Co nám přinesl tento týden aneb nebyl to jen Ježíšek

Zranění.

Je to už ohraná písnička. Chelsea není a snad ani nebude kompletní, navíc nám chybí kapitán, což hodně bolí, hlavně vzadu.

Malouda je ještě v nedohlednu, ale popravdě řečeno, nevím, jestli má stále své místo v základu jisté, holt „nic není na stálo“.

Cudicini je out delší dobu a ani by to zas tak moc nevadilo, kdyby se k tomu nepřidalo ještě zranění Petra Čecha. Cudicini by se mohl vrátit už v dohledné době, to samé se ale říká o Čechovi, takže mám strach, aby hráč roku za sezónu 2002 nepřišel, jak se říká, s kytkou po funuse.

Petr Čech si asi nepředstavoval, že operace ramen, prolomení lebky a trhlina ve svalu nebudou jeho poslední bolístky letos. Lékaři sice dali jasně najevo, že zranění není vážné, to však nic nemění na tom, že je to opět jeden zápas bez Čechína a hlavně, je to jeden z mnoha, kdy Chelsea nebude ani zdaleka kompletní. Na druhou stranu, musíme přiznat, že mohlo být i hůř.

John Terry bude mimo hru ještě pět týdnů, což znamená, že pokud se zraní někdo z dvojice Alex – Carvalho, musíme postavit do zápasu Ben Haima. I přestože mám tohohle Izraelce rád, musím říct, že nedosahuje ani náhodu kvalit, které bychom potřebovali. Terry také chybí jako organizátor zadních vrátek. Carvalho sice zkušenosti má, ale v posledních zápasech nebyl úplně bezchybný a taky nemá v týmu takovou autoritu jako Terry. Ještěže máme Lampse.

Ballack sice už nepatří mezi zraněné, ale nad jeho startem visí otazník. Zápas proti „Reds“ sice zvládl, ale v minulém zápase nenastoupil, a proto se uvidí, jak na tom bude. Jasné je jen jedno, v případě potřeby, je schopen nastoupit a podle mého se může stát, že bude nejlepším mužem na hřišti.

Drogba chybí, to víme. Bude chybět, to také víme. Nevím, co dodat, bez něj je útok Chelsea slabší a to všichni cítíme, a proto se nemůžu dočkat doby, kdy se k nám opět připojí (a proto nechci ani pomyslet na African Cup).

Přestupy.

Už jsme vás o několika přestupních „drbech“ informovali. Franco Di Santo je velká budoucnost světového fotbalu, a proto chválím Chelsea, že konečně „ rozhodila sítě „ a zajímá se o mladého a tvárného hráče. Sice stále nejsme takovou „scoutingovou“ velmocí jako třeba Arsenal, ale i tak je to krok kupředu. Osmnáctiletý hráč je opravdu dobrý a po dlouhé době se snaží Chelsea o „nehotového“ hráče. Jen tak dál. Sice ještě není ruka v rukávu, ale i tak smekám.

Další na seznamu je Anelka, hráč který velmi nápadně připomíná Henryho a to jak vzhledově, tak taky svými kvalitami. Anelka by se Chelsea velmi hodil v případě, že by Ševčenko vypadl ze hry a Claudio by nebyl právě v optimální formě (těžko porovnávat Anelku s Pizarrem). Každopádně se čeká velký hon na Anelku.

Liga Mistrů.

Tak a máme vylosováno. Chelsea měla opět obrovské štěstí, dostala nejlehčího možného soupeře a navíc začíná venku, což je jasná jízdenka do další fáze turnaje. Jen abychom ji v březnu nezapomněli doma a vlak nám neujel.

Arsenal i Liverpool čekají týmy, které se už delší dobu řadí do klenotnictví světového fotbalu. Olympiakos je ale oproti nim trpaslík, který by nás mohl potrápit doma, ale venku by už neměl kousat. Důležité bude nepodcenit ani jeden zápas a vykročit směr Rusko.

Výsledky.

Zápas s Gunners máme za sebou už dávno a papíru už o tomto zápase bylo popsáno až moc.

Minulý zápas se Chelsea nepovedl, byla až na některé Lampsovy pokusy neškodná a nebýt Petra Čecha a později Hilária kdoví, jak by to s námi dopadlo. Ale čert to vem, hlavně že máme tři body a boj o titul je stále otevřený. Nejvíce mě však zamrzely poslední minuty, kdy měla Chelsea 4 rohové kopy a všechny rozehrála nakrátko a držela míč u praporku, což se mi zdálo jako zbytečné a uvažoval jsem, jestli to má nejlepší tým na světě zapotřebí.

Co nás však může těšit je to, že Chelsea opět vládne královskou obranou a to i přestože se nám právě rozpadla. Ukazuje se, že umíme skvěle bránit a vrací se doby Josého Mourinha, kdy Chelsea vládla světu hlavně díky své vybroušené obraně. Ono stále platí, pokud chcete vidět krásný fotbal, jeďte do Španělska, pokud chcete vidět spoustu gólů, jeďte do Německa, ale pokud chcete vidět řízný fotbálek a spoustu tvrdých akcí, navštivte Stamford Bridge. Nemyslete si prosím, že neuznávám kvality Avrama Granta a že nevidím co udělal, já jenom konstatuji, že nám neustále něco chybí, to však neznamená, že nejsme něčím výjimeční.

PS: pro všechny z Opavy. 14:00 BULY SPORT. Fandíme Chelsea.