Chelsea vychýlená z osy

Při klepání kapra, kterého stejně nejím, mě napadla zajímavá myšlenka. V duchu jsem totiž byla u svého milovaného klubu a Premiership. Každý trenér i každý tým, když nevyhraje nějaký pohár, vymlouvá se vždy jen na jednu věc – zranění.

Věřím, že 90% z Vás hraje fotbal. Ať už za Spartu nebo za Horní Dolní, na tom nesejde. Můj kamarád, hrající v Anglii přišel z prvního tréninku naprosto udivený. Jeho starší spoluhráč do něho tak šíleně zajel, že mu pochroumal kotník na tři týdny. Od té doby se tréninků dost obává.

Anglie je tvrdá a nikdo se tam s Vámi nemazlí. Abych se ale dostala zpátky k původní myšlence (to mi dělá někdy dost problémy, za ty léta víte sami nejlépe). Pro hráče je po zranění největším blokem dostat se zpátky do hry a nebát se.

Naprosto neochvějným pilířem našeho týmu je člověk, kterého bych si radši dala k večeři, než aby přestoupil (většinu času je autor vegetarián – pozn. red.).  John Terry učaroval srdce všech a zdál se býti nezlomným. Avšak, přišlo zranění první a s ním se hned sesypala závora.

Najednou se Terry zdá být křehkým jako Nastěnka (strýček Roman promine). Jeho roli převzal Lampard, ale přiznejte si sami. Není to ono, John je nenahraditelný, jeho častá absence trápí naší třídní knihu i srdce Anglie. Kapitána potřebuje každý…

Zlom našeho týmu při neúčasti Terryho je viditelná. Díky bohu, že teď se aspoň vrátil Carvalho. Ten zkrotí všechny…

Záloha ještě jakžtakž drží, ale velký skok je v útoku. Didier Drogba sice hlásil, že chce pryč, ale ještě stále se musí snažit za Chelsea. Největší útočná hrozba a i psychická výhoda je stále znát…

Jistě, máme Ševčenka, jenže o tom si lhát nebudeme a holt Salomon ještě takové jméno nemá. Nejde ani tak o Drogbu, jako spíše o to, že soupeř ví, že ho nemáme. Tudíž cítí naši slabost a dostává se na koně.

Naopak když takový mladičký Kalou ví, že má vedle sebe Drogbu a tudíž ne takovou zodpovědnost zavěsit jako vedle nenabroušeného (čtenář si všimne, jak se autor šikovně vyhnul přídavnému jménu tupý – pozn. red.) Shevy, sám se jako budoucí reprezentant Cote D´Ivoire pouští do útočných parádiček a není tolik zkostnatělý.

Stejně tak to je, když nám chybí v obraně Terry. Útočník cizího družstva si pomyslí, že obrana je oslabena a má více energie. Naše družstvo je oslabeno vědomím, že nemá Terryho a defenzivní část hry jde do kytek. Nakonec zachraňuje hysterický Carvalho, který vypadá, že mu brzy praskne žilka…

Naopak vepředu si věří obrana soupeře, protože Chelsea přece nemá Drogbu! Naši chlapci jsou zkostnatělí, protože nesou svou úlohu na vychrtlých bedrech a útok se může odporoučet.

Pak už zbývá jen záloha, kde je pubescentní Mikel, který má spoustu starostí sám se sebou natož se ještě zatěžovat míčem, Essien, který neví jestli je teda hodný nebo zlý a Lampard, který… No prostě Lampard.

Hlavní čtyřka vítězného sezóny druhého ročníku ruské Chelsea tedy vypadla. Blues vypadli ze své hlavní osy. Záleží jen na Grantovi, jestliže ji jako správný matematik zařadí zpátky do soustavy souřadnic.