Rozhovor s Ricardem Quaresmou

Portugalský křídelník přišel na Stamford Bridge v poslední den přestupového okna, pár dní nato si v zápase proti Hullu odbyl svůj debut v modrém dresu, po kterém byl propuštěn Felipe Scolari. Nastoupil Guus Hiddink, pod kterým Quaresma nastupuju do hry až v průběhu hry z lavičky. Skutečně tedy divoké první měsíce v Londýně, které mu však usnadňují známé tváře v klubu.

„Když jdete do nového klubu v zahraničí, je vždycky skvělé, když už tam působí několik vašich krajanů – navzájem se totiž znáte a mluvíte vaším mateřským jazykem. Velice nápomocný mi je Bosingwa, se kterými se znám už od dětského věku,“ začal Quaresma. „Společně jsme působili v mládežnických kategoriích, on v Boaviště a já ve Sportingu, a pak jsme se setkali v Portu. Je to velice zábavný hoch a trávíme spolu hodně času. S ním trávím nejvíce času, co tu jsem. Je pro mě důležité, že tu mám všechny tyto lidi, a že jich tu je. Mluví mým jazykem a hodně mi pomáhají.“

Ricardovi se navíc vrátila i tolik potřebná sebejistota, kterou v Itálii postrádal. „Když jsem byl v Interu, necítil jsem se tolik jistý, nehrál jsem nijak dobře a nebyl jsem šťastný. Zde v Chelsea je to jiné – opět se mi vrátila ta radost ze hry, kterou jsem v Interu neměl. Ztratil jsem veškerou vůli a motivaci a pro fotbalistu je nesmírně důležité, aby se cítil spokojený. To já nyní jsem, opět se mi vrátila sebedůvěra,“ pokračoval. „Ničeho se nebojím, chci se zlepšovat a se vším, s čím přijdu do styku, jsem OK.“

Pro portugalského křídelníka muselo být zvláštní, když muž, který ho na Stamford Bridge přivedl, byl krátce nato propuštěn. „Samozřejmě to bylo těžké, protože se mi v Interu nedařilo, tudíž jsem přišel sem, kde jsem hned musel čelit této změně. Pro mě to tu pak bylo ještě o něco těžší, protože jsem nevěděl, co se bude dít. Panu Scolarimu jsem strašně vděčný za to, že mě sem přivedl a dal mi tu příležitost hrát za Chelsea. Klub mi neustále pomáhá, stále tu jsem. Panu Scolarimu budu pořád vděčný, ale takovéto věci se prostě stávají. Vše, co musí hráči dělat, je respektovat manažera a dál si plnit svoje fotbalové povinnosti.“

Quaresma má tak nyní zkušenosti již ze čtyř špičkových evropských lig – portugalské, španělské, italské a anglické. „Pokud bych měl mluvit o rozdílech, byl bych tu celý den. Každá liga na světě má svůj vlastní styl hry. V Anglii by však chtěl hrát každý – je tu velká konkurence a coby hráči se tu hodně naučíte. Tato liga vás posílí, fyzicky i psychicky, a pokud chcete nastupovat, musíte být neustále na vrcholu svých možností.“

Ricardo sice za Chelsea nemůže hrát Champions League, ovšem to neznamená, že by tuto soutěž nesledoval. „Myslím, že je normální, když je nějaká liga lepší jak ty ostatní, tak budou týmy z té ligy postupovat soutěží dál a dál. Do čtvrtfinále se dostaly všechny čtyři celky, což dokazuje, že to berou velice vážně. Jde přeci o nejdůležitější klubovou soutěž. Rytmus hry je v této zemi velice rychlý a my zahraniční hráči s nimi musíme držet krok.“

A co reprezentační kariéra, která nyní utrpěla trhlinu, když pětadvacetiletý fotbalista nedostal pozvánku do portugalské reprezentace? „V tuto chvíli hraju opět dobře, je mi dávána příležitost hrát a tvrdě pracovat, takže se udržuju motivovaný. Kdykoliv mě bude národní tým chtít, ví, kde mě má hledat. Já budu připraven.“