Paráda? Ani omylem...

Chelsea dnes utekla hrobníkovi jménem Tottenham z lopaty a v FA Cupu ještě živí naději na úspěch. Ale říkat o dnešním zápase, že to byl skvělý výkon z naší strany a že jsme převedli pravého týmového ducha? To je dost přehnané…

Názor redaktora

Právě Anglický pohár je soutěž, od které si fanoušci Blues teď slibovali asi nejvíc. Carling Cup už jsme vyhráli, v lize řádí United a cesta do finále Champions League bude ještě dlouhá a trnitá. A tak jsme si říkali: hrajeme doma, FA Cup musíme vyhrát, Spurs si odvezou nakládačku. A ejhle…

Všechny tři góly byly fatální kolapsy obrany, respektive jednotlivých obránců – hlavně Essien si vybral opravdu smolný den. Ano, kdyby tam byl býval Terry, nějaké brance by nejspíš zabránil. Ale je tohle výmluva? Tottenhamu chyběl Robinson, King, Jenas, Assou-Ekotto a Robbie Keane.

Kdo si myslí, že Chelsea je poslední dobou ve výtečné formě, dnes dostal nepěknou odpověď. Je sice hezké, že ve druhém poločase jsme se dokázali trochu rozehrát a nakonec vstřelit alespoň potřebné dva góly, ale k čemu nám to je, když celý první poločas spíme? Kdyby to byla liga, tak to jsou dva body ztracené po zbytečných chybách. Takhle z toho máme zápas navíc v už tak dost nabitém kalendáři.

Chelsea v posledních zápasech působí dost staticky, osvědčená taktika rychlých protiútoků z posledních let je pryč. Nemůžu si pomoct, ale příchod Ballacka a Ševčenka naši hru až ‘nechutně‘ zpomalil. Místo rychlého pasu na křídlo si to teď radši posouvají záložníci v uctivé vzdálenosti od cizí branky a pokud s tím něco neudělá Drogba nebo Lampard, jsme dost často úplně bezzubí.

Jen si to tak vezměte – všechny vyložené šance (tím se myslí opravdu vyložené) ze zápasů s Portsmouthem, Portem i Tottenhamem by se daly pomalu spočítat na prstech jedné ruky. Je sice hezké, že to málo, co máme, dokážeme proměnit, ale diváci na Stamford Bridge by asi chtěli něco víc. Dnešní zápas se Spurs byl hodně povedený proto, že Chelsea už potom musela vsadit všechno na útok, ale – kolik že jsme měli těch tutovek my? Až příště proti nám bude stát zkušenější a odpočinutější mužstvo než Kohouti, nemůžeme očekávat, že si nechá takový náskok jen tak utéct. A pak se teprv dostaví to hořké zklamání.

Chelsea je stále druhá, protože se z nedobře rozehraných zápasů dokáže často vrátit do hry. Ale protože se do takových situací vůbec dostává, není ani první. Mourinho a jeho parta už se radši soustředí na poháry, kde cítí větší šanci na úspěch. Věřím, že alespoň ještě jeden z pohárů vyhrát dokážeme. Ale ne s výkony z posledních dvou prvních poločasů. Protože čím dál půjdeme, tím víc za ně budeme trestáni.

Komentáře

reklama
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.