Co se to stalo se Stamford Bridge?

Je za námi další sezóna a naše „pevnost“ opět nepadla, neskutečné se stalo skutkem. Liverpool, Arsenal a Manchester – tyhle kluby měly šanci zdolat náš rekord, ale nepovedlo se!

Dá se tedy říct, že Stamford Bridge je králem stadionů v Anglii (vyjma Wembley), jenže to není tak úplně pravda. Vlastně to není vůbec pravda. Ptáte se proč?… protože se fanoušci změnili.

Stamford se vždy pyšnil svou „Boudou“ (tribuna určená jen pro domácí příznivce), která se svou atmosférou velmi blížila „The Kop“, kde se údajně kradlo: „Média udělala humbuk kolem toho, jak sportovně se chovají, když golman soupeře chytí míč. Kdyby se však dostali na hřiště, čorkli by mu rukavice, čepici a možná by to byl prvním golman, který by dochytal v podvlíkačkách.“ (z knihy Hoolifan).

Jenže proč už Chelsea nemá ty fanoušky jaké měla? Proč už se chodí na fotbal jako do divadla, vždyť tohle je Anglie, tady se musí fotbalem žít.

Mnozí tvrdí, že je to způsobeno tím, že již neexistuje sektor na stání, kde vždy vznikala ta nejlepší atmosféra, ale vždyť Anfield také není na stání a to co se tam děje, bere dech.

Kdysi, když ještě Headhunters ovládali Anglii, šel ze Stamford Bridge a její „Boudy“ strach, vstoupit na její půdu znamenalo pro soupeřovi fanoušky a mnohdy i hráče opravdové peklo. Diváci skandovali celý zápas a ve chvílích, kdy se nebili, tak fandili a dávali o sobě slyšet. Pokud přijel na Stamford tým, který neměl příliš hlučné fanoušky, okamžitě byli terčem posměchu: „Žiďáci (Tottenham) kde jste? Nejste slyšet!“.

Dnes, když už hooligani nemají ve fotbale místo, řeklo by se, že se budou věnovat fandění a Chelsea bude opět nedostižná. Omyl.

Chelsea nemá špatnou atmosféru, ale neubráním se srovnání s Anfield Road, kde se stále fandí a jejich vlajky a šály vzbuzují úžas. Je mi velmi líto, že tady otevřeně kritizuji svůj klub, ale jistě to mnozí cítí stejně. Možná to ale nebude jen problém Chelsea, ale celého Londýna, který se stal více „manažerský“ a na fotbal se tady chodí v oblecích, kdežto „námořníci“ z Liverpoolu svou hrubost prodají na stadionu.

Kdoví, zda se ještě někdy dočkáme toho, že se stadion naplní bandou lidí, kteří budou chtít nejenom sedět, ale také fandit.

Jen se trochu bojím finále Ligy Mistrů v Moskvě, kde to bude nejenom souboj Chelsea vs. Manchester, ale také souboj fanoušků, běžně by dostali „red devils“ pořádnou nakládačku a na fandění by asi ani neměli pomyšlení, teď je ale jiná doba a fanoušci Chelsea to musejí pochopit a jít s týmem.

Stále máme jeden obrovský trumf ve svých rukou a tím je právě Stamford Bridge, žádný Emirates Stadium, nebo dokonce New Anfield (jehož návrhy jsou naprosto nechutné a totálně by tak pošpinily historii Reds), ale stadion s tradicí a historií a na tomto můžeme vždy stavět, třeba příjde doma, kdy budou létat na hřiště konfety, kdy dáme opět našim soupeřům pocítit sílů Stamford Bridge.

Mějme na paměti, že v Anglii fotbal vznikl a má zde ty nejsilnější kořeny, lidé tady fotbal milují a skutečně si jej užívají a možná jsem bláhový, ale věřím, že se toho jednou dočkáme i u nás.

Chelsea, milujeme tě a nikdy tě neopustíme, jdeme v časech dobrých i zlých.

Přijde-li tvůj čas, odejdeme s tebou. Přijde-li tvůj čas, dáme všem pocítit, že jsi jenom jedna.

V našich žilách koluje modrá krev, modrá jako jsi ty, Chelsea. Stamford je náš chrám, pobijeme bezvěrce.