Hlavní rozdíl mezi United a Chelsea

V minulých dvou sezonách měla Chelsea pestrou paletu útočných akcí, a? to byly výborně propracované brejky, které zdobila přímočarost krajních záložníků, nebo postupný útok středem pole, kde operoval Frank Lampard a dvojice štítových záložníků Makelele s Essienem, kteří výborně pomáhali defenzivě mužstva, nebo když bylo nejhůře, tak se dal nakopnout míč na vysoké věže, jako Drogba, Crespo popřípadě Gudjohnsen.

Mourinho však před touto sezonou zcela překopal útočnou tvář mužstva, určil si devítku nedotknutelných, mezi které mimochodem patří Makelele, Essien, Lampard, Ballack, Terry, Carvalho, A. Cole, Drogba a brankářská jednička Čech a nutný fotbal v hvězdném podání mohl začít. Ve středu pole si často překážejí Ballack s Lampardem, kde prvně jmenovaný po většinu utkání působí laxním dojmem. Takhle by se daly najít i jiné dvojičky, kterých je na svých místech škoda (A. Cole – Bridge atd.)

Když to podtrhneme a sečteme v kádru Chelsea připadají na každou pozici minimálně dva kvalitní hráči, kteří by byli v jiných týmech hvězdami. Není proto divu, že této situace využívají anglické média a přenáší na tým obrovský tlak pomocí pouhých spekulací o odchodu nespokojených hráčů nebo samotného Mourinha, který má nůž na krku.

Situace v týmu anglického lídra je rozdílná. V týmu je jedenáct hráčů, kteří hrají v základní sestavě a dalších asi šest hráčů, kteří lačně čekají na svou šanci a jsou neustále připraveni naskočit do hry a obětavě zastoupit zraněného kolegu. Trenér Ferguson navíc dopřává svým oporám čas od času odpočinek. V týmu mají velkou úlohu odchovanci, leč většina z nich už má nejlepší léta za sebou, přesto dokáží jezdit neustále pozadku.

Je sice pravda, že za Chelsea nastupuje například John Terry, který je srdcařem tělem a duší, ale od hráčů jako Michael Ballack nebo Jon Obi Mikel se to očekávat nedá. Další hráči, kteří nastupuj jen sporadicky jsou zcela z formy a očekávat od nich, že v důležitém utkání během rozhodujících dvaceti minut spací mužstvo, je velmi nepravděpodobné.

S letošní sezonou je spojováno i spousta štěstí v podání Manchesteru United a kopec smůly pro Chelsea. Ale uvědomme si, že dva roky šlo všechno jako v pohádce a že jiné týmy měly zraněné hráče nebo dostávaly neš?astné branky a nás to vůbec nezajímalo. A navíc i my jsme letos zachraňovali body v závěrečných minutách, jako například v dvojutkání s Wiganem nebo proti Evertonu.

Mourinho se ve svém nedávném rozhovoru zmiňoval i o teatrálních pádech Cristiana Ronalda, který například nastartoval Manchester k výhře nad silným a v poslední době výborně hrajícím Tottenhamem. Ale zejména Arjen Robben nebo v minulých sezonách Didier Drogba si jsou v tomto s Ronaldem rovni.

Jaká je tedy hlavní letošní rozdíl mezi těmito dvěmi týmy? Na tuto otázku neexistuje zcela jednoznačná odpověď a jak již jsem na začátku naznačil mnoho z Vás bude trvat na pořád dokola omílaném neštěstí se zraněnými hráči. Ale když se podíváme na včerejší utkání Manchesteru United, kdy chyběli Silvestre, Evra, Scholes, Saha, van der Sar, Fletcher, nebo Solskjaer, navíc po jedenácti minutách se zranil Neville a jediný náhradník pro ofenzívu byl jeden rok bez fotbalu a United si přesto lehce poradili s pátým týmem tabulky.

Je proto až s podivem, že někoho neustále baví pořád dokola upozorňovat na tuto myšlenku. Je sice pravda, že když se do hry vrátili Čech a Terry, tak se The Blues vrátili zpět na vítěznou notu a obrana je opět neprůstřelná, jak tomu bylo v minulých letech, ale na druhou stranou má Manchester United nyní taktéž spoustu zraněných hráčů, ale dokáže se s jejich absencí vyrovnat a v tom je také ten hlavní rozdíl.

Když se podíváme kritickým okem na jednotlivé výkony Chelsea, tak můžeme zjistit, že tuto hvězdnou squadru často dokážou přehrát i týmy z daleko horším kádrem. V tomto systému jsou tedy smolné výkony hráčů z lavičky vidět daleko více. Hra Chelsea je závislá na výkonu individualit a když se někdo zraní a má ho nahradit hráč z lavičky je jasné, že se mu to nemůže podařit. Většinou jsou tito hráči z formy, nemají zápasový rytmus a po jedné chybě se musí poroučet a na zkoušku nastupuje další.

Kdežto Manchester United nastupuje do utkání s velkým sebevědomím a snaží se během prvních minut soupeře dostat do kolen. Tak jako se mu to povedlo ve včerejším utkání proti Boltonu (25. minuta 3–0) nebo v rámci FA Cupu proti Readingu (6. minuta 3–0), v dalším kole Premier League s Aston Villou (13. minuta 2–0) s Portsmouthem, Fulhamem a tak bychom se mohli dostat i k dalším podobným utkáním.

Manchester praktikuje ofenzivní fotbal, kde se tolik nehledí na výkon obrany, která je i tak v letošní sezoně spolehlivá, ale především na útočnou část projevu mužstva, což naznačuje i počet střelených branek, který se zastavil zatím na čísle 70. Je proto daleko lepší nastoupit do utkání a i nepovedený výkon zakrýt svou bojovností a běhavostí.

Možná se Vám tento úhel pohledu na celou věc nebude zamlouvat a můžete si myslet, že to ani nemohl napsat fanoušek Chelsea, ale stačí se pouze na celou situaci podívat i trochu jinak. A chtěl bych Vás poprosit, jestli máte k článku nějaké výhrady, tak prosím konstruktivní debatu.