EVERTON 2 - 3 CHELSEA

Na začátku bylo město Liverpool klidné a část občanů se odebírala do Goodison Parku. Ne na piknik, jak Angličané normálně parky využívají, ale na zápas, který měl předem svého favorita. Chelsea přijela a střed města zahalený do modrých barev už se těšil…

Zraněný John Terry usedl pouze za naší lavičku mezi poskoky. Je pravděpodobné, že příště hrát taky nebude, protože celý zápas tam seděl jen v tričku. Takže až si bude Mourinhovi stěžovat, že má rýmu, nikdo se nebude divit… Kapitánskou pásku tedy vyfasoval náhradník Lampard a mohlo se začít. Blues museli obléct druhou variantu dresů (bílá trika a modré kra?asy), která spíše připomínala pyžamo. Obzvláště Essienův výraz napovídal, že nejsme daleko od pravdy. Na trávníku se ale čert rozběhal a byl znovu nejužitečnějším hráčem.

Už od začátku bylo jasné, že taková mizérie jako s Newcastlem to nebude. Everton je totiž klub, který vás rozhýbe, i když nechcete. Ve dvanácté minutě už nás zachraňoval Ashley Cole, kdy před Johnsonem zlikvidoval centr Artety.

O pět minut později už se u mě hlásil infarkt. Boulahrouz křižoval Johnsona, naproti jim vyběhl Hilário, který šel po míči / Johnsonovi, který upadl a míč šel asi pět metrů naší branky. Everton chce penaltu, Mourinho ze svého stanoviště nadává a Moyes za ním běží a naznačuje mu, a? se jde kouknout na televizní záznam. Taková vřava jako spor mezi Wengerem a Pardewem to nebyl, ale José by pro tu facku určitě nešel daleko…

První půle se nesla v duchu otevřených dveří a to konkrétně na naší pravé straně. Osobně fakt netuším, co se Gérémimu stalo, že hrál tak hrozně, ale také druhou půlku už si nezahrál. (Jinak, viděli jste včera Glena jak vymazával Adebayora? Mourinho by ho neměl prodávat, bude se hodit…)

Ve třicáté sedmé minutě mě málem odnesli do márnice. Po Boulahrouzově faulu, kterému se dnešní zápas také příliš „nepovedl“, kope Arteta penaltu a bez problémů ji dává. Khalid totiž v kraji vápna přidržel hráče a rozhodčí nakonec odpískal penaltu, původně ukázal jen na roh. takže prohráváme a tenhle Mourinhův výraz už nikdy nechci vidět. Ke konci poločasu Chelsea stupňovala svůj tlak, ale nic z toho nebylo…

Do druhé půli naskočil Salomon místo Njitapa a bylo poznat, že hráči dostali opravdu sodu. V 49. minutě si Chelsea staví standardní situaci. Je to tak 19 metrů a k míči se staví Lampard. Z druhé strany si ale stoupnul Ballack. Udělal dva tři krůčky a pak napřáhl. A to takovým způsobem, že míč se odrazil od Howarda do tyče a do sítě. Tím začal lov na Everton a hitparáda krásných branek. 1:1.

Chelsea tlačila a nepouštěla domácí k ničemu, jen jednou nám zatopil Arteta z přímého volného kopu. Pak přišla 64. minuta a na mě šly mdloby. Yobo si výtečně naskočil na rohový kop a zvyšuje na 2:1. Everton je zpátky ve hře a Mourinho se může zbláznit vzteky. Devět minut na to, po neslané nemastné hře chelsea, přichází Ševčenko místo uběhaného Robbena a na plac přichází i Wayne Bridge, jako statný obránce místo Khalida.

Wayne předal instrukce napsané na papírku Claudeovi, který ihned začal stavět obranu. Hlavně nechtějte vědět to uspořádání, protože hráči se tam tak mísili, že možná ani sám Mourinho nevěděl, jak se to tam točí.

Osmdesátá první minuta a celá Chelsea proklíná Shevu. Své kličky přetáhl a poté stále držel míč, takže nabíhající Ballack, který chtěl střílet, neměl šanci. Osmdesátá druhá minuta a Kalou posílá z levého rohu zpětnou přihrávku. Balon si bere Lampard, udělá jeden krůček a napřáhne. A to takovým způsobem, že zleva se krásně trefil do pravé šibenice. Š?astný kapitán líbá svůj snubák a přijímá gratulace od spoluhráčů. 2:2!

Takže jsme znovu stáhli náskok domácích a my fanoušci se strachovali, abychom zase gól nedostali. Otěže do svých rukou však plně vzala Chelsea, která Toffees do ničeho nepustila. Ba naopak! Sheva z otočky napálil brankáře a po jeho přihrávce o pár sekund později dal Drogba tyč.

Pak si domácí udělali výlet na naší polovinu a to se jim vlastně stalo osudným. Míč lapil Hilário a jeho výkop zpracoval Andrej. Ten poslal centr na Didiera. Ten si míč zpracoval na prsou a srazil dolů na pravačku a napřáhl. A to takovým způsobem, že šajtlí z 38 metrů (cca) nachytal Howarda a zařídil nám vedení a tři body.

Mourinho vyrazil ze své židle a poskakoval a běžel okolo postranní čáry. Evertonští fanoušci se jen smáli. Není divu, náš trenér jim předvedl pěkné divadlo. Pak už si pro něho došel nějaký chlápek v bundě Fly Emirates a dovedl ho k naší lavičce.

Ševčenko také pokoušel štěstí, ale jak jinak, do sítě míč nezapadl. Když rozhodčí ukončil utkání, všichni hráči Chelsea ječeli štěstím a objímali se. Skoro jakoby vyhráli Ligu Mistrů (spíš byli rádi, že nakonec nedostanou od Josého další sodu.) Na dvě hodiny jsme se přiblížili ManUtd na dva bodíky. Ale to je teď jedno, dneska to bylo opravdu nervydrásající utkání a já doufám, že takových jich bude víc. Samozřejmě s dobrým koncem pro nás.

Vra? se brzy, Joey, potřebujeme tě.
EVERTON – CHELSEA 2:3 (1:0)

Branky: 37. z pen. Arteta, 63. Yobo – 49. vlastní Howard, 81. Lampard, 87. Drogba.

ŽK: 82. Neville – 50. Carvalho.
Diváků: 33.970.
Rozhodčí: M. Halsey

Everton: Howard – Neville, Yobo, Stubbs, Lescott – Osman, Carsley (90. Beattie), Davies, Arteta – Johnson, Anichebe (90. McFadden).

Na lavičce: Wright – Naysmith, Weir, Beattie, McFadden.

Chelsea: Hilário – Geremi (45. Kalou), Boulahrouz (73. Bridge), Carvalho, A.Cole – Essien, Makelele, Ballack, Lampard – Drogba, Robben (73. Ševčenko).

Na lavičce: Hedman – Ševčenko, Bridge, Ferreira, Kalou.