Rozhovor s Bellettim

Pravý obránce se k týmu Blues připojil na konci srpna a stihl už fanouškům ukázat jedno známé pořekadlo – ‚Nejlepší obrana je útok‘. Na hřišti je možné ho spatřit na naší půlce, kdy si plní svoje povinnosti, nebo na polovině soupeře, kdy z pravé strany posílá jeden ze svých centrů nebo jde i do zakončení.

Na tuto roli je sám hráč zvyklý, jak potvrdil: „U brazilských pravých beků je normální, že často chodí dopředu. Naskytne – li se prostor, jdeme pomoct útoku. V Chelsea toto funguje skvěle. Jakmile se rozhodnu jít vpřed, Shaun nebo Joe zůstanou a prozatím mě nahradí. V Barceloně to takto nechodilo, tam se vždy jen útočilo. Tady se mohu spolehnout na spoluhráče a zaútočit si.“

Tuto možnost se po hřišti potulovat si Juliano vychutnává. To, že útočit mu není cizí, ukázal v zápase s Wiganem, kdy podnikl sólo přes půl hřiště a nechytatelnou střelou zvýšil vedení Blues na 2:0.

Belletti se po Alexovi stal druhou letní brazilskou posilou. Svým spoluhráčům je vděčný za pomoc, kterou mu poskytli, aby se zžil se zcela novým prostředím. Zvláště vděčný je pak portugalsky mluvícím fotbalistům. „Není jednoduché přijít do nové země, nikomu nerozumíte. Hilario, Paulo i Ricardo mi strašně moc pomáhají. Vážně to není snadné. Když jsem přišel do Chelsea, myslel jsem, že to bude lehčí, ale je to složité, ačkoli mi spoluhráčí denně pomáhají, abych se cítil fajn.“

Bellettiho v Anglii nečekala jen Chelsea, ale i jeho rodina a byl potěšen, že se k nim mohl na Vánoce připojit. Moc dlouho si spolu ovšem neužijí, Anglie pro to nemá pochopení. „Je to rozdíl. Když jsem hrál v Brazílii nebo ve Španělsku, vždy jsme měli na svátky volno. Mám tu ale rodinu, své bratry. Je to opět něco nového.“

„Rád hraju. Každý hráč má rád fotbal, ale je nezbytné si na pár dní odpočinout. Tento rok máme na soupisce hodně hráčů a to se teď ukazuje jako velice důležité. Máme soustu zraněných včetně Johna a Didiera, ale Avram má stále z čeho vybírat.“

Na pozici pravého beka může Avram Grant využít služeb Paula Ferreiry nebo právě Juliana Bellettiho, který prodělal operaci kotníku. Nicméně nás čeká bitva mezi portugalsky mluvícími hráči o tuto pozici, z čehož má Belletti radost, zároveň si ale uvědomuje, že bude obtížné získat svou pozici zpět.

„Vycházíme spolu dobře,“ usmívá se Brazilec. „Nikdy jsem neměl problém s někým, s kým jsem se pral o post. V Barceloně jsme byli také dva – Zambrotta – a bylo to podobné. Je to přátelské soupeření a to je normální.“

„Když jsem ale přišel do Chelsea, Mourinho mi hodně věřil. Po mém přestupu jsme spolu mluvili a řekl mi: ‚Bez starostí, hraješ zde a hraješ dobře, vím to a věřím ti.‘ Důvěra je pro hráče důležitá, já sám si věřím.“

Pro nového hráče není jen důležité cítit se spokojeně uvnitř sebe a doma se spoluhráči, ale také na hřišti, kde k tomu přispívají i fanoušci. Zatím je Juliano ohromen vším, co už na Stamford Bridge od nich viděl – jako posila z klubu, který se může pyšnit jedním z největších a nejslavnějších stadionů v Evropě. To ukazuje, že i tolikrát kritizovaní fanoušci Chelsea si umí pořádně zakřičet a zafandit.

„Je to jiné, změna k lepšímu. V Barceloně byli lidé takoví klidnější, ani moc nezpívali. Toto tady se mi líbí mnohem víc, fanoušci jsou dvanáctým hráčem týmu. Je to moc, moc pěkné.“

Zatímco je Belletti v Londýně spokojen, na Barcelonu vzpomíná s lehkým úsměvem. Hlavním důvodem je gól, kterým se zapsal v Barceloně do dějin. Gól, který vstřelil ve finále Ligy Mistrů 2006 proti Arsenalu.

„S Brazílií jsem v roce 2002 vyhrál Mistrovství světa, ale to si nikdo nepamatuje,“ směje se Juliano. "Lidé stále mluví o tom gólu, protože padl do sítě Arsenalu. Ten rok v Lize Mistrů se mi povedl. Zahrál jsem si ve čtvrtfinále i semifinále, jen ve finále jsem začal na lavičce. Ani jsem už nedoufal, že bych se mohl podívat na hřiště. Začínáte – li jako pravý obránce mezi náhradníky, myslíte, že svou šanci nedostanete, navíc se pak Arsenal dostal do vedení. Pak si mě zavolal Frank Rijkaard a řekl mi: ‚Půjdeš hrát, snaž se ze sebe vydat to nejlepší, dobře nahrávej a centruj‘.

„A pak jsem skóroval. Ten gól mi změnil život, zapsal jsem se do historie Barcelony, jsem tam teď jako hrdina. Z mé pozice se to ještě nikdy nestalo, skvělý pocit. Lidé v Barceloně mi pořád děkovali a říkali, že to byl nejlepší den v jejich životě.“

Byl to zcela jistě lepší ročník než ten předchozí, kdy si v prvním utkání osmifinále vstřelil vlastní branku a pomohl tak Chelsea k postupu.

V roce 2002 získal s Brazílií titul mistrů světa. Ovšem v té době působil na postu pravého obránce legendární Cafu. Belletti si tak finále odseděl, do semifinále se podíval jen na pár minut. Na svém kontě má 23 reprezentačních startů a 2 góly. Tvrdí ale, že stále je schopen pro reprezentaci nějakou tu práci udělat.

„Nyní je to velice obtížné, protože Dunga změnil styl. Povolává mladé hráče, jen Edmilson a ještě někdo tam stále jsou. Podle mě to je dobrý krok, ale hráči jako Ronaldinho a Roberto Carlos jsou fotbalisté, kteří hrát umí, a nemají Dungovu důvěru. Ronaldinho je většinou na lavičce, stejně jako v Barceloně.“

„Nepřemýšlel jsem moc nad návratem do reprezentace, ale jestliže mě Dunga povolá, půjdu, žádný problém.“

Bellettiho pro teď uspokojí být zpět v základní sestavě Chelsea. Potulovat se na pravé straně a snažit se překřičet všechen ten hluk na Stamford Bridge.