Rozhovor s Ed de Goeyem

Zmíněný pohár, u nás jistě mnohem známější pod českým překladem Pohár vítězů pohárů (dále jen PVP), byl zrušen roku 1999. Blues tak byli předposledním týmem, který si mohl výhru v této soutěži vychutnat. Fanoušci našeho týmu si na Stockholmské finále jistě moc dobře pamatují.

Poté, co de Goey opustil Stamford Bridge, zamířil do klubu Stoke City, kde odchytal další tři sezóny. Po ukončení aktivní kariéry se stal trenérem brankářů u našich západních sousedů – Queens Park Rangers. Po změně majitelů se však rozhodl odejít a od prosince je tak bez práce. Tuto pozici si zatím užívá a samozřejmě sleduje dění v Chelsea.

Na finálový zápas PVP s VfB Stuttgart vzpomíná: „Za stavu 0–0 se náš kouč, Gianluca Vialli, zvedl a povolal z lavičky Gianfranca Zolu. Ten měl podezření na zraněný stehenní sval a proto v zápase nehrál, Vialli na to však nedbal a Itala na hřiště poslal. Tomu stačily pouze dva doteky s míčem a zápas rozhodl. Dobře si na ten moment vzpomínám. Zola dostal přihrávku, kterou nedobře zpracoval a míč mu tak ukopl jeden ze soupeřů. Balón se však dostal k nohám Dennise Wise, který okamžitou přihrávkou vyslal rozběhnuvšího se Zolu a ten z první poslal Chelsea do vedení. Byl to úžasný moment. Zápas skončil 1–0 a my se tak radovali z cenné trofeje.“

„Vyhrávání trofejí je věc, na kterou každý hráč hrající v Anglii neustále myslí. Když jsem přestupoval z Feynoordu do Chelsea, říkal jsem si jediné. Anglický je fotbal je na vysoké úrovni a pokud budu součástí anglického týmu, budu vyhrávat evropské poháry. Takhle se prostě na ostrovní fotbal pohlíží.“

Cesta Chelsea do finále byla toho roku spletitá. Střetla se například se slovenským Slovanem Bratislava, španělským Betisem Sevilla, v semifinále zdolala italskou Vicenzu a musela se vydat i daleko na sever, do norského Tromsu. „Cestovali jsme po celé Evropě, některé zápasy byly opravdu těžké a prokousávali jsme se i s kouskem štěstí. Ale všechny boje jsme si opravdu užili, byla to změna oproti Premier League. Tam máte všechny své soupeře dokonale přečtené, pohárové zápasy v PVP nám dodávaly novou energii a chuť do fotbalu.“

S nadsázkou se dá říci, že fanoušci Chelsea jsou na výhrách v pohárech odkojení. Vždyť v posledních třech letech jsme získali šest trofejí, stejný počet jich Blues získali mezi léty 1997 – 2000, kdy v bráně stál právě Ed de Goey. „Za mého působení jsme vyhráli FA Cup, PVP, Carling Cup a také Superpohár (ten hrál vítěz PVP s vítězem Champions League). Chelsea zkrátka umí vyhrávat a pokud se v sezóně nepodaří získat nic, je to velké zklamání. Vy jste teď sice prohráli finále Carling Cupu, ale stále bojujete o tři další trofeje.“

Jak je tedy patrné, Chelsea před 10 lety, která disponovala neporovnatelně omezenějšími finančními prostředky, dokázala ve stejném časovém období získat stejný počet triumfů jako Chelsea dnešních dnů. De Goey však tvrdí, že síla současných Blues tkví hlavně uvnitř týmu. „Nemůžete to jen tak porovnat. Všechno se za ty roky posunulo dopředu a v tomto klubu obzvlášť. Organizace, personál, zázemí a hráči – všechno se posunulo vpřed a já věřím, že pro tým je to to nejlepší. Chytal jsem v Chelsea 6 let a bylo opravdu úžasné být v tak velkém klubu. Nyní je tým ještě větší a stále na vzestupu, je to opravdu úžasné. Dva po sobě jdoucí triumfy v Premier League to jen dokazují, jelikož v lize je velký počet silných týmů. Stačí se jen podívat na jeden trénink a hned víte, s kým máte tu čest. Každý hráč tu patří do světové špičky a opravdu nezávidím trenérovi, který musí vybrat jen 11 z nich. Jednou hraje hráč A, podruhé zase hráč B. Tak či tak, v týmu jsou opravdu jen světoví fotbalisté.“

Holanďan také zavzpomínal na dobu, kdy jej z postu jedničky vytlačil Carlo Cudicini. Ten je po Terrym druhým nejdéle působícím hráčem v klubu. Carlo se do brány dostal díky zranění de Goeye a svou šanci již nepustil. Tyto okolnosti nakonec vedly k tomu, že Ed byl v lednu roku 2001 vyzván k tomu, aby si našel nové angažmá. „Byl jsem překvapený. Po příchodu do Chelsea to měl Carlo těžké, ale jakmile dostal šanci, chytal úžasně a dokázal, jak skvělým brankářem je. Opravdu můžete být pyšní na to, jaké máte gólmany. Takovou dvojici by si přál každý tým“

Cudicini však s velkou nadsázkou řečeno „spadl do vlastní jámy“. Na začátku sezony 2004/2005 totiž do Chelsea přišel José Mourinho a přivedl tehdy 22-letého Petra Čecha. Ital tak putoval zpět na lavičku. „Petr Čech je stále mladý a velmi talentovaný. Ačkoliv už teď patří mezi nejlepší, já věřím, že se ještě zlepší. Dále také nesmím zapomínat na Hilária, který při zranění obou brankářů podával výborné výkony a také dokázal, že je velmi kvalitní. Máte tedy tři skvělé brankáře.“

Boj o ligový primát je letos zase velice těsný a de Goey dokonce věří, že v příštích letech do souboje promluví více týmů. „Manchester City měl výborný úvod sezóny, pak trošku ztrácel, přesto hraje výborně. Dále je tu Everton, dalším potenciálním sokem by mohl být Newcastle, kterému se však výsledkově nedaří. Kvalitou však jistě disponuje.

Nyní se naše pozornost stáčí k víkedovému utkání FA Cupu. Náš poslední výlet do Oakwellu, kde jsme se střetli s Barnsley, skončil výhrou 6–0 pro Blues. V tomto zápase se čtyřikrát trefil hrající trenér Vialli. Nemůžeme předpokládat, že by Avram Grant do zápasu také naskočil, ale snad se nám povede alespoň zopakovat vysokou výhru.