Prodeje Chelsea

Největší zděšení vyvolala skutečnost, že několik z nejzřetelněji přebytečných veteránů klubu – Hakim Ziyech, Kalidou Koulibaly a Edouard Mendy – zřejmě zamíří do Saúdské Arábie, což vedlo k novému zkoumání povahy vztahů mezi veřejným investičním fondem (PIF) a většinovým vlastníkem Chelsea, společností Clearlake Capital.

Jak tento týden podrobně popsal Matt Slater v listu The Athletic (doporučuji přečíst si tento článek, kde je to podrobně vysvětleno), PIF je jedním z velkého počtu institucionálních investorů, kteří vložili peníze do fondů společnosti Clearlake. Je však důležité poznamenat, že kalifornská soukromá investiční společnost opakovaně popřela, že by se na loňském převzetí Chelsea podílely saúdské peníze, a Premier League tehdy prověřila nastupující vlastnickou skupinu klubu kvůli možnému střetu zájmů.

Nic z výše uvedeného příliš nezabránilo reptání konkurenčních klubů, že PIF zřejmě dělá svým obchodním partnerům velmi vhodně načasovanou laskavost tím, že platí přestupové poplatky za vyvedení vysoce vydělávajících starších fotbalistů z účtů Chelsea – to vše na konci sezóny obrovských přestupových výdajů a katastrofálních výkonů v Premier League, které vyvolaly vážné otázky ohledně schopnosti klubu zachovat soulad s finanční fair play (FFP).

Tato konkrétní konspirační teorie však ignoruje jednu důležitou skutečnost: žádná z navrhovaných převodních transakcí, které vyvolaly tak vášnivou konverzaci o integritě fotbalového finančního systému, nepomůže Chelsea kompenzovat její masivní nábor v účtech 2022–23.

Kluby, které dělají zdaleka nejvíc pro to, aby pomohly Toddu Boehlymu a Clearlake z případné díry FFP, sídlí v Anglii, nikoli v Saúdské Arábii.

Finanční potřeba Chelsea získat v létě peníze z prodeje hráčů byla dobře zdokumentována. Přesněji řečeno, The Athletic v dubnu informoval, že 30. červen bude na Stamford Bridge fungovat jako jakýsi přestupní termín, protože je to konečný bod pro případný prodej hráčů, který má být zahrnut do letošních účetních knih.

To se však týká pouze domácích přestupů, protože letní přestupové okno Premier League se otevřelo 14. června. Většina ostatních velkých evropských lig se oficiálně otevírá pro obchodování s hráči až 1. července. Totéž platí pro saúdskou Pro League, což znamená, že případné přestupy hráčů Chelsea do jednoho ze čtyř klubů vlastněných PIF v Rijádu nebo Džiddě nemohou být z pohledu FIFA formálně dokončeny dříve než na začátku příštího měsíce.

Veškeré peníze získané prodejem Ziyecha, Koulibalyho a Mendyho do saúdských klubů proto půjdou na účty Chelsea v letech 2023–24. Je zřejmé, že to – spolu s vyřazením těchto tří významných platů ze mzdového účtu – bude pro Boehlyho a Clearlake stále znatelným dlouhodobým přínosem, zejména při absenci příjmů z evropského fotbalu v příští sezóně.

Finanční kontroly Premier League i UEFA jsou také hodnoceny na základě tříletého monitorovacího období; tyto tržby pomohou při budoucích výpočtech v souladu s předpisy.

Neřeší však naléhavější potřebu FFP kompenzovat amortizovaný závazek více než 500 milionů liber (636,9 milionu USD) v počátečních přestupových poplatcích za poslední dvě okna. Vlastníci Chelsea za to mohou poděkovat Arsenalu a Manchesteru City, kteří se dohodli, že za Kaie Havertze a Matea Kovačiče dohromady zaplatí garantovaných 87 milionů liber (110,9 milionu Kč) a dalších 8 milionů liber v případných doplatcích.

Rozhodnutí prodat Havertze soupeři z Premier League není bez rizika vzhledem k jeho věku a potenciálu. Bylo to však finančně naprosto smyslné rozhodnutí.
Získat až 65 milionů liber po třech převážně neuspokojivých letech je významným vyjednávacím úspěchem, zejména proto, že není jasné, proti komu Arsenal nabízel; o německého internacionála se zajímaly také Real Madrid a Bayern Mnichov, ale rychle se vymanily z požadované ceny Chelsea.

Nabídka City ve výši 25 milionů liber za Kovačiče je v podstatě v souladu s tím, co by se dalo očekávat od 29letého internacionála, kterému zbývá jeden rok do konce smlouvy. Ani on, ani Havertz neměli zájem znovu se zavázat Chelsea za podmínek, které si přáli Boehly a Clearlake (nižší základní platy s většími pobídkami na základě výkonnosti), a trhy pro oba hráče budou po tomto létě pravděpodobně méně příznivé.

Pro Chelsea je důležité, že Arsenal i City se rozhodly jednání nezpomalovat a snažily se zvýšit svůj vliv, protože se kalendář blížil k 30. červnu.
Dokončením těchto dohod nyní značně posílili Boehlyho a Clearlake, pokud jde o další možné domácí prodeje ve zbytku tohoto měsíce -stále se čeká jak dopadne vytoužený přestup Masona Mounta do Manchesteru United.

Přesto jsou to právě saúdské obchody, které budou i nadále přitahovat největší pozornost Chelsea. Moderátor Sky Sports Gary Neville dokonce vyzval Premier League, aby zastavila všechny prodeje hráčů do saúdské profesionální ligy, aby bylo možné posoudit, zda navrhované přestupy představují spravedlivou tržní hodnotu, a nakonec „aby se zajistilo, že nebude poškozena integrita hry“.

Jak Premier League, tak FIFA již mají zavedené procesy, které tímto způsobem monitorují přestupy, ale samotný pojem tržní hodnoty hráče je ve své podstatě subjektivní a velmi proměnlivý. Pokud není ve smlouvě definována výkupní nebo uvolňovací klauzule, přestupová částka je nejčastěji určitým kompromisem mezi protichůdnými hodnotami kupujícího a prodávajícího klu­bu.

Ve většině případů má hráč takovou hodnotu, jakou je za něj kupující klub ochoten zaplatit; když Chelsea loni v létě vyložila na stůl 62 milionů liber za Marca Cucurellu z Brightonu, nikdo anonymně ani jinak nevolal po „spravedlivém tržním šetření“, přestože byl tento obchod v okamžiku svého oznámení všeobecně považován za nehorázně přeplacený.

Existují reálné důvody, proč by Koulibaly, Ziyech a Mendy mohli být považováni za obzvláště cenné pro saúdské kluby vlastněné PIF Pro League.

Tato první vlna náboru saúdských klubů se obecně zaměřila na starší, vysoce postavené mezinárodní hvězdy, které jsou buď volnými hráči, nebo jsou považovány za snadno dosažitelné ze svých současných klubů. Není překvapením, že Chelsea se svým směšně nafouklým kádrem disponuje neúměrným počtem hráčů, kteří těmto požadavkům vyhovují.

Opožděné obavy fotbalového prostředí, že obrovské utrácení PIF naruší přestupový trh, jsou oprávněné; nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo zpomalit, a přestupové okno saúdské profesionální ligy se uzavře až 20. září, což může klubům v hlavních evropských ligách způsobit obrovské potíže téměř tři týdny po jejich vlastních termínech pro dokončení příchozích transakcí.

Skutečně přelomovým aspektem saúdských náborů však byly doposud platy hráčů a odměny agentům, protože PIF se snaží přilákat některá z největších sportovních jmen.

Pouze jeden přestupový poplatek zatím vzbudil pozornost: 47 milionů liber, které Al Hilal zaplatí Wolves za Rubena Nevese. Je možné, že budou následovat další, ale na rozdíl od této oznámené hodnoty, potenciální transakce za Koulibalyho (17 milionů liber), Ziyecha (8 milionů liber) a Mendyho (17 milionů liber) představují pro Chelsea značné ztráty, a to jak z hlediska jejich zbývajících účetních hodnot (odpisy), tak z hlediska cen zaplacených za jejich podpis.

Majitelé Chelsea jsou pevně přesvědčeni, že případné letní přestupy se saúdskými kluby budou „čistě transakční“. Odchod N'Golo Kanteho ze Stamford Bridge na volný přestup také polemizuje s myšlenkou, že PIF a Clearlake pracují v čistém souladu; Chelsea si chtěla francouzského internacionála udržet a učinila mu nabídku, aby zůstal, jenže Al-Ittihad ji výrazně přeplatil.

V konečném důsledku se jedná o přestupy a zúčastnění hráči nejsou pasivními aktéry, jak dal najevo Romelu Lukaku, který zopakoval své přání zůstat v Evropě. Chelsea je zkrátka ve správný čas na správném místě, aby mohla těžit ze snahy Saúdské Arábie o rozvoj domácí ligy, stejně jako tomu bylo v letech 2016 a 2017, kdy bývalá ředitelka klubu Marina Granovskaia vydělala 85 milionů liber prodejem Ramirese a Oscara do klubů čínské Superligy.

Ambice Saúdské Arábie radikálně změnit prostředí klubového fotbalu se zdá být mnohem velkolepější co do rozsahu a mnohem serióznější co do provedení než pokus Číny z druhé poloviny roku 2010.

Soupeři Chelsea by se tímto možná měli zabývat daleko více než důsledky přestupových obchodů, které se odehrávají na Stamford Bridge.