Cudicini: Fanoušci mi hodně pomohli

Bylo to prvního prosince, kdy si na Stamford Bridge poradili Blues s Hammers. Carlo Cudicini nastoupil v základní sestavě a připsal si nejen čisté konto, ale i jubilejní start v modrém dresu – svůj dvoustý zápas za Chelsea. Právě tento skvělý výkon je předmětem rozhovoru Nejlepšího hráče klubu za rok 2002.

Italský brankář se na začátek vrátil do doby, kdy se stal v týmu Blues jedničkou. Bylo to o Vánocích v sezóně 2000/2001 a manažer Claudio Ranieri dává na úkor de Goeye šanci Cudicinimu. A opět se v příběhu objevuje West Ham.

„Byli jsme v hotelu a čekal nás zápas s West Hamem. Najednou ke mně přišel manažer a zeptal se, jestli jsem připraven. Podíval jsem se na něj a zeptal se, co tím myslí,“ vzpomíná Carlo. „Řekl mi, že budu v zápase chytat. Byl jsem skutečně nadšený, věděl jsem, že je to má šance. Snažil jsem se koncentrovat, pořádně se na další den připravit, ale následující ráno nám bylo oznámeno, že se zápas odkládá z důvodu nevhodného trávníku.“

„Přemýšlel jsem, jestli manažer nezmění názor, byl jsem opravdu naštvaný. Ale poté nás doma čekala Aston Villa a byl jsem v bráně. Utkání skončilo dobrým výsledkem a mně se až do konce sezóny skutečně dařilo.“

Sezónou postupoval natolik úchvatně, že byl fanoušky zvolen Nejlepším hráčem roku. Na výsledcích měl podíl nejen italský brankář, ale také nové složení obrany. „S Johnem (Terrym) a Williamem (Gallasem) jsme vypadali neporazitelně, dařilo se nám skvěle. Myslím, že už tehdy začalo to něco, co nás zdobí v posledních letech – a to, jak je obtížné vstřelit Chelsea branku.“

Cudicini samozřejmě nezapomíná ani na úžasnou bilanci chycených pokutových kopů – vylámali si proti němu zuby například Rooney, van Nistelrooy, Henry nebo Kevin Phillips ze Sunderlandu. „Ten zápas si budu pamatovat asi navždy. Atmosféra nepopsatelná, což může být pro gólmana výhoda. Pamatuji na jednu důležitou, která byla v FA Cupu proti Arsenalu, konkrétně Henrymu. Bylo to před našimi fanoušky, pamatuji ten hluk poté, co jsem ji chytil. Neuvěřitelné. Když si to vybavím, stále prožívám něco skvělého. Také proti Van Nistelrooyovi jsem se několikrát postavil a myslím, že právě proti němu jsem předvedl svůj nejlepší zákrok za Chelsea,“ vzpomíná na vyškrábnutí míče konečky prstů ze sezóny 2002/2003. „Z výrazu na mé tváři jste si mohli všimnout velké úlevy, když šel míč mimo tři tyče.“

O jeho oblíbeném zákroku víme, a co takhle jeho nejdůležitější zápas, respektive výsledek. Pro Cudiciniho je to zápas s Liverpoolem, když se bojovalo o příčku zajišťující předkolo Ligy Mistrů – to bylo ještě úspěšné. V paměti mu však uvízla i nešťastná remíza s Monakem, která tak zabránila Chelsea zahrát si finále nejprestižnější evropské klubové soutěže.

Léto 2004 však znamenalo velký zvrat. Na lavičku usedl José Mourinho a do brány se postavil Petr Čech.

„Věřil jsem, že jedničkou zůstanu. Ale to léto se konalo Mistrovství Evropy a já prožil vůbec nejdelší pauzu. Jakmile začala sezóna, musel jsem se dávat fyzicky opět dohromady a tím jsem ztratil čas. Příprava na nový ročník mi nijak nevyšla, naopak Petr ohromil. Manažer mu dal místo jedničky pro úvodní zápas s Manchesterem United, což mě docela šokovalo. Petrovi to poté vycházelo, zasloužil si být v týmu. Je to nejlepší brankář na světě,“ pokračoval Ital.

Navzdory ztracené pozici prvního gólmana se Cudicini nikam nestěhoval a zůstal v Chelsea.

„Fanoušci jsou jedním z největších důvodů. Samozřejmě to bylo na začátku velmi složité sedět každý zápas na lavičce, ale jakmile jsem dostal šanci, fanoušci mi pomohli a dodali sebedůvěru. A když se objevím v bráně a slyším je za svými zády, vyvolávající mé jméno, cítím i po devíti letech chvění, nádherné pocity.“