Oko fanouška - Listopad

Chelsea si do začátku listopadu přinesla svou skvělou formu a zvládla prodloužit počet vítězných utkání v řadě na konečné číslo šest v rámci Premier League. Po reprezentační pauze, která následovala nás čekala dvojice obtížných a velmi důležitých utkání, nejprve proti Manchesteru City a poté ve Španělsku proti Valencii. Utkání s Manchesterem ukázalo dvě základní věci. Tou první je, že současný kádr dokáže držet krok i tempo s těmi nejlepšími mužstvy světa. Citizens jsou stále na té nejvyšší úrovní a hrát proti nim vskutku není snadné. Chelsea se však povedlo vstřelit první gól a během zápasu si vytvořila i další opravdu velké šance. Co však na jedné straně například Willian nedokázal proměnit s tím si takový Mahrez nedělal moc těžkou hlavu.

Tím se dostávám ke druhému poznatku, a sice, že tomuto kádru i přes všechny pozitiva chybí zatím výrazné zkušenosti z podobných utkání a také, že se tento tým neobejde bez posílení ve formě těch nejlepších hráčů. To, že nám chybí zkušenosti si myslím celkem jasně dokládá fakt, že Chelsea zatím letos z pěti zápasů s týmy z velké šestky prohrála všech pět (jedno po penaltách). Přestože tým ve všech těchto utkání byla minimálně vyrovnaným soupeřem ani jednou se nepovedlo dotáhnout dobrou práci ke kýženému výsledku.

Christian Pulisic se již evidentně dokázal aklimatizovat a ukazuje, že o jeho pozici do budoucna nemusíme mít přílišné obavy. Dává týmu potřebou kreativitu a rychlost a pokud k sobě bude mít ty správné hráče, může toho ukázat ještě více. Naopak je potřeba opravdu vážně uvažovat nad druhým křídlem. Přestože hraje v letošní sezóně Willian výrazně lépe než loni, zas a znova dokazuje, že to není hráč, který by byl schopen nás táhnout v boji o trofeje. Pokud chceme bojovat v dalších sezónách o titul, je potřeba mít oba kraje útoku vyvážené co se týče kvality a jakési schopnosti přinést týmu přesně to, co potřebuje, když je v nesnázích.

V listopadu jsme zažili jedno naprosto šílené utkání. Myslím si, že málokterý zápas se může atraktivitou rovnat tomu, které viděli fanoušci na Stamford Bridge v zápase proti Ajaxu. Toto utkání jen potvrdilo fakt, že oproti loňskému ročníku, kdy se oči mnohých během utkání nezadržitelně zavíraly, je hra pod taktovkou Franka Lamparda pastva pro fanoušky lačnící po vzruchu. Bohužel to zatím jde i na úkor ne zrovna pevné obrany. Dostat doma čtyři góly od týmu z nizozemské ligy by se stávat nemělo, ač je Ajax skutečně silným týmem. Zápas, který měl úplně všechno, jsme mohli nakonec i dovést k vítěznému konci, ovšem proti byl systém VAR, a tak jsme se museli spokojit s remízou 4:4. Věřím však, že toto utkání zůstane ještě dlouho v paměti všech, kteří jej mohli sledovat.

Zdá se, že nám reprezentační přestávka příliš mnoho pozitivního vlivu nepřinesla. Po prohraném zápase na Etihad totiž následovaly dva velmi neslané nemastné výkony proti Valencii v posledním listopadovém utkání i proti West Hamu. Ukázalo se znovu, jak umí být forma jednotlivců kolísavá. Nejvíce to pak bylo vidět na Jorginhovi a Mountovi. Na obou bylo vidět, co dokáže únava, a jejich výkony v druhé půli listopadu nebyly to, co by tým od nich potřeboval. Jorginho nedokázal s takovou intenzitou rozdávat balóny a v obou posledních zápasech bylo vidět, že naší hře chyběla chvílemi rychlost. Bohužel, co se těchto dvou týče, nemáme momentálně náhradu, která by dokázala zastat jejich úkoly. Barkley se zdá být pomalu odepsaným a u Loftus-Cheeka budeme vlastně vůbec rádi, pokud ho ještě někdy uvidíme na pažitu.

Kdo si naopak stále udržuje formu je dvojice Kovačić – Zouma. Prvně jmenovaný hraje v této sezóně zatím fenomenálně a dokazuje to zápas co zápas, což je naprosto obdivuhodné. Pro mě je momentálně společně s Abrahamem zatím hráčem sezóny a největším překvapením poté, co jsem nebyl zrovna zastánce toho, aby v létě přišel natrvalo. Nerad bych to ale s jeho chválou přehnal, protože podle toho, co jsem vypozoroval, mnou chválení hráči vždy později začali hrát hůř.

Kurt Zouma pokračuje dále ve zvyšování svého sebevědomí a znovu působí jako neprostupná skála v srdci obrany. Troufám si tvrdit, že na něm náš tým v budoucnu může stavět. Přestože je častým objektem výtek jeho technika s míčem, mně osobně se naopak zdálo, že v posledních utkáních byl z našich stoperů na míči nejlepší.

Největší otazníky ovšem zůstávají i po listopadu nad složením krajních obránců. Emerson se bohužel po zranění nedokázal dostat do formy v jaké byl na počátku sezóny a zápas s West Hamem ukázal, že to zřejmě není hráč, který dokáže náš tým vést ke trofejím. V moderním fotbale jsou krajní beci troufám si říct, nejdůležitějšími posty v týmu. Jejich schopnost na jedné straně efektivně bránit křídla soupeře v soubojích jeden na jednoho a na druhé straně být permanentní hrozbou pro obranu soupeře je naprosto klíčová pro úspěch. Předpoklad pro tuto kvalitu má z mého pohledu v našem týmu momentálně pouze Reece James, což je ukrutně málo. Devatenáctiletý Angličan právě v listopadu ukázal rozsah svého potenciálu a myslím si, že se nemusíme bát na něm stavět. Z toho, co jsem vypozoroval, bych chtěl však zmínit jednu jeho velkou slabinu. James celkem často prohrával vzdušné souboje a nechával se občas i přetlačit. Nebyl také někdy na místě, na kterém by bylo potřeba v pokutovém území, a tak má stále prostor pro další práci. Co se týče levého beka, je velmi nemilé, že naší momentálně nejlepší volbou na tento post je pravonohý pravý bek Azpilicueta. To ukazuje, jak klíčové bude, koho se nám podaří pro tuto pozici přivést, až skončí zákaz přestupů.

Poslední zmínku bych chtěl věnovat vlivu Tammyho Abrahama na naši hru a také vlivu jeho absence. Abraham si dokázal od začátku vytvořit naprosto pevnou pozici na hrotu útoku a dál tak stíhá Jamieho Vardyho mezi nejlepšími střelci. To, že dává góly ale není jediným aspektem, který hraje výrazně v jeho prospěch. Abraham má také skvělou schopnost kombinovat se svými spoluhráči, a není to tak pouhá postava do vápna, na kterou by se mělo všechno hrát. Dokáže se odpoutat od své pozice a dostat se třeba na křídlo, kde si umí s míčem poradit. Jeho technika rozhodně není marná. Navíc on je typem útočníka, který se rozhodně neostýchá vrátit se přes celé hřiště, zastoupit chybějícího hráče a pomoct svým obráncům. A ještě jedna věc. Tammy má podle mě velký vliv na charakter týmu, jelikož se jedná o typ hráče, který prostě chce vyhrát. O jeho entusiasmu mluvil také sám Lampard a z tohoto důvodu je také dobré jej mít na hřišti. Ostatně sami jsme mohli být svědky toho, jak naše hra vypadá bez jeho přítomnosti. Poslední utkání proti Hammers musel kvůli zranění vynechat, a znamenalo to tak nulu na kontě vstřelených gólů a domácí prohru proti týmu bojujícímu o záchranu.

Závěrem bych chtěl říct, že i přes pokles formy, který nastal v posledních utkáních se naše pozice nijak nezměnila. Náš náskok se oproti zlepšenému Tottenhamu sice snížil na pouhých šest bodů, stále máme však vše ve svých rukou, jelikož Spurs nyní čeká těžké utkání na Old Trafford a náš náskok tak může opět rychle narůst. V příštích dnech bychom se také už konečně mohli dozvědět verdikt ohledně zrušení či nezrušení přestupového banu, takže i k této skutečnosti se budou upírat zraky fanoušků Blues. Pokud bude zákaz zrušen, pokusí se jistě Chelsea posílit svůj kádr již v lednu a bude zajímavé sledovat na koho případně ukáže vedení prstem. Jisté je, že prostředků bude dostatek. Ještě než však začne zimní přestupové období, čeká nás možná nejhektičtější období sezóny.

Prosinec je v Premier League tradičně neuvěřitelně nacpaný zápasy a v našem případě tomu nebude jinak. Pro začátek bude klíčové zvládnout domácí utkání s Aston Villou, což je tak trochu povinností. Čekají nás také dvě derby s celky ze severu Londýna, důležitá utkání proti týmům, které jsou zatím z formy a v neposlední řadě také zápas proti Lille v Champions League, který určí, zda si zahrajeme tuto soutěž i na jaře.

Odehrané zápasy

Watford FC – Chelsea FC 1:2
Chelsea FC – AFC Ajax 4:4
Chelsea FC – Crystal Palace 2:0
Manchester City – Chelsea FC 2:1
Valencia – Chelsea FC 2:2
Chelsea FC – West Ham United 0:1

Umístění v tabulce: 4.