Grant: Analýza začíná

Chelsea byla za poslední léta poměrně zvyklá vyhrávat finálové zápasy, stejně tak, jako porážet Tottenham. O to víc tahle porážka bolí. Avram Grant ihned přislíbil, že celý zápas pečlivě zanalyzuje a do zbytku sezóny bude nadále hledět s optimismem. Také trvá na tom, že Tottenham nebyl s to, vytvořit si kloudnou šanci, dokud se mu nepodařilo skórovat. Zklamáním číslo jedna je pro Chelsea způsob, jakým se rivalové z Londýna dokázali vrátit do hry.

„Nezačali jsme zrovna dvakrát skvěle, ale poté co jsme dali gól, až do druhé půle, kdy došlo k vyrovnání, Tottenham se stěží dostal do šance. Pak přišla penalta a Tottenham byl zpátky ve hře. Podle mě byla ona penalta uspěchaným rozhodnutím. Ne pokaždé, když se dotknete rukou míče, je to na penaltu. Zkuste se nad tím zamyslet.“

Tento verdikt rozhodčího přirovnal Grant k situaci, kdy byl odpískán konec zápasu, ale Salomon Kalou bežel po přihrávce Johna Terryho sám na bránu.

„Bohužel, čas nemůžeme vrátit zpátky. Prohráli jsme finále, to je teď to hlavní.“

Zápas šel tedy za stavu 1:1 do prodloužení, davy diváků v modrém po chvíli rozesmutnil Jonathan Woodgate a jeho hlavička z volného kopu, kterou upravil skóre na konečných 2:1. Ukončil tím sérii 52 zápasů, ve kterých Chelsea neztratila vedení. Spurs jsou prvním týmem, který dokázal zvrátit stav hry s Chelsea od listopadu 2006. Grant ovšem odmítá ukazovat na jednotlivce a dávat jim vinu za chyby v defenzivě v rozhodujícím momentě.

„Ve fotbale se vždycky objeví individuální chyby. Ale my jsme tým a jako tým vyhráváme i prohráváme. Hru si společně rozebereme a uvidíme, co mohlo být lepší. Bylo to poprvé, co spolu hráli Anelka a Drogba. Myslím, že z nich bude báječná dvojice, ale včera to pro ně bylo na poprvé docela těžké. Snažili se ze sebe vydat to nejlepší. Anelku bych rád viděl víc na křídle, protože je to kreativní hráč a v pravou chvíli umí přejít do útoku. Občas to hezky zafungovalo.“

Grant si také přál, aby Chelsea hrála úplně opačně než preferuje – na dlouhé přihrávky.

"Bylo to v posledních patnácti minutách hry. Když jsme měli tolik útočníků, třeba by z těch přihrávek něco vzniklo. Hráči mívají pocit, že je takhle mohou být výpady nebezpečnější, leč náš styl to není. Ale když zrovna prohráváte 1:2, dá se to pochopit.“

S hlavou stále hrdě vztyčenou Grant odmítá přijmout, že nejlepší šance k zisku trofeje je pryč.

„Stále pokračujeme ve třech dalších soutěžích. Dostat se do finále nebylo jednoduché, měli jsme k dispozici málo hráčů. Takže je dobré, že jsme se dostali až do finále, ovšem to že jsme prohráli, už moc dobré není. V dalších soutěžích se budeme snažit o co nejlepší výsledek.“