CHELSEA 2-1 ARSENAL

Kde začít? Bylo naprosto otřesné nedělní odpoledne, hodila by se Vivaldiho Čtvero roční období a kdokoli se mohl jít koulovat v plavkách. Inu globální oteplování. A nám bylo, jako kdybychom snědli třicet dávek projímadla.

Jako rozehřívací kolo vcelku ušel zápas ManWho s L´poolem. Ale takový fotbal, aby nás přivedl na jiné myšlenky, to zas nebyl. Hlavně ta zasloužená výhra United udělala čáru přes rozpočet, tedy spíš to lehké kapitulování Reds.

A pak to přišlo, abnormální, brutální, brilantní, nekončící, neskonalý, nepopsatelný, nervy drásající nářez v podání dvou londýnských klubů. To s fanoušky nemají soucit?

Hráči se seřazovali v koridoru, a kdyby týmy neoddělovaly barvy, nikdo by nevěděl, která bije. Všichni se společně vítali, objímali a bavili se stylem, jako kdyby si to včera na společném obědě nestihli doříct. Až na Terryho, ten zfanatizovaně hleděl před sebe.

Trenéři jako staří známí stáli u postranní čáry a vesele rozmlouvali. Hra začala v poklidu a vypadalo to jako spíš jako přátelák mezi starými známými. To vydrželo prvních deset minut.

Po začátečním oťukání se jasně rozdělily role, Arsenal se se svou typickou sebestředností snažil natrvalo nacpat před naše pokutové území. Chelsea pro tento duel zvolila taktiku rychlých protiútoků, nicméně prvních půl hodiny jsme si jen orientačně zjistili, kde se druhá půlka hřiště vůbec nachází.

Po 35. minutě ospalý divák přestal stíhat. Rychlonozí hráči celého světa roznesli na kopytech celý trávník SB. Chelsea kraloval John Terry, zachránil nás při náběhu Adeho, při vyběhnutí Carla a při dalším milionu šancí.

Sluší se, abychom vypíchli výtečný zákrok Carla. Po zmatku v pokutovém území Carlo elegantně zachraňoval lehkým vykopnutím levou nohou. Bylo to poté, co si Arsenal zbytečně zkazil moment překvapení, protože jako vždy, rozehrával a rozehrával dále.

Největší šance Chelsea měl buď z dalekonosných ran Ballack či dvakrát Drogba. Jednou však nakopl míč při samostatném nájezdu kolenem takovým způsobem, že spíš sklidil smích než potlesk. Po druhé ho na poslední chvíli vytlačil Gallas. Jako vždy Joe Cole zajížděl do pokutového území jako do povidel a Kalou Sagnu pěkně procvičil.

Zápas se dá přirovnat k tenisovým utkáním sester Williamsových. Jeden set vždy vyhraje Serena, druhý Venus a třetí si rozdají natvrdo. První poločas v neskutečném tempu skončil, hráči si přezuli náhradní nohy a hra pokračovala dále…

Druhý poločas začal totálně natvrdo! Arsenal nás zatlačil a pár z nás už se začalo křižovat, za dvě minuty jsme však zatlačili Gunners my aneb ať žije basketbal! Nikdo nebyl slabým článkem jenom Adebayor Samsonem (biblická narážka na jeho lapálie s vlasy).

Krásná akce střídala krásnou akci. Dvě obrovské šance na každé straně. Tu naší zpackal Kalou, když místo střílení udělal piruetu a nakopl Fabregase. Zřejmě ho mrzelo, že se nemohl koukat na exhibici z mistrovství světa Krasobruslení. A paradoxně gól byl takový haluzák. Fabregasův přímý volný a nehlídaný Sagna zavěsil (to je však jediné, co můžeme Frankovi z dneška vytknout).

Pro otevření svého gólového účtu v Premier League si vybral pro nás ten nejhrůznější okamžik. Nastalo třicet nejdůležitějších minut této sezóny. A goooneři si vyřvávali to své: One nul to the Arsenal…Má vůbec někdo rád Pet Shop boys?

Drogbovo ego se však cítilo dotčeno a celá Chelsea nic nevzdala. Díky bohu, van Persie ještě není zpátky v nejlepším, Ade je ostříhán a Rosický chybí celý. Fabregas vzal zodpovědnou roli a hodně se věnoval i obraně. Chelsea to nakopla a jela.

Nebyl by to náš zápas, abychom tu nemuseli rozebrat kontroverzní střídání. Grant stáhnul ze hry Makeleleho a poslal tam Anelku. To se dá pochopit, potřebovali jsme dát gól. Pak ale také sundal Ballacka. Míšu, který celý zápas oddřel jako mezek a hrál fakticky výborně. Na jeho místo přišel Belletti a rošáda se uskutečnila. Essienův talent se tedy aspoň na konec zápasu nepromrhal na pravém beku.

V 73. minutě za jekotu celého SB skóroval Dider Drogba. Krásný gól z dálky krásně zapadl za Almuniova záda. Bylo to jako dávání dýchání z úst do úst! Drogba pak fanynkám ještě ukázal své krásné tělo a dostal žlutou jako bonus. Začali jsme znovu věřit…

Mládežnický tým v rudém to popudilo a znovu se tlačili dopředu, tentokrát však zavládl na hřišti chladný entuziasmus domácích. Wenger se snažil kontrovat Walcottem, v hledišti byl Capello. Mladíček je šikovný, svěží a sympatický, ale na Ashleyho si nepřišel.

V 82. minutě zahrál v půlce rukou Clichy a Chelsea rozehrála, dlouhá přihrávka Anelky přišla na Drogbu, který si zpracoval a nadmíru elegantním způsobem nás poslal do vedení! Kdo nepištěl?

Posledních patnáct minut do odpískání konce bylo jako noční můra. Drogba málem hattrickoval, Cudicini si všechny akce Gunners pohlídal. A pak konečně Clattenburg odpískal konec.

Po příchodu Abramoviče je klub plný bezpáteřních bahnitých za penězi jdoucích hajzlů, ale aspoň hráči dnes ukázali charakter. Takže, dámy a pánové, připravte si nervy, jedeme z kopce! Vzhůru za United!

Chelsea FC 2–1 Arsenal FC
Stamford Bridge (41 824 diváků)
Branky: 73. a 82. Drogba – 59. Sagna

Chelsea: Cudicini – Essien, Carvalho, Terry, Ashley Cole – Ballack (Belletti 70), Makelele (Anelka 70), Lampard – Joe Cole (Obi Mikel 88), Drogba, Kalou.

Arsenal: Almunia – Sagna (Diaby 72), Toure, Gallas, Clichy – Eboue, Fabregas, Flamini (Bendtner 88), Hleb – Adebayor, Van Persie (Walcott 76).

Rozhodčí: Mark Clattenburg