FC Porto 1:1 FC Chelsea London

Vlastně všechno se přihodilo v první dvacetiminutovce. Celý modrý stadion byl natěšený na rychlý a útočný fotbal, a toho se tedy opravdu nedočkal. Schválně, kolikrát jste vy sami u televize doma zívli, kolikrát jste přepnuli na jiný kanál nebo odešli na záchod? Asi jsme zápas přecenili…

Mourinho asi poslal to nejlepší, ale nutno podotknouti, že původně ani jednoho křídelníka. Po sedmi minutách se zmrzačil John Terry. Jakoby už těch zranění letos neměl dost. Terry byl ošetřován za postranní čárou a každé londýnské modré srdce doufalo, že se na trávník vrátí. Avšak! Boží odplata za Mourinhovu aroganci byla dokonána ve dvanácté minutě, kdy jsme dostali gól…

Meireles využil špatné hlavičky Makeleleho a zakončil do naší brány. Holt ten Terry tam chyběl no… Na základě toho Mourinho poslal na hřiště Arjena Robbena, protože věděl, že musí náskok co nejdříve stáhnout. Měl š?astnou ruku. Robben totiž už v šestnácté minutě přihrál Ševčenkovi na gól. A to gólová euforie vybuchla naposled…

Pak se tam oba dva týmy tak pozoruhodně ploužily a začalo se hrát na kdyby… Kdyby Drogba nezvedl přímý volný kop, byl by to druhý gól…Kdyby Quaresma netrefil konstrukci branky, byl by to druhý gól… Na to je pozdě, ale dá se říci, že po ošidné počáteční dvanáctiminutovce jsme to zvládli vcelku s přehledem a na Stamford Bridge nemusíme hrát v takovém presu.