zůstat a nadále odvádět co možná nejlepší práci.“

Na závěr se Portugalec vyjádřil ke svému vztahu s Petrem Čechem. „Je to můj přítel. Jsem pyšný na to, že s ním mohu denně trénovat. Petr mi pomáhá i v těch utkáních, ve kterých chytám. Vnímám jeho podporu a díky tomu se cítím lépe. Jsme s Petrem taková soudržná dvojka a všemu, co nás potká, čelíme společně. Navíc je to naprosto skvělý brankář a hodně mě toho naučil,“ vysekl Hilário poklonu našemu brankáři.